Modrý tiger
Der blaue Tiger
The Blue Tiger
Režie:
Petr OukropecKamera:
Klaus FuxjägerHrají:
Linda Votrubová, Jakub Wunsch, Barbora Hrzánová, Jan Hartl, Daniel Drewes, Stanislav Pitoňák, Valerie Rosa Hetzendorf, Jan Maršál, Vlastimil Kaňka (více)Obsahy(2)
Co se stane, když se ve městě objeví modrý tygr? Dobrodružný, magický a humorný rodinný film vtáhne děti i jejich rodiče do světa fantazie. Středobodem všeho dění je trochu zapomenutá, ale stále kouzelná botanická zahrada, ukrytá uprostřed hlučícího města. Dva kamarádi Johanka a Matyáš žijí bezstarostně mezi tropickými rostlinami společně s mluvícím papouškem a svými svéráznými rodiči v podání Báry Hrzánové a Jana Hartla. Když se ambiciózní starosta Rýp rozhodne zbourat zahradu, aby na jejím místě mohl postavit úplně novou čtvrť, přímo na křižovatce se objeví tajemný modrý tygr. Ten se s dětmi vydá na magickou cestu záchrany jejich jedinečného světa. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (113)
Ani notná dávka alkoholu nepomohla k vyššímu hodnocení. ()
Mám ráda pohádky, ale tohle za pohádku nelze považovat. Dětský film, ale pro mě neuvěřitelně, strašně moc nudný. Na začátku jsem čekala, kdy se to rozjede, ale ono nic. Ve prospěch filmu musím říct, že můj syn prohlásil, že se mu líbil modrý tygr (ono zvířátko), celý příběh v podstatě čekal, kdy se tam objeví a to byl pro něj největší zážitek. ()
Po hodině jsme odešli z kina a šli jsme na zmrzlinu. ()
Většinou tady dávám rodinným filmům hodně hvězdiček za mé děti, protože pro ně jsou určené. Ale tohle nechytlo ani mou pětiletou a už vůbec ne jedenáctiletého. A já celou dobu musel myslet na to, proč se lidi, kterých si moc vážím (Hartl, Hrzánová...) musí živit cachtáním se v hovnech. ()
Je to příliš jednoduché, než aby nás to udrželo ve stavu nějakého napětí a pak taky trochu paradoxně nepochopitelné, nepřijatelné. Jak říká Forman: „Dokud tomu neuvěříte, je to špatně.“ Svět civilní a nadreálný, oba umělé, zlehčené, znetvořené německým otiskem, ani ne tak kamerou Klause Fuxjägera, ale spíš mi přijde jakoby dramaturgie Bohdana Slámy (taky jako režijní dohled) byla čímsi německy triviálním a provinčním znásilněna. (Přesto žádná zmínka o DE produkci). Nejsem jeho stoupenec, nemůžu se však zbavit pocitu, že nebýt té mezinárodní spolupráce, výsledek by byl daleko smířlivější. Jako vyloženě obludný hodnotím samotný závěr „velkého úniku.“ Ve městě byly přelepeny volební plakáty jinými nepřijatelnými kandidáty, tento boj s větrnými mlýny nejde vyhrát. Existuje však ideální místo, stačí znovuobjevit polorozpadlé lázně, zvolit si budoucnost, zvolit si život! Tolik podobností, že už nejde váhat, tady platí jasná rovnice, bohatství = zlo, chudoba = dobré srdce, láska. (Podobně hozené to měl Roald Dahl, jen s tím rozdílem, že ten to díky svému vypravěčskému umu vždycky dokázal podat takovým způsobem, že nešlo či nechtělo se protestovat). Doporučuji Bohdanovi (fakt si myslím, že to je vyloženě jeho vklad) zajít na exkurzi do Armády spásy. ()