Já, padouch

Úspěch filmu závisí na tom, jestli je člověk schopen odpustit mu kýč, předvídatelnost a jednoduchost. Což jsem udělala. O filmu jsem předem nevěděla vůbec nic a musím říct, že takhle jsem se u animáče nepobavila od Jak vycvičit draka. V první řadě je to vítaná změna po záplavě otravných animáků plných mluvících zvířat a spousty samoúčelných cameo celebrit. Film si na nic nehraje, od začátku je to jednoduchý příběh a o víc, než naplnění těch pár hlavních a zjevných cílů se nesnaží. Pak je tu celkem originální a vtipná hlavní postava, výborný začátek a několik opravdu dobrých vtípků, co pobaví. Navíc hlavně za začátku se objevují i vtipy na podobný film nebývale drsné (železná panna hlavně). Potom následuje hodně silný doják, který ne každý zkousne. I já bych ho normálně okamžitě hodila do koše, ale tady to tak pěkně vyšlo, že mi vůbec nevadil. Abych pravdu řekla, líbilo se mi to víc, než nedávný pixarovský Up! 90% (25.03.2011)

Bond, Superman a ti druzi hlavně z druhé strany, prokletím tohoto filmu je zároveňi jeho největší deviza. Je určen primarně dětem, pro dospělé bude nadměrně infantilní. Nesnaží se předstírat, že postavy jsou reálné, což podporuje i animace. Je mi to nadmíru sympatické, ale ať dělám, co dělám, film mě nebaví, protože opravdu není rodinný, ale je určen jen dětem. (14.07.2019)

Snažil jsem se napsat komentář ke snímku Já, padouch (2010) asi týden po jeho zhlédnutí, leč tu jsem si náhle uvědomil, že si z něho již vůbec ničeho nepamatuji. Podíval jsem se tedy do zdejší galerie, abych si prohlédl obrázky z daného díla, ale ani to mi příliš neosvěžilo paměť. Nebyl bych to býval do sebe řekl, ale asi jsem již příliš starý, paměť mi dobře neslouží, a animované filmy pro děti, které vznikají bez jakýchkoliv ambicí či inovací, mně prostě nic neříkají. Ještě dříve, než tento laciný nickelodeon doputoval poloilegální cestou na pevný disk mého osobního počítače, jsem se domníval, že z (nutno říct nikterak originálního) motivu titulního darebáka v centrální úloze tvůrci vykřešou něco alespoň podobně nápaditého, jako v případě snímku Megamysl. Nicméně jsem se mýlil, neboť autorům tohoto díla schází kreativita a místo pořádně propracovaného děje sází na žluté potvůrky. (05.01.2011)

Všemi opěvovaný "Já, padouch" jde úplně mimo mě. Zápletka se dvěma bad guys, z nichž jeden je vlastně hodný a druhý idiot, mě nijak zvlášť nenadchla, dojemné scény nedojímají a co se vtípků týče, některé sice byly povedené, ale nepamatuji si jediný. Nebýt Mimoňů, tak bych si ani nepamatovala, že jsem to už viděla. 3*. (25.12.2014)

Já, padouch možná nedisponuje sofistikovaností filmů od Pixaru, jenže se za to vůbec nestydí. Všechno co v Padouchovi uvidíte je předem jasné, nalajnované a prvoplánové, ale zároveň (nebo snad díky tomu) vybroušené ve své jednoduché podstatě k dokonalosti. Ať jde o beaty groteskní, parodické či dojemné, všechny perfektně sedí. Tedy za předpokladu, že v sobě máte kus malého dětiny, protože spousta vtípků je poněkud infantilního charakteru a s roztomilostí se opravdu nešetří. Především nejmladší z holčiček a banda "pohůnků" (minions) jsou naprosto k sežrání a kdykoliv se objeví na plátně, umírá cílová skupina blahem. Takže zapomeňte, že je to o nějakém kradení měsíce, podstatné je stejně to, že padouch Gru je v jádru dobrák, holčíčky jsou ztělesněním roztomilosti a poťouchlí pitomečci minionové v roli humorného křoví hravě zastíní i veverku z Doby ledové. Originální dabing asi do dějin nevejde, ale funguje na jedničku. 3D varianta v paměti neutkví, snad vyjma poměrně realistické jízdy na horské dráze. (22.11.2010)