Varieté

Co na tom, že děj je prostinký a pitomý i na muzikál a předvidatelnější než ta nejpraštěnější romantická komedie. Naštěstí ale příběh není to jediné, co Varieté nabízí - tak trochu návrat do starých dobrých časů kabaretu plného skvělých tanečních čísel a výborné hudby v podání dvou výborných zpěvaček (a u Cher navíc i dobré herečky). Rozhdoně jde o příjemnou letní oddychovou podívanou, která je o dvě třídy výš, než Marshallovo "Nine". (04.07.2011)

Stačí vědět, že tu hrají Aguilera a plastika Cher - a skepse je na místě. Kupodivu obě nepodávají tak katastrofické výkony. Co se zpěvu týká, je naprosto nepopiratelné, že Aguilera má dobrý hlasový fond, ale ve výsledku je to na škodu. Když totiž vesnická nicka spustí v klubu, (lustry se chvějí), působí to v rámci příběhu hodně nevěrohodně. Varieté hodně těží z Chicaga. Ale kde se Roxie postupně propracovávala na vrchol, tak tady se Ali vyšvihne hned. Gradace je tedy mizerná, oba songy (jeden nominovaný, druhý Zlatý Glóbus vyhrál) jsou naprosto průměrné. Nejlepší je finální číslo, které má konečně potřebný švih, energii a drive./// Naprosto naivní je dějová linka s barmanem. Ten si s Ali povídá jeden večer a pak ji celej starostlivej přináší zpátky do domu, aby chudinka nezmokla a měla kde bydlet. Nehledě na to, že prsatá bloncka je sirotek a na celém širém světě nemá nikoho./// Tucci je poměrně nevýrazný a mohl z role gaye vytřískat víc, ale nebudeme si lhát do kapsy, všichni víme, na kom stála propagace filmu./// Kde si Moulin Rouge chytře půjčoval známé písničky (Diamonds are a girl's best friend) a dával jim atraktivní formu a interprety, tak Varieté nabízí jen tanec, s nepřitažlivou choreografií. Kostýmy byly dráždivé, de facto však ošklivé, ale mé oko potěšil E. Dane alias dr. Sloan z Chirurgů, byť tam byl vlastně úplně zbytečně, nikam film neposunul./// Po Nine se jedná o další průměrnost, s muzikály to vzdávám. (01.03.2011)

Burlesque je melodická, zářivá třpytka, na které není po filmové stránce co hodnotit. Příběh průhledný, scénář spíchnutý horkou jehlou, dialogy ztuhlý. Jestli Christina Aguilera hrát umí, musí to dokázat někde jinde, protože tady toho hereckého prostoru příliš nedostala. Ale zpívá a tančí fantasticky, to je bez debaty. Songy mě nebraly, protože můj vkus si lebedí na jiné vlně. V závěru mě ale docela otrávili tou dlouho očekávanou hitovkou, kterou náš barman šmudlal celý film, a která aspirovala na nejdojemnější slaďák večera. To, co z toho vzniklo raději komentovat nebudu. Stanley Tucci představuje jedinou filmovou uměleckou hodnotu. Jako by si odskočil z natáčení „Prady“ a je to vždycky borec, ať jako gej nebo jako psychopat. Plastická ikona Cher má mimiku úplně v háji, což je v herecké profesi největší průšvih. Ale hlas má sílu jako za mlada. Být patnáctiletá puberťačka, vyvěsím si okamžitě plakát sexy cukrouše Cama Gigandeta nad postel. Burlesque je zábavné pozlátko, které na okamžik očaruje, ale rychle vybledne. (08.02.2011)

Čtyři hvězdičky za Aguileru, Cher a za parádní taneční a hudební čísla. Od příběhu samozřejmě nic čekat nemůžeme - ale upřímně, je snad někdo, kdo by na to šel do kina s tím, že by něco čekal od samotné dějové linie? Věřím, že takový jedinec není, takže netřeba nějak rozebírat či pomlouvat klasický příběh o holce, co ke štěstí přišla, našla si sexy kluka a získala svůj vysněný job jako zpěvačka a tanečnice. To hlavní je zde hlas Aguilery, z části i hlas Cher (která se ale oproti Aguileře ozve ve filmu znatelně méně, nicméně to dost dobře vyrovnává svým hereckým výkonem), a pak tanec a sexy oblečky. Kdo se na film podívá s cílem vidět tohle, tak nemůže být zklamaný. Co se týče hudby a tance, má to něco málo z Chicaga a z Moulin Rouge (samozřejmě, když odhlédneme od toho slabšího děje - v tom je s Moulin Rouge nesrovnatelný), a tak spíše než v "popovém" světle se Aguilera ukáže v tom "kabaretním". Ale zvládla to dobře. A tak díky ní, Cher (u ní opravdu spíš vyzdvihuju herecký výkon), skvělé choreografii a písničkám dopadl u mě film dokonce o trošku lépe než jsem čekala. ~(4,0★)~ (19.02.2011)

Sto padesátá sedmá adaptace příběhu, kterak chudinká dívka ke štěstí přišla. S písničkami (nebo jen jednou?) z Moulin Rouge a milionkrát ohranou story, že když mě nechtěj jako hvězdu, budu tam aspoň uklízet záchody, a vono to jednou vyjde... Prvních dvacet třicet minut se nezbavíte pocitu, že PŘESNĚ tohle už jste někde viděli anebo ještě výstižněji a dokonce nedávno takhle. Tyhle věci už tu byly, nefungujou a do budoucna už nikdy fungovat nebudou. Pak je tu ale muzikál. Cher, co vypadá v pětašedesáti líp než před třiceti lety, a pokud se za ní chlapi pořád otáčí, nemusí to být nutně úchylové. Stanley Tucci, umělecký šéf, v další superiorní roli (vzpomeňme na Ďábel nosí Pradu. Hezounek "Chirurg" Eric Dane a jeho pitomá snoubenka kdesi na druhé straně Států. Zlá holka Kristen Bell, která urazí všechno a všechny, ale má "zlatou" povahu a nakonec uzná, "jak hluboce se mýlila". A samozřejmě Christina, kterou jsem nikdy hudebně nemusel, ale která si mě asi tentokrát získala. Taky pár nesmyslů "na efekt", třeba že C. A. v improvizovaném výstupu zpívá začátek písničky do mikrofonu, který je ale jen rekvizitou v představení plném playbacků, a zbylou část odzpívá vepředu, ale obojí je skvěle slyšet. Ejhle, i po stopadesáté sedmé to funguje. (08.02.2011)