Melancholia
Melancholia
Melancholia
Melancholia
Melancholia
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Kirsten Dunst, Charlotte Gainsbourg, Kiefer Sutherland, Charlotte Rampling, Udo Kier, Alexander Skarsgård, Stellan Skarsgård, John Hurt (více)Obsahy(1)
Film Melancholia dánského režiséra Larse von Triera před diváky rozprostírá intimní portrét konce světa. Globální zánik lidstva je vyobrazený prostřednictvím sester Justine a Claire, ztvárněných bravurně herečkami Kirsten Dunstovou a Charlotte Gainsbourgovou. S těmi se diváci seznamují v den Justininy svatby, který má být završený velkolepou a precizně zorganizovanou oslavou na honosném venkovském sídle, kde bydlí Claire s manželem a malým synem. Jenže navzdory podrobným plánům je průběh večera narušován nejrůznějšími vnějšími faktory. Během veškerého lidského hemžení a marné snahy dodržet přednastavený absurdní řád se zpoza slunce vyloupne planeta Melancholie, jež se pohybuje po zkázonosné trajektorii. Lars von Trier předkládá jízlivý protipól hollywoodským spektáklům o konci světa, který ale se snímky, vůči nimž se vymezuje, má současně mnoho společného. Jak je pro Trierovu tvorbu posledních let typické, cynicky manipuluje s emocemi diváků a zároveň publikum od filmu distancuje záludnými symboly a rébusy, zatímco nechává ve vycizelovaných záběrech defilovat ansámbl složený z mezinárodních hvězd a charakterních herců a hereček. Vedle zmiňovaných Kirsten Dunstové a Charlotte Gainsbourgové se v dalších rolích objeví Kiefer Sutherland, Charlotte Ramplingová, Udo Kier, Stellan Skarsgard a John Hurt. (Česká televize)
(více)Recenze (1 200)
Ani se vlastně nedivím tomu relativně nízkému kolektivnímu hodnocení (jen tak tak, že zůstalo v červeném poli a kdoví, jestli to vydrží). Tohle totiž není zrovna divácký film a v mých očích ho možná zachraňuje hlavně to, že se mi zrovna přesně strefil do vkusu. Dá se tu vycítit tenká, ale pevná návaznost na Andreje Tarkovského (už jen ten název, evokující i tu Nostalgii) a taky nesporná inspirace snem (já tu třeba poznal hned několik prvků z mých vlastních snů, ale to může být všem ostatním vlastně jedno). Takže moje hodnocení asi bude lehce neobjektivní, ale zase je spíše vyznáním. ()
Film, který mne absolutně neoslovil, nepochopil jsem ho a kromě zajímavého hereckého představení Kirsten Dunst mi nic nepřinesl. 20%. ()
Lars von Trier. Obával som sa tohto mena a obavy sa naplnili. Príbeh je nudný, totálne suchopárny. Postavy sú nezaujímavé. Hodnotiť aspoň jednou hviezdou pre nejakú možno "art vizáže" sa mi nezdá za vhodné. ()
Jako prvni cast WTF a 1*. V druhy casti jen takovy aha a hmmm a nakonec zas WTF? A o devatenacty jamce ani nebudu mluvit :o) ()
Tak toto bylo fakt na ho*no! Takové to velké smradlavé ho*no! Těšil jsem se na pořádnou postapokalyptickou řežbu a dostal jsem ho*no! První hodinu jsem opravdu protrpěl, protože se v ní dělo ho*no. Řekl jsem si, že to musí být přece lepší a přetrpěl jsem i druhou hodinu a ono to bylo jiný... Dostal jsem dvakrát tak velký ho*no. No upřímně, zbytek filmu jsem už ani nedal. Měl jsem se na to radši vys*at a potom hodinu zírat do mísy na výsledek mého snažení. Výsledek by vyšel na stejno. ()
Veľmi uťahaný a únavný dej o zbytočnosti snobstva....aj tak príde raz koniec sveta. Hudba nadmieru dramatická mala podtrhnúť dramatičnosť deja...len že sa dokopy nič nedialo .... na začiatku trochu surrealistických obrazov nezachránilo koniec. ()
Zádumčivý pomalý príbeh, ktorý na pozadí apokalyptického konca sveta zobrazuje príbeh stroskotania intímnych vzťahov hlavných hrdinov. Po sugestívnom intre nám Lars von Trier predvedie verný Dogme 95 príbeh Justine, ktorej svadobná hostina síce nezačína dobre (oneskorenie) ale ešte plná elánu. Po hádke rodičov sa jej nálada však prudký pád dole a od odmietnutia manžela cez neveru až k úplnej depresii a rozchodu. V druhej časti je Justine len kulisou konca sveta, ktorý prežíva spolu so sestrou a jej rodinou. Každý prežíva apokalypsu po svojom od samovraždy (manžel Claire) cez úzkosť (Claire) až po odovzdanie (Justin), ktorá je nakoniec magickým kľúčom, ktorý spojí rodinu dohromady. Vizuálne je film veľmi pôsobivý a to aj vďaka hudbe. Herci sú na jednotku. ()
Zmätený zakopnutie o dušu obrazu. Melancholia oplýva silným čarom podmanivého vizuálu a kopou filozofických myšlienok, kvôli čomu by som vnútorne veľmi chcel dať aspoň 4*. Lenže pri neomámenom braní do úvahy umelosť dialógov a správania postáv za chodu nevhodne používanej kamery by to bolo ledva za 2*. Film kazí hlavne blbý scenár a otravná stopáž. Prvá polovica je totiž len nezáživne prázdnym blúdením v priestore a nudných situáciách s pohľadnou tvárou v presvedčivej polohe, zatiaľ čo druhá je tvorcovsky odviazanejší vizionársky strhujúci výplod blúdenia nejasnou predstavou o výsledku, ktorý kazí miestami (asi nepriamym účelom) roztrasená kamera alebo divne zaberajúca akoby chcela vyzerať umeleckejšie bez zmyslu pre detail. Inak je prostredie naozaj krásne. Práca s farbami, filtrami, kostýmami či výzormi je proste úchvatná, ale nakoniec zanechá hudobný doprovod titulkov väčší efekt než samotný film. ()
Jak vystihnout tento filmový skvost jedním slovem? Dejte si do rovnice: deprese + marnost + melancholie + beznaděj + sto dalších podobných pojmů… Tohle vše ještě umocněte na druhou a teprve pak vám vyjde výsledek MELANCHOLIA. Já byl tím vším, každým jen sebemenším záběrem na oblohu s přibližující se katastrofou unesen. A to se musím přiznat, že nejsem žádným fanouškem Larese von Triera, ba naopak. Z jeho Antikrista se mi chtělo zvracet. Důvod hledejme v tom, že film nekonvenčního autora spíše připomíná (samozřejmě v dobrém) konveční dílo z nezávislých dceřiných společností velkých hollywoodských studií. Na první pohled jednoduchý námět psychologického dramatu zasazeného do posledních desítek hodin existence matičky Země. Na straně druhé geniální zpracování, scénář a herecký ansábl. Vše tady bylo dokonáno do takového celku a konce, pro které nestačí z úst vyslovit jen jeden superlativ, ale opět kombinace, tentokrát „krásných“ slov umocněných divákovými pocity. Ale ať jenom nechválím, najde se zde i pár drobností, které mi subjektivně vadily. První z nich je použití ruční kamery. V některých záběrech nebyla na škodu, ale v jiných vyloženě trochu rušila a statická by možná vytvořila ještě úzkostlivější atmosféru. Tím druhým je samotný úvodní titulek názvu filmu, který má obdobný font a styl jako v předchozích Trierových dílech. Po krásných, symfonických, minimalistických záběrech tloukl tento titulek jako pěst na oko. Sporné také je, podle mého i zbytečné, rozdělení filmu do dvou kapitol. Všechny tyto výše zmíněné (pro mě) nedostatky jsou však Trierovým „rukopisem“. Možná je také trochu delší čekání na samotnou zkázu: „Kdy už to přijde?“ Ale všechny výtky jsou odpuštěny a ztrácejí se pod tíhou myšlenek bytí, v dokonalém filmu o zkáze světa z lidského pohledu. Takové hrobové ticho, se sem tam se ozývajícím vzlykotem, jsem po grandiózní závěrečné scéně snad v kině nezažil. Budete mít, v lepším případě, minimálně několik zkažených hodin depresí, nebo vám bude MELANCHOLIE ještě dlouho ležet v hlavě. Jako kupříkladu mě. /// Světozor – 26.5. 2011 /// ()
Co mě jako první napadlo, že oproti Antikristovi neurazí, ani nenadchne. ()
I když jsem se u některých scén ptala proč??? jedno vím jistě...už nikdy se nepodívám na oblohu se stejným klidem jako dřív ()
Můj druhý film od Triera. Hodně jsem se na něj těšil a musím říct, že ze začátku jsem nebyl nijak překvapen, nebyl jsem šokován, říkal jsem si a věřil jsem, že to všechno co jsem čekal přijde, říkal jsem si tohle je stejně jako v Antikristovi prolog a měl jsem pravdu. Přišla první část : JUSTINE a začalo se rozehrávat znepokojující umělecké dílo s velmi tíživou atmosférou. Říkal jsem si, proč to všechno ta JUSTINE dělá o co jí jde, proč se tak chová? Celá její rodina byla dalo by se říci stejně vyšinutá. Matka zničená životem, který prožila s otcem JUSTINE, který jí ponižoval svými zálety kde mohl, její sestra která je k smrti vyděšená blížící se katastrofou(srážka země s planetou jménem MELANCHOLIA). Rodina která dalo by se říci zničila krásu dne, který by měl být jeden z nejkrásnějších v životě muže a ženy. Neuvěřitelně se zde prolínala disharmonie rodiny s blížící se katastrofou a zkázou celého světa. Druhá část již byla více orientována na blížící se zkázu. Docela často jsem si během filmu kladl otázku PROČ? Proč se jela JUSTINE vymočit k jamce s číslem 19, když golfové hřiště mělo jamek pouze 18? Proč se šla JUSTINE během svatebního dne sprchovat, když měla zrovna se svým novomanželem krájet svatební dort? Proč nechala JUSTINE jen tak odjet svého manžela v době svatební noci? Proč si šla užít s nějakým svatebčanem, když těsně předtím si mohla užít se svým novomanželem(musím ovšem říci, že mě to docela vzrušilo). A těch WHY? bylo opravdu dost, ale na druhou stranu jsem vždy dostával odpověď - Je to prostě TRIER! A již teď se těším na jeho další snímek, třeba by mohl být o tom jak to myslel s tím, že obdivuje Adolfa Hitlera. Atmosféru celého filmu ještě umocňovalo chladné prostředí starého kina v kterém jsem měl možnost tento film vidět. Jedna věc na závěr. Pokud právě prožíváte skvělý prosluněný den a jste nadšeni krásou naší planety a shodou okolností máte v plánu se zapadajícím se sluncem shlédnout tento film - Nedělejte to!!! Já to udělal a zbytek dne byl hodně temný! Dal bych 5*,ale nedám a to jen kvůli jedné věci a tou je již hodně krát zmiňovaná otázka : PROČ? Celkové hodnocení 85% ()
Super výkon Kirsten Dunst. Vždycky jsem si myslel, že je spíš hezká tvářička, ale v tomhle filmu je úžasná. ()
Typická ukázka toho, jak film někdo dokáže odsoudit, protože jej nepochopil. 1.část je jen obyčejné zfilmování svatební hostiny, nad kterým tuctový divák mávne rukou a možná ohodnotí pár hereckých výkonů. Je to ale velmi velmi dobře propracovaná alegorie - průběh svatby je defakto průběh života - hádka, milenec, odchod (smrt) otce, atd... Toto pochopení a hledání symbolik spolu s perfektní hudbou, kamerou, obsazením, vizuály... jednoznačně jeden z NEJ filmů vůbec. ()
Film o dvou depresivních ženách. První žena má deprese z různých důvodů: Má nesnesitelnou matku, slabého otce a nesnesitelného šéfa, který vše vidí jen optikou peněz. Její deprese manželství moc nepřidají. Druhá je depresivní, protože se blíží konec světa. Nakonec je zahubí velká deprese v posobě planety, která se srazí se Zemí. Asi je to dobrý film, ale na Triera je to slabé. Chybí mi tu emociální napojení na postav a katarze, která člověku vykopne mozek z hlavy (ohluchnutí na konci tím nemyslím). Nakonec je člověk rád, že je konečně ponich. ()
Vizuálně moc pěkné, docela dobrá hudba, i kamera se mi líbila, ale pane Bože to byla nuda. Tři hvězdy a to si říkám, že jsem docela shovívavý. ()
Veškerá onanie pseudointelektuálů nezmění nic na faktu, že to byla nuda k uzoufání. ()
Antikrist ať se jde zahrabat, na Melancholiu prostě nemá. Možná bych v první polovině filmu nikdy nepomyslela na to, že budu hodnotit plným počtem, ale film graduje takovým způsobem, že po konečných titulcích jsem zůstala jako opařená. Ještě nikdy se nikomu nepodařilo takto famózně natočit konec světa. Naprostý zánik. Famózní. Nehledě na to, že psychologie postav a hlavně jejich stvárnění skvěle sekunduje famóznímu scénáři. ()
Děsí mě vzrůstající trend čistě vizuálních snímků bez jakékoliv myšlenky. Komorní uchopení apokalypsy vyznívalo slibně, ale skutečnost je jiná. Scénář je velice jednoduchý až mi některými místy připomínal podobné filmy z mainstreamu. Lars mi dokázal opět zprotivit další herečku, po Charlotte Gainsbourg (díky Antikristovi mám k ní silné antipatie)to je Kirsten Dunst, jejíž postava zmatené depresivní a protivné Justine, která si vystačí s prvoplánovými tezemi typu: svět je zlý, lidé jsou zlí, proto je konec světa správný atd. Určitě nemohu režisérovi upřít dobře vedené vyvážené herecké výkony hlavní ženské herecké dvojice, ale adorovat je a velebit slovy: psychologicky propracované, to nemůžu, protože tak silné zase nejsou. Nelze se nezmínit o panoptiku postav ze svatby, ať už se jedná o karikatury rodičů či další podivné existence jako ,,zlý“ zaměstnavatel a jeho poskok či podivní sluhové apod. Tato sestava se skvěle hodí do nějaké konverzační komedie, ale pokud to má být svědectví o stavu současné společnosti tak je to jen pouhý výsměch divákovi, který na tuto hru přistoupí Jakékoliv poselství, které si žádá o různorodý výklad filmu je plytké a podbízivé své divácké skupině. Co se týče apokalypsy, která je z fyzikálního hlediska naprosto neuvěřitelná (opravdu jsou diváci schopni přijmout naivní mystifikaci typu: Superzemě se přiblíží k Zemi, následně se od ní vzdaluje, aby se vzápětí opět vrátila a zničila ji). Lars von Trier se snad snaží přiblížit k Tarkovskému (o čemž spíš pochybuji), ale přitom jenom vykrádá jiná díla včetně těch svých. Ovšem reklamu si zajistil velkou (trefil se dosti neohrabaným způsobem do převládající politické korektnosti současných médií), takže nebude mít film o diváky nouze. ()
Související novinky
Kino Světozor slaví Patnáct let
Čeká vás velká nádhera a trochu i melancholie. Kino Světozor dostane občanku a oslaví to filmovou přehlídkou Patnáct. Během týdne od 24. do 30. května uvede 15 největších hitů i srdcovek týmu, který… (více)
Best of 2011 dle vybraných uživatelů
Další filmový rok je za námi, a tak vám přinášíme přehled nejlepších filmů roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Jako vítězný snímek z tohoto… (více)
Alexander Skarsgård jako vikingský mstitel
Byl by asi hřích, kdyby mu dříve nebo později taková role nespadla do klína. Stellanův syn a hvězda seriálu Pravá krev se ze všech sil snaží rozběhnout filmovou kariéru. Po Melancholii, remaku Straw… (více)
Melancholická Kirsten Dunst
V restartu Spider-Mana bude její postava přeobsazena podstatně mladší herečkou, tudíž má Kirsten důvod na trochu smutku. Stejně tak Kiefer Sutherland (zrušili mu 24), Alexander Skarsgard (nezískal… (více)
Mí stálí čtenáři (na blogu http://kojot.name ) jistě vědí, že jsem typ člověka, který se u filmů snadno dojímá a často i pláče. Nejnovější film mého oblíbeného režiséra Larse von Triera, pojednávající o osudech lidí čelících smrtící hrozbě v podobě bludné planety na kolizním kurzu se Zemí, mne svými trailery i oficiálním textem distributora (který mimochodem neodpovídá zcela realitě) velice naladil a očekával jsem pořádnou nálož emocí. Nestalo se tak. Navzdory vysokým hodnocením pokládám tento film za velké zklamání a cítím se doslova zrazen, neboť jsem neočekával, že tak nosné téma Lars von Trier kompletně pohřbí... A téma to nosné je. Nabízí se existenciální drama, stačí si jen chvíli pohrávat s představou, jaké by to bylo, kdyby zmizela jakákoli perspektiva lidstva a života – individuální smrt ještě dokážeme nějak zpracovat, dát jí nějaký smysl, ale zánik celé naší planety je perspektiva, s níž se srovnat je téměř nemožné. A s tím se samozřejmě pojí otázka: Co mám činit ve chvíli, kdy, ať učiním cokoli, nemá to vůbec žádný smysl? Problém je, že film, snažící se odpovědět na tuto otázku, by smysl dávat měl! Začátek byl slibný. Impozantní prology filmů Trier prostě umí, a tentokrát dal divákovi na srozuměnou, že ať už se ve filmu stane cokoli, konec je jasný – naše planeta se zanoří do několikrát většího tělesa, planety, jíž lovci exoplanet říkají superzemě (tedy velká, ale nikoli plynná planeta). Nicméně už v té chvíli se mi v mysli ozval poplašný zvonek a ptal jsem se sám sebe: Mají to tvůrci dobře spočítané? Neměla se Země náhodou už před kolizí zmítat v křečích slapových sil? Pak jsem ale nechal fyziku stranou a dopřál tvůrci filmu, aby mne vtáhl do děje. Krásná hlavní hrdinka první části filmu se vdává, vše se odehrává na honosném sídle, ale postupně se ukazuje, že s ní něco není v pořádku, idylický obrázek postupně nabývá znepokojivých rysů. Potud velmi dobré – pěkně to graduje a s vědomím, že je to celé orámované blížícím se koncem světa, z filmu čiší sympaticky tísnivá atmosféra (ostatně podobně jako z první poloviny Trierova filmu Antikrist). Nakonec se nevěsta projeví jako cosi mezi hysterkou a ženou atakovanou těžkou depresí, novomanžel ji poněkud nelogicky opouští, celý příběh se rozpadá a ztrácí věrohodnost. Druhá část filmu je věnována její sestře, která sídlo, v němž se odehrávala nepovedená svatba, se svým manželem vlastní, a která se nyní o bláznivou nevěstu stará. Kromě toho má strach o svého malého syna, protože vše se odehrává ve stínu blízkého průletu planety Melancholia, která však má podle vědců Zemi minout. Nicméně se na internetu objevují i hlasy, že ke kolizi dojde. Planeta se zvětšuje závratným způsobem (musí se pohybovat fakt rychle, když se zpoza Slunce dostane k Zemi za pár dní...) a brzy je větší než Měsíc v úplňku. Kupodivu se nezdá, že by to s naší planetou něco významného dělalo, ale je to komorní drama, neznáme zprávy ze světa... Několik senzačních scén se dvěma světly na noční obloze, včetně vypiplaných dvojitých stínů... Bláznivé nevěstě už tolik nehrabe, ale je stále dost mimo. Na rozdíl od své sestry nemá strach, její deprese zcela filtruje obavy z konce světa, který dokonce vítá, protože život na Zemi vnímá jako špatný. To mohu s klidným svědomím označit za věrohodné. V takových stavech je to velmi představitelný pohled na věc. Rozumná sestra najde na internetu možný průběh průletu planety, který končí srážkou, a vyděsí se. V té chvíli přestane fungovat elektřina a rodina je odříznuta od dalších informací. A to už jsem si říkal, že by si Trier zasloužil pár facek. Melancholia se na tom schématu přiblíží Zemi, mine ji, obletí (dráha se zakřiví vlivem zemské gravitace) pak se otočí, vrátí (důvod, proč se otočí a vrací se k Zemi, jsem nepostřehl, patrně je přitažena zpět Zemí) a narazí. No to je mi ale do očí bijící blbost! To se mezi filmovými kritiky opravdu nenajde nikdo, koho by něco takového bytostně neurazilo? Někdo, komu by nedošlo, že těleso, řekneme, pětkrát až desetkrát hmotnější než Země, které se závratnou rychlostí řítí sluneční soustavou, se nebude chovat tímto způsobem? Melancholia by pochopitelně letěla dál, gravitace naší planety by ji nijak významně z kurzu neodchýlila. Země by svou dráhu jistě nějak změnila, jak, to nevím, neumím to spočítat. Ale dosti fyziky, prostě jsem byl tím nesmyslem tak pohoršen, že už jsem jen skřípal zuby, když se to, co hrdinka viděla na internetu, skutečně stalo: Melancholia těsně minula Zemi, aniž by to mělo jiné následky než zcela pokojné odsátí části atmosféry a zřídnutí vzduchu (hrdinové jsou ale dýchaviční jen chvilku, záhy opět dýchají, a to i v běhu, jako by se nechumelilo), následuje krátká etapa falešné naděje, Melancholia se opět začne zvětšovat, manžel příčetné hrdinky spáchá sebevraždu, příčetná hrdinka panikaří, její bláznivá sestra je celkem v klidu, blíží se vyvrcholení, následuje závěrečná scéna, která není vůbec špatná (symbolický akt tváří v tvář zániku), bum, konec. Uf. Zabít je málo toho Triera, a to rozhodne ne kvůli jeho provokativní a skoro sympatické prostořekosti ohledně Hitlera. Mám jeho filmy rád, dokonce i kontroverzní Antikrist se mi celkem líbil, i když poslední čtvrtina rovněž pohřbila jinak slibné psychodrama, ale tohle fakt ne. Na to, aby to byl surrealistický a snový příběh, jemuž by bylo možné odpustit nerealističnost, to bylo až příliš realistické (neboli: Pokud nemá logiku kupříkladu film Davida Lynche, tak mi to nevadí, protože lynchoviny jsou snové a ne realistické). Herci byli dobří a myslím, že se opravdu snažili, výprava byla bezchybná, vizuální stránka impozantní, některé scény ohromující, hudba monumentální, jako celek... sračka. To si fakt nemohl Trier najmout nějakého matfyzáka, který by mu namodeloval realistické možnosti, jak by mohlo dojít ke katastrofální kolizi Země s cizím tělesem? A nemohl se víc zamyslet nad logikou děje na konci první části snímku, kdy vyvolá v divákovi otázky, na něž se pak neobtěžuje odpovědět? K čemu je pak dobrá všechna ta snaha? Myslím, že jsem už Melancholií ztratil víc času, než si tento počin zaslouží. Dvě hodiny v kině a skoro hodinu psaním rozhořčené recenze, takže: Dopsat, přečíst po sobě, zveřejnit, zapomenout... () (méně) (více)