Román pro muže

Román pro muže je odpudivý film. Nevím přesně, do jaké míry obviňovat Tomáše Bařinu, protože Michal Viewegh podle své knižní předlohy sám psal scénář, každopádně režie je mizerná, nenápaditá a dává slovu rutina zcela nový rozměr. Scénář zase nese neklamné příznaky nemoci zvané scenáristická impotence. Tohle veledílo je další ukázkou nesmírně zajímavého, ale bohužel vůbec ne raritního jevu komediálního filmu, který vůbec není vtipný. Značného množství zamýšlené komiky je zde dosahováno sprostou mluvou, a je mi jedno, jestli je v knize sprostých slov více. Stavět "vtipy" na sprostých slovech je hrozně ubohé a celkově by si "komické situace" z filmu zasloužily pořádný rozbor. Ten by sice pravděpodobně odhalil něco nehezkého o Vieweghově povaze, ale vlastně by to bylo nehorázné plýtvání časem. Co příběh? Postavy se po zbytečném úvodu potácí odnikud nikam, nedochází k žádnému vývoji ani v jejich charakterech, ani v ději. Ze zajímavých typů (zkorumpovaný soudce, umírající člověk) se spisovatel/scenárista ani nepokusil vykřesat nějaké zajímavé situace. A je příznačné, že film nijak nekončí... Reportérka Aneta chvíli pracuje na odhalení špinavostí ve vládě, ale pak na tento motiv Viewegh asi zapomněl. O linii s Janem Budařem a Filipem Čapkou se ani nebudu vyjadřovat. Snad jen postava Miroslava Vladyky dojde k jakémusi konci. ____ První polovina, přesně 50. minut, se odehrává na cestě na hory, přičemž je to tak zdlouhavé, nudné, a prošpikované trapnými "dialogy jako ze života", že jsem v jednu chvíli uvěřil, že tam snad nikdy nedojedou a celý film se bude odehrávat na cestě. Nicméně tam nakonec dorazí a druhá půlka se odehrává v tatranském hotelu. Tam se naplno rozjede oslava "luxusu", kterou prezentuje bohatá hlavní postava v podání Miroslava Donutila. Ten hraje svou odpornou postavičku tak přesvědčivým způsobem, že si bude divák po pár minutách přát, aby mu na hlavě přistálo 16 tunové závaží. Slyšet ho pak citovat Oscara Wildea ("Mám velmi jednoduchý vkus. Spokojím se vždy s tím nejlepším.") je skutečně na pěst, která ale samozřejmě směřuje na Viewegha. Donutilova postava bude působit na obecenstvo asi dost schizofrenním dojmem, jelikož je bohatá, což jí prostě cílové publikum bude závidět, zároveň je to odporný charakter. Jak se s tímhle asi divák vyrovná? Román pro muže je filmem, který potvrzuje českou malost, jakkoliv tento termín nemám rád. Jak jinak si vysvětlit plivnutí do jídla? Nadšení pro pětihvězdičkový hotel? Obyčejné krámské (abych citoval Siegfrieda Kracauera) se dojmou, zasmějí se, popláčou si a budou závidět, jen aby se nakonec ujistily, že za peníze si člověk štěstí nekoupí, a po promítání se rády vrátily do svých mizerných životů. Hnus. Jo a film je prolezlý product placementem, ale to je dnes tak běžná věc, že nemá cenu se nad tím pozastavovat. (15.09.2010)

[imdb: XX/10] | me: Žiadna pohroma ako tu bolo popísane sa nekoná. Ale nejde ani o žiaden prevrat v Česko - Slovenskej tvorbe. Tento film ma od drámy veľmi ďaleko, seriózne témy zanikajú v povýšenecko-naivnom humore v podaní Donutil-Pauhofová. ... Donutil je podľa mňa výborný, s rolou Pauhofovej som sa nevedel dlhšie stotožniť, ale čert to ber. Škoda zbytočných bočných línii, ktoré mali akože obohatiť dej. Radšej by som investoval viac času a myšlienky do hlavného dejového smerovania. No však netreba sa tohoto filmu báť. Moje očakávania neboli žiadne a celkom dobre som sa pobavil. Nie je to vôbec taká katastrofa. Nech už tvorcovia plánovali akýkoľvek žáner, jediné čo sa podarilo je jednoduchá komédia bez hĺbky, ... ktorá však celkom pobaví. Stačí si nerobiť ilúzie. (18.10.2010)

Cestovní kancelář Bařina nás po propagační akci na krásy jižní Moravy vzala na výlet do Vysokých Tater. Opět by neuškodil lepší scénář, protože realizace je velmi slušná. Komediální dvojice Jan Budař a Filip Čapka strčí na velmi malém prostoru do kapsy hláškujícího Donutila. A protože jde minimálně z poloviny o (melo)drama, je třeba na druhé straně pochválit dámskou dvojici, zejména Vandu Hybnerovou, jejíž postava jediná vypadá jako normální člověk, ne jen lehce načrtnutá figurka. Ale bohužel mi to tentokrát přišlo o něco slabší než Bobule (50%). (15.10.2010)

Tohle se vazne tvari jako komedie?? Nezasmala jsem se ani jednou! Spis je to k placi, jak je to spatne. Samotne tema umirajiciho sourozence, ktereho vyvezou na posledni vylet, je depresivni. Pak si pridejte samolibeho papalase, podvadenou zenskou, co neumi rikat ne, a hloupouckou slapku k tomu a mate celou hodinu a pul trapnosti a nudy na taliri. Chtela jsem dat jednu, ale nakonec pridavam druhou za Donutila, na ktereho se prece jen krasne kouka i v takhle debilnim filmu. (22.08.2011)

Docela slušná hudba, kamera a výprava, nemohoucí režie (jak tam nejsou profi herci, působí to celé amatérsky až hanba - a tím nemyslím, že když je v obraze Donutil nebo Hybnerová, že to je profi), nesympatické postavy a product placement jak u blbejch (samolepka VISA na skleněných dveřích v nemocnici u vyšetřoven?). Vtipy nevtipné, spíš trapné, politické a sportovní reálie tak nějak z rychlíku, jak to má národ načtené z Blesku. (Btw, slavný fotbalista anonymně v supermarketu, nikdo si ho nevšimne?) Skončit to scénou ve vlaku, možná dám i čtyři hvězdy. Chápu, co nám tvůrci chtěli říct a některé scény na začátku a na konci jsou velmi dobré. Vzepření sestry, Brunovo splnění snu (ne ta prostitutka, která šla tvrdě za svým a povedlo se jí to, ale vlak a předtím zastání se sestry) například. Ale omáčka v prostřední části filmu, ti dva tupci jak z jiné planety, nedořečené motivy, to vše film sráží dolů. (26.04.2011)