127 hodin

Danny Boyle nám naordinoval jeden a půl hodiny pořádné podívané! Tady nejde nedat 5 * James Franco nám tady předvedl " ONE MAN SHOW ". Musím říct, že jsem trpěl s hlavním hrdinou. ups (11.10.2011)

Kvôli dobrému ale preceňovanému MILIONÁROVI Z CHATRČE som sa tomuto filmu vyhýbal. Kvôli dobrému ale preceňovanému ÚTEKU DO DIVOČINY som sa tomuto filmu vyhýbal tiež. A bola to chyba. Boyle je opäť plný života a film má slušný spád. Fakt som nečakal, že sa hlavný hrdina dostane do rokliny ešte pred úvodnými titulkami... Obyčajné veci sú natočené živo, Franco je sympaťák, udalosti sa sústredia len na to, čo je pre diváka príťažlivé. Pri mäsiarskej scéne som mal fakt nepríjemný pocit. A navyše to má určitý nádych generačnej výpovede... (22.06.2013)

Natočit film,který je o člověku,jenž málem zemřel kvůli vlastní blbosti a namachrovanosti je velice odvážné.Boyle musel udělat věc,která je více něž předvídatelná,rozjed dobrodružnější začátek,ve kterém se seznámíme s hlavním hrdinou a dopracujeme se přes pár scén k oné nehodě,potom už jen stačí prokládat jeho utrpení se vzpomínkami na minulost a všímat si hodně proměny hlavního hrdiny.....film je to prakticky ve všech směrech precizní,ať už je to kamera,hudba či střih a Boylova režie..to vše je nadstandartně dobré,stejně tak výkon Jamese Franca je maximální,ten ze sebe vydal prakticky všechno.No a proč tedy jen tři hvězdičky?Kvůli tématu,podle mě sou důležitější věci na filmové zpracování,než příběh namachrovaného frajírka,který kvůli extrémní situaci přišel o ruku,kterou si sám upižlal a změnil se mu tím charakter.Ke konci už sem se lehce nudil a scéna,kdy si ufikne ruku byla až moc dlouhá,kdo ji viděl celou a ani kus nepřetočil kecá,nebo má opravdu silné nervy.Jak řikám,film je to slušný,bohužel o člověku,který je mi úplně u prdele. 65%. (10.03.2011)

Vytěžit z jednoduchého děje maximum (netradičními pohledy kamery, střihy, dělením obrazu, retrospektívou), udržet diváka v pozornosti a to celé při "divadlu jednoho herce" (výborném divadlu jednoho herce) - to je výborná režisérská práce! Příběh Arona Rolstona, který se vydal do opuštěných kaňonů, aniž by komu řekl kam jde a uvízl v jednom, stojí za vidění (bonus - překvapil mě závěr - tím, jak mě emocionálně "strhl"). ■ SPOILER: Lidé (muž, žena, syn), kterou Aron potká, se jmenovali Meijerovi a pocházeli z Holandska. (21.07.2011)

Film 127 hodin, v němž si režisér Danny Boyle vystačí jen s jedním hrdinou a jednou škvírou ve skále, uteče, ani nevíte jak. A pokud jste se nenadechli pořádně, na konci téhle horolezecké noční můry budete potřebovat kyslíkovou masku. Nikdo na světě totiž neovládá filmovou řeč tak jako tenhle britský všeuměl. Kdyby ji předával mladým filmařům, měli bychom kina plná skvělých filmů. Princip se zdá být jednoduchý: veškerá divákova pozornost se soustředí na jednu konkrétní činnost hrdiny. Pokud jsme se na něj emočně napojili, bude nám připadat vzrušující třeba i jen to, že vstane ze židle. Stejně dobře funguje i střídání pouštních panoramat s nedokonalými amatérskými záběry. Hudba 127 hodin tepe a pulzuje, někdy jde s příběhem, někdy potměšile proti němu, někdy se úplně odmlčí. Marná sláva, bez ní by byl efekt sotva poloviční. A ještě na jednu věc má vynalézavý Boyle talent: umí skvěle pointovat. Pokaždé, když máme pocit, že už nám bezvýchodnost situace přerůstá přes hlavu (a co si budeme povídat, sledovat chlapa s rozdrcenou rukou, jak pomalu čeká na smrt, není zrovna povzbudivá činnost), přijde něco, co nás vysvobodí. Může to být rada typu "Nekupujte levné čínské nože!", která následuje poté, co si Aron tupou kudlou od maminky neúspěšně pižlá paži zaklíněnou pod kamenem. Může to být i přípitek z lahve s vlastní močí, kterou degustuje jako svůj oblíbený sauvignon, aby ji vůbec zvládl polknout. A stejně tak to může být i jedna z vrcholných scén filmu, v níž si před objektivem své minikamerky hraje na ranní show z obrazovky. Kamarádi, rodina i kolegové, jež na dálku sarkasticky . (19.05.2020)

Absolutní bomba! Já sám toužím po něčem takovém jako podnikl ten chlapík, prostě vykašlat se na denní povinnosti, stereotypy a prostě zmizet na chvíli a užívat si přírody. Film mě bavil a překvapoval každým záběrem, no a ten konec....panečku. Myslím, že tenhle film by měl mít své místo v TOP 300. Bohužel mít nebude. Škoda. Jedinou drobnou výtku bych měl snad jen k ději, mohlo tam být na začátku třeba 15 minut z běžného Aronova života, abychom líp pochopili jeho osobnost a lépe se pak vcítili do jeho útrap a myšlení. To je asi jediná kritická věc, která mě napadá, jinak je to pro mě jeden z nejsilnějších filmových zážitků roku 2010. (09.01.2011)

Extrémně působivý zážitek, ale bohužel jen na jedno podívání. Podruhé již nebude na co čekat ani čeho se kochat. Když Boyle překvapuje svou vitální a dravou audiovizuální stránkou, když tasí nečekané a originální flashbacky, halucinace a vypiplané přírodopisné záběry, je to neotřelé, má to spád a nápad. Prostředí a celá situace je tak načančaná a perfektně natočená, že vám vlastně bude i jedno, k čemu se schyluje. Avšak závěrečný bolestný prožitek a následná obrazová smršť emocí má sílu jako tento rok máloco. Francova nominace zasloužená, v momentě, kdy začne bojovat o život, si říkáte, že byste to udělali taky. Boyleovi se tak podařilo opět vyvolat v divácích silný dojem, který přetrvá hodiny po závěrečných titulcích - bez patosu, hrdinství a klišé.. Ale podruhé, když už budete přesně vědět, do čeho jdete, to už bude mít nejspíš jen poloviční účinek. V tomto ohledu je bohužel Útěk do divočiny, který se přímo k srovnání vybízí, nedostižný. (11.02.2011)

Další z filmů natočených podle sutečné události, tentokrát o chlapíkovi, který se pět dnů snažil vytáhnout ruku z pod kamene, až mu nezbylo, než si ji upižlat vreckovým nožíkem čínské výroby. To by žádný scénárista nevymyslel, to se prostě muselo stát. A klobouk dolů před tím statečným hochem, to by každý nedokázal. Akorát nevím, jak teď bude James Franco hrát s tou jednou rukou, to už na něj zbydou jenom role jednorukých banditů...??? (27.03.2011)

Danny Boyle odvedl dobrou práci. Film se z osmdesáti procent odehrává v úzké skalní průrvě, s jediným protagonistou a divák se přesto nenudí. Stopáž je velmi rozumná, v okamžicích kdy už divákovi začnou skály lézt krkem, přichází rozuzlení. Velmi chválím, že tvůrci diváky neobtěžují dojemnými scénami, žádné seznamování se s rodinou, prostřihy na strachující se rodinu a závěrečné šťastné objetí s rodinou... James Franco svůj part odehrál se ctí, oscarová nominace mi ale přišla docela přehnaná. Když přemýšlím nad finální známkou, bez problémů dám čtyři hvězdičky. Film je zručně natočený, dobře odsejpá, ale na druhou stranu mě příliš nezasáhlo téma. Nepatřím mezi blázny, jejichž největším potěšením je hazardovat s vlastním životem, adrenalinové takysporty mně nic neříkají. Slzičku za páně Ralstonovu packu jsem neukápl, řídím se příslovím "kdo chce kam, až se ucho utrhne". Urthlo. (17.08.2011)

Že není Danny Boyle v mojí topce oblíbených režisérů? Tak to musím urychleně napravit, neboť jsem zpětně zjistila, že by se mi od něj líbilo i Tajemství hradu v Karpatech (pozn. autora - originál u mě slavil velký neúspěch). Naštěstí mi mou filmovou paměť osvěžil tento skvělý kousek s adrenalinovým Aronem, jež si rutinně pobalí pár nezbytností do skalisek v Utahu, mimo ten zatracený švýcarský nožík, který by mu (možná) ušetřil něco té bolesti a v duchu počítačových her si nabije nejmíň devět životů a nevidí problém sem tam nějaký postrádat, vždyť co se mu může stát v místě, které nazývá svým druhým domovem. Ukáže se - jemu i nám, že hodně... Může se zdát, že zdánlivě komorních 127 hodin času jednoho života nemá šanci udržet pozornost ani 94 minut toho filmového, opak je však pravdou. Neuvěřitelná kombinace Jamese Franca, fascinujících přírodních krás a halucinogenní hudby nemůže dát zapomenout na jednotlivé zážitky, připomínající naši bezvýznamnost a osamocení, zoufalství a naději i schopnost člověka neztrácet humor, a to za všech okolností! K plnému hodnocení patří i geniální scéna - a tou je pro mě "early morning tv show" samozvaného amerického superhrdiny, která mě zanechala načisto rozsekanou. A víte co? Myslím, že se ve společnosti mých oblíbených herců najde místečko i pro Jamese Franca :-). (28.01.2012)

Silný příběh pro ne rozhodně slabé žaludky.. Když jdete do filmu, o kterém tak nějak víte, jak dopadne (a ani nemusí jít o Titanic nebo Lidice), očekávání bývají trochu smíšená. Co mě nakonec přesvědčilo se na 127 hodin podívat, byl nádherný soundtrack a dva našeptávači (díky, přidte zas! :-). Snímek celý stojí na úžasném výkonu Jamese Franca, kterého jsem si doteď nijak zvlášť neoblíbila, ale má v sobě něco ze šaškování a grimas Heatha Ledgera, a roli zvláštního týpka-horolezce-inženýra-průvodce zvládl na jedničku. Víc asi netřeba psát, nebo spíš teď nemohu napsat, protože mám dost práce s přemlouváním svého žaludku, aby se mnou zůstal i nadále... (23.10.2013)

Vteřiny střídají minuty, minuty střídají hodiny a hodiny střídají dny. Šance na přežití je zde vždy, stačí jen stále věřit a mít silnou vůli. 127 hodin je příběh celkem obyčejného muže, který neobyčejně trpěl dlouhé hodiny v puklině a sám kdesi mezi kaňony. James Franco byl jako Aron skvělý a přesvědčivý, občasné roztrojení kamery nebylo od věci a k tomu všemu hrál úžasný soundtrack. IMHO se 127 hodin nestane filmem roku (i když kdo ví?), ale i tak jde o kvalitně odvedenou filmařskou práci. Zkrátka film, u kterého jsem sice věděl jak skončí, ale i tak jsem měl chvílemi ústa mírně dokořán. (27.01.2011)

To už i na šestiletém studiu medicíny se k té amputaci dostanete rychleji než tady. Smůla to byla kurevská, stejně jako ta nuda mezi vklíněním a upižláním. A navíc jsme to všichni věděli dopředu..Takže slabé 3* (22.12.2013)

Danny Boyle stále presviedča, že to vie a so svojím kameramanom vytvoril moderné filmové umenie. Bezvýznamná scéna ako sa Aron ( presvedčivý James Franco ) zľahka dotýka pri behu zaoblených utažských skál je fascinujúca a geniálna a takýchto scén je tu neúrekom. Posolstvo príbehu hovorí jasnou rečou, je o osobnej statočnosti a odvahe prekonať akúkoľvek prekážku. Udržať však divákovú pozornosť hodinu a pol pri podobnej skladbe príbehu je ťažké a nevyhneme sa zbytočnému naťahovaniu. V konečnom dôsledku našťastie zásadne neubližujú. (14.01.2011)

Tak, jako by mohl Into the wild trvat o další 2 hodiny dýl, tak by 127 hours mohlo trvat o hodinu míň. Ono totiž toho není tolik co nabídnout. Já od tohodle filmu očekával hodně, ono mi to na jednu stranu dalo všechno co jsem čekal, ale na druhou mi to taky dalo trochu nudy. Začátek a konec filmu jsou bezkonkurenčně vynikající a obzvlášť konec podkreslenej od Sigur Rós má nemalej emocionální náboj. Avšak hlavní linie filmu, to co prožíval Aron uvnitř kaňonu, tady mám (a nejen já podle toho co jsem se dočetl) pocit, že hlavním tématem byla spíš nuda než bolest, zoufalství a podobně. Nicméně Danny Boyle z tohodle příběhu vytřískal asi maximum, a tak mu nanejvýš můžu vytknout to, že si tenhle příběh vybral. Ale to neudělám, byla by škoda, kdyby tenhle film nevzniknul. (10.01.2011)

James Fanco ve své one-man show ze záběru téměř nesleze, což není na škodu, protože tentokrát kromě předvádění hezké tvářičky i opravdu dobře hraje. Boyle zase předvádí vizuální cvičení, které je místy trochu matoucí, nicméně ani na chvíli nenudí. Zápletka o týpkovi, kterému se zaklíní ruka za balvan a on to s ubíhajícím časem musí nějak radikálně řešit, ale na hodinu a půl zkrátka nestačí. I to šikovné psycholgizování by mělo své místo spíš v knize (při sledování jsem vzpomínala hlavně na Geraldovu hru Stephena Kinga, kde hlavní hrdinka stráví většinu děje připoutaná k posteli). (10.02.2011)

Velmi působivý příběh boje o přežití, odvaze a vyrovnáváním se s danou situací. James Franco zde působí velmi přirozeně a věrohodně. Hudební složka filmu bravurní. Ovšem co mě přimělo dát filmu pouhé 4 hvězdy je vleklost filmu,ačkoli je stopáž cca 90 minutová, měl jsem pocit, že film překonal hranici hodin tří. I přes to, jsem rád, že mi toto dílko neuniklo, jelikož za jedno či o pár let pozdějí druhé zkouknutí rozhodně stojí. (26.02.2011)

Hrozně depresívní film, který prakticky skončil se zaklíněným kamenem na hrdinově ruce. Sympatický James se těžké role na tak malém prostoru ujal na výbornou, režisér vkusně namíchal flaschbacky s krutou bezmocnou realitou a v pohodě roztáhl jednoduchý děj do celovečerní podoby. Přesnou pifkou zaútočil na emoce diváka, kdy se každý musel stáhnout úzkostí a špatným svědomím, jak mrhá drahocennými dary země jako samozřejmostmi. Jak je vzácná obyčejná voda a svoboda. O tom, že nakonec zvítězí silná osobnost, nezdolnost a touha žít, není třeba psát romány. Šílený zážitek, vrchol sebereflexe. (29.10.2012)

Díval jsem se opravdu na ten samý film? Od 127 hodin jsem čekal akční survival nářez, na kterém se tvůrci mohou nekonečně vyřádit. Téma zaseklého lezce pod kamenem je samo o sobě víc než poutavé a dá se na něm neskutečně kreativne vyhrát, ale tady se nestalo doslova NIC! Hlavní postavu tady neohrožuje vůbec nic, žádné přírodní vlivy, zvířata, hadi, teplo ani zával, ba naopak jediné, co zde jako diváci dostaneme, je neustálé přemítání nad minulostí a halucinace jeho rodiny, takže se opravdu znova ptám, viděli jsme stejný film? Ten film, nad kterým tady všichni oslavně jásají s plnou pětipalbou? Mě se tedy nezdá. A o tom, jak si bezbolestně začne ke konci řezat ruku jakoby nic (která je mimochodem po několika dnech naprosto vitální, zdravá a bez infekce), o tom raději ani nebudu mluvit. Katastrofální zážitek a možná jeden z největších přešlapů poslední doby. (30.01.2024)

Od uvíznutí se nebylo moc na co dívat, ale postupem si uvědomujete jisté skutečnosti a to právě dělá filmy tím, čím pro mě jsou. Každý ať si ze zhlédnutí filmu vezme to své. Snová scéna s chlapcem a gaučem plus závěr za doprovodu Sigur Rós jsou nádherné. (08.01.2011)