Stříbrný vítr

Mládí nevybouřené tropívá neplechu. Mládí - to je Stříbrný vítr. Období vzdoru, objevování lásek, poznávání dosud nepoznaného. Takový život je i u Jeníka Ratkina, mladého muže, studenta píseckého c. a k. gymnázia, který to nemá jednoduché. Otec se s ním vadí a jeho láska Anička Karasová zvaná Anička posedlá s ním hraje nepříliš počestnou hru. A přesto - bylo nádherné sledovat toto nevšední drama. Ani se nedá věřit, že jeho vznik je datován do temných 50. let minulého století. Václavu Krškovi se podařilo něco neuvěřitelného. Podařilo se mu natočit oslavu mládí - bezelstně a upřímně. Navíc zde můžeme uplatnit metodu queer čtení. Nejlépe to ilustruje jedna z úvodních scén, ve které se Jeník Ratkin přátelsky pere se spolužákem, načež se oba a další jejich kamarádi-spolužáci nazí vrhají do Otavy a pozorují ženy, kterak kropí prádlo. Kamera si žen však příliš nevšímá a větší pozornost věnuje nahým mladíkům a jejich tělům. I v dalších scénách můžeme uplatnit queer čtení. Je tu spousta dotyků a objetí mezi muži, dokonce i napříč generacemi. Na tu dobu neuvěřitelný pokrok. Více je možno zjistit v 71. čísle časopisu Cinepur v článku prof. Lukáše Skupy nazvaném "Všechno je krásné (mezi námi kluky) / Queer aspekty filmů Václava Kršky". (03.10.2010)

Ventilátor, který produkuje Stříbrný vítr, který slyší Radovan Lukavský(strýc Tulák) a profesor Ráž, v srdci Radkinově pohání motor krásné Jany Rybářové. Strýc spáchá sebevraždu pouze filmovou, proto Jenda Radkin nachází cestu zpět ke svému otci. Jana Rybářová páchá sebevraždu skutečnou jako by byla ve svém životě stejně složitá jako strýc Jiří nebo jemu tak podobný Jan. Opět mohu říct stejně jako u Měsíce nad řekou: Buď byl tak geniální Krška nebo Šrámek nebo nejspíše oba. Možná by se tomu dala vytknout přehnaná patetičnost ale na léta plná krumpáčů a závazků a uranových dolů s vězni velmi velmi krásné. (10.07.2010)

Skutečnost, že i česká kinematografie má své velké okamžiky ještě před nástupem filmové vlny šedesátých let, a také mimo velikány zakladatelských let třicátých, postupně v mladších generacích, zdá se, upadá do zapomenutí. Vladimír Krška a v tomto případě i mladičký Eduard Cupák dokazují opak. Smyslovost Krškova rukopisu nachází v Šrámkově už tehdy letité literární předloze vynikající východisko a naplňuje její filmový rozměr beze zbytku. Vedle jiných stojí za zmínku i předčasně zemřelá předchůdkyně hereckého typu Jany Brejchové, její jmenovkyně Jana Rybářová. Je velkou škodou, že svůj nesporný talent nemohla rozvinout. Česká herecká komunita i dnes je chudší o její očekávatelný významný příspěvek. Je nepochopitelné, že tento skvost už dávno není dostupný na DVD nosičích. (26.08.2007)

"Slyším najednou takovou krásnou melodii ve svém srdci... Stříbrný vítr. Takové poselství krásné, slibování mámivé. Odněkud zdaleka a přeci jakoby na dost ruky. Ještě tu není, ale už je blízko." Přemýšlím, natolik lyricky vyznívá již samotný Šrámkův originál a nakolik je to ještě v tomto filmu posíleno zejména jímavou (ba přímo rajskou) hudbou Jiřího Srnky. Ale i samotný Krškův filmový jazyk má v sobě hodně lyriky a poetismu (zejména v pasážích odehrávajících se v přírodě). Šrámkova předloha a zejména pak některé dialogy či verše mohou  dnes již působil poněkud vyčpěle, stále je zde ale poměrně silná výpověď o ideálech mladých či jejich prvních láskách ("....Aničko posedlá"). Za poměrnou silnou pak považuji pasáž, kdy mladý profesor (Vladimír Ráž) brání mladé (zejména pak Radkina) před přehnanou kritičností a podezřívavostí zdejšího kněze. Hodně působivá obhajoba. (18.11.2023)

Já jsem se musel smát. Tenhle film byl snad starý už v době, kdy ho natočili. Nepamatuju si, že by takové staromilství z jiného díla tolik čišelo. Šustí to papírem, popsaným kýčovitými básničkami. Eduard je jedním z mých nejoblíbenějších herců a nejlepší dabér, v tomhle dílku ale hoří úplně všechno. Připadalo mi to hloupé, nanicovaté, a dokonce i lehce uzívaný Měsíc nad řekou, jenž je v souvislostech s Krškovým dílem a spoluprací s Cupákem nejčastěji zmiňován, je proti tomu dramatická hra s vybroušenými dialogy, latentním erotičnem a skvělým herectvím Dany Medřické. Tady mě zaujal jen divoký výraz Ilji Racka, jenž je tak mladý, že skoro není k poznání (podobné lze říct i o Vinklářovi). Líbil se mi vypravěč Höger a voják Kopecký, ale nejvíc ze všech mladý Otto Lackovič.Skoda, že film nemá spád a akčnost posledních 20 minut, to by bylo za 4*. (02.01.2018)