George Harrison: Living in the Material World

Dokument trvající déle než tři hodiny a já mám neodbytný pocit, že nebyl tak úplně o Georgovi, jak se navenek tvářil. Po jeho shlédnutí mám neutuchající dojem určité neuspokojenosti, na celém filmovém zpracování je cosi, co mě strašně irituje, ale přitom nevím co! Snímek je opravdu dobře natočený, ačkoliv možná až příliš zidealizovaně, ale přesto mi zůstává dojem, že Tichý Bítl by si přece jen zasloužil ještě o kapičku lepší životopis, než ten od Scorseseho. (08.08.2013)

My sweet George, my George, my George..I really want to see..I really want to be with you..I really wan to see you George, but it takes so long, my George..my sweet George, my George, my George..I really want to know you..I really want to go with you..I really want to show you George, that it won't take long, my George..my sweet George.. (08.03.2012)

Dokument mě strhnul. V půlce prvního dílu jsem skočila šipku do Georgeovy emocionality a bylo to pro mě svěží, příjemné prostředí, kterým jsem se nechala unášet. Po skončení prvního dílu jsem se hned těšila na další. Druhý díl je svým způsobem zajímavější, jak se dotýká Georgeova duchovního vývoje a jeho vztahu k transcendentálnu. Přináší i pár myšlenek, u kterých se zastavím příště, až se na to podívám znovu. Nádherný dokument, kde má každá minuta své místo, přesně s rozmyslem vystavěný - jakoby hlušší místa dělají půdu pro to, co přijde potom, dynamický a gradující. Pro mě setkání s podstatou ušlechtilého člověka, které mi zapadlo do vánoční atmosféry. (25.12.2018)

"George neměl ambici zůstat celý život jen součástí Beatles." Kdybych byl v jednom ze svých příštích životů členem nějakých těch Beatles, tak bych chtěl být veselým Ringem, ale stejně bych byl nenápadným pracantem Georgem. Jsem už prostě takový. Ve snímku mě fascinoval jeho perfekcionismus, nadšení pro hudbu a absolutní vítězství duchovna nad materiálnem, ale to si mohou dovolit jen lidé, kteří se nemusejí starat o placení složenek. Jinak to na můj vkus bylo příliš obsáhlé, některé historky mi připadaly zbytečné a všeobecně bych si to určitě užil ještě o něco víc, kdyby tam bylo méně Krišny a víc hudby. (28.11.2016)

S ohledem na stopáž se možná nabízí, že život George Harrisona je pro Scorseseho nějakou osobní záležitostí, ale v tomto případě byl regulérně najat vdovou a správkyní hudebníkova dědictví, Olivií Harrison, která se k desetiletému výročí úmrtí svého chotě chystala vydat o něm knížku a chtěla to mít podepřené z obou stran. Skrze to zajímavé sledovat, jak si režisér v dlouhém a členitém životě nachází to svoje téma vykořeněnosti, pátrání po své roli a selhávání v jejím naplňování. Harrison zde nepůsobí toliko jako prorok, inovátor a svébytný umělec (v kontrastu s tím, jak to tam o něm prohlašují mluvící hlavy), nýbrž jako zmatený osamělý muž, který do puntíku naplňuje životní úsečku úspěšného západního muže pozdního kapitalismu: úspěch v mládí -> bezstarostné večírky -> psychedelické drogy -> mudrlanství -> východní filozofie -> snaha o comeback -> mudrlanství, ale jiné -> zahradničení -> smrt. Výsledný pocit z filmu přichází tak nějak mimoděk a je to zvláštní melancholie nad malým člověkem, který se pokusil prakticky o vše, měl po celém světě tisíce dobrých známých, ale vlastně byl celou dobu docela sám. Osobní bonus materiál: Harrison je další z hudebníků, kteří ve svých teen/20s letech vypadali jak já v teen/20s letech, já si jednou ty DNA testy udělám a pak se těšte jak na vás všech zbohatnu! (31.12.2023)