George Harrison: Living in the Material World

"George neměl ambici zůstat celý život jen součástí Beatles." Kdybych byl v jednom ze svých příštích životů členem nějakých těch Beatles, tak bych chtěl být veselým Ringem, ale stejně bych byl nenápadným pracantem Georgem. Jsem už prostě takový. Ve snímku mě fascinoval jeho perfekcionismus, nadšení pro hudbu a absolutní vítězství duchovna nad materiálnem, ale to si mohou dovolit jen lidé, kteří se nemusejí starat o placení složenek. Jinak to na můj vkus bylo příliš obsáhlé, některé historky mi připadaly zbytečné a všeobecně bych si to určitě užil ještě o něco víc, kdyby tam bylo méně Krišny a víc hudby. (28.11.2016)

George Harrison. Můj oblíbený Brouk díky jeho pomániové hudbě, jeho přístupu k životu, jeho charakteru. Dokument přesně vyjadřuje můj názor či přístup k němu. Je to spíše pocta, náhled na Harrisona než dokument o jeho životě. Nebo aspoň takový dojem jsem si odnesl. Záběr s tulipány mi ho nějak tak krásně reprezentuje. -"Come into the control room and have a listen and see what we've been doing. And if there's anything you don't like, tell us." -"Well, I don't like your tie for a start." (15.02.2012)

Dostalo se mu slávy a získal pověst nejméně nápadného člena slavné skupiny The Beatles. Dokument se snaží vyzdvihnout výjimečnost George Harrisona. Nicméně hledat odpověď na otázku, jaký vlastně skutečně byl, je de facto, (alespoň pro mne) mnohem výstižnější v knize Za zamčenými dveřmi. Protože ve Scorseseho filmu je poněkud idealizován. Na druhé straně je třeba podotknout, že Harrisonova tvorba si totiž po celou dobu jeho úspěšné rockové kariéry udržovala přinejmenším solidní kvalitu, která se uměla vrýt pod kůži. Možná by to chtělo více archivních záznamů z jeho z koncertů. Zde je třeba podotknout (snad mi krišnovci odpustí), že dokument dává příliš velký prostor filozofii Hare Krišny. A přitom se jen málo zabývá třeba jeho experimentování s psychedelickou drogou LSD, což Harrisonův život určitě dosti poznamenalo. Přes všechny uvedené výhrady je každopádně dokument zajímavý. (15.05.2016)

Harrisonovo složité hledání pevného bodu v sobě samém vcelku hladce zapadá mezi Scorseseho hrané filmy s mužskými protagonisty, kteří pochybují, zda zvolili správnou cestu, a zároveň zčásti odráží životní cestu samotného režiséra. Harrison i Scorsese byli vychovávání dle přísných katolických zásad a vyrůstali mimo okruh svých vrstevníků. Oba dva rovněž našli útočiště ve světě hudby a filmu. Umění se tak pro ně stalo mnohem více než jenom všednodenním zpestřením. Povýšili jej mezi přední důvody své existence. Přes podobnou jejich osudů si Scorsese snaží udržet kritičtější odstup než ve svých cinefilních, dokumentech o filmech a filmařích (Moje cesta po Itálii, Dopis Eliovi). Nepřevažuje adorační tón, zdaleka nejde o pietní stavění pomníku. Scorseseho zajímá více Harrisonova osobnost než jeho dílo, které by bylo snazší nekriticky obdivovat – tím, a také kvantitou sesbíraného archivního materiálu, si vysvětluji, proč je hudba přítomna převážně v podkresu, nikoli formou koncertních záznamů. Scorsese ale nezůstal u vršení méně známých fotek a videí. Mozaika Harrisonova života z nich dává dohromady s péčí archeologa, který z drobných úlomků kostí skládá dinosaura. Každý střípek minulosti je promyšleně začleněn kontextu „vyprávění“. Po videu s aktivně fotícími beatlesáky tak například následují fotografie, které tehdy brouci pořídili. Vypadá to logicky a samozřejmě, ale nepochybně jsou za tím hodiny nesnadné práce. Nejoddanějším fanouškům Beatles budou některé části dokumentu nepochybně připadat zkratkovité a jiné zase neadekvátně dlouhé. Pro mne jakožto posluchače, který Beatles respektuje, ale nezbožňuje, se ovšem v průběhu těch tří a půl hodin George Harrison změnil z tichého, docela nenápadného hudebníka se smutným pohledem, v člověka nesmírně talentovaného, hodného obdivu a svou povahou fascinujícího. 80% (16.10.2012)

Vyčerpávající dokument o asi nejnenápadnějším Beatlovi, ale o to zajímavějším. George, kapelní katalyzátor třecích ploch svých dvou šéfů Johna a Paula. Osobnost, co s objevením východního náboženství začal hledat sám sebe. Tichý, plachý, milý, zamračený, prchlivý, nevyzpytatelný. Ale hlavně skvělý hudebník, inovátor, výtečný kytarista a ten, kdo složil "My Guitar Gently Weeps", jednu z nejlepších pecek The Beatles. Nenechte se odradit "vražednou" délkou (inu Scorcese, ten krátký filmy neumí), život Harrisona byl natolik zajímavý, že i ve stopáži na ploše 208 minut nemá šanci nudit. A možná že těch minut bylo nakonec i tak málo. Takhle má vypadat pocta jednomu výjimečnému hudebníkovi. (02.10.2016)