Oddělen

Taková zvláštní směska, kde mě otravovalo: 1) neustálé filozofické voice-overy 2) hrozné zobecňování (všichni žáci jsou problémoví a hlavně všichni učitelé jsou podivné samotářské existence, huh) 3) kreslené předěly. ___ Holt asi tenhle film má prostě vyšší umělecké ambice, na které k mému překvapení mnoho lidí slyší. Ale abych jen nekritizoval - Brodymu jsem s přivřeným okem toho citlivého drsňáka uvěřil, a tak mě pak bavilo ho sledovat, jak se potýká s těmi šílenostmi kolem, jako nezletilá prostitutka u něj doma či umírající děda s pochybnou minulostí. Podobně tak i mnoho vedlejších postav bylo nakonec hodně fajn. Celkově však na můj vkus příliš nahodilý (o nějaké kritice školního systému nemůže být řeč) a za každou cenu ártový. (6/10) (22.08.2012)

Celý film na mě dýchal tak zhmotnělá mlha existencionalismu, jako by to vyprávěl přímo Albert Camus a půjčoval si k tomu ještě tu tísnivou atmosféru E. A. Poea. Hlavní hrdina nevnucuje své emoce, neboť jich není příliš schopen, krom výbuchů vzteku vázaných na tragické události z dětství. Film zobrazí celou mizérii společnosti: od nefungujícího školství, přes pokroucené vztahy v rodině, mezi lidmi, partnery a ulicí. Naberte sílu před sledováním. Nedoporučuji při depresi. (08.03.2015)

Když Henry začne smutně koukat z autobusu a bez sebemenších emocí si vyslechne snůšku vulgarit od nejdrzejšího studenta, měl bych tendenci uvěřit, že sleduji nějakou paradokumentární verzi Nebezpečných myšlenek nebo absolutní art jejich nejrůznějších klonů. Jenže tam, kde se snaživí učitelé dostávají zatvrzelým žákům konečně pod kůži a slaví finální úspěch, tam Detachment teprve začíná. A pokračuje ve světě nalomených lidí, kde pro smutnou emocionální katarzi nemusíme chodit daleko. Na Kayeho dílku je nejchvályhodnější fakt, že nevezme depresivní premisu a nesveze se na ní rovnou čarou do tragického závěru. Některé linky si projdou skrz duševní dno, jiné v sobě schovají symbolickou naději. Díky téhle vyváženosti (a zásluhou několika dějových záměrně nezodpovězených otazníků) tak určitá neutěšená témata zůstanou v hlavě pěkných pár dní. (02.11.2012)

Úchvatné, ale až příliš deprimující a stresující. Po zhlédnutí jsem měla pocity úzkosti a smutku. Ovšem příběh je výborný a smysluplný s určitým poselstvím. Adrien Brody je mistr, nemám pro něj takové slovo chvály, které by ho dostatečně vystihlo. A Sami Gayle zahrála svou roli také perfektně, s obdivem k jejímu věku. Ze začátku mi tam něco chybělo, ale od půlky už to bylo výborné. (30.01.2013)

Bolestivá pravda o lidském životě, aneb zoufalá zpráva o stavu světa. Úvahy v obrazech načmáraných na školní tabuli pro všechny oběti systému. Smutná přehlídka duševních sešlostí v těkavých etudách, hlubokých jako deprese nebo úzkost. Inspirativní výzva pro všechny, kteří si ještě touží zachovat rysy své tváře. Film má velice klidný děj, takže to určitě spousty diváků odradí. Ale když prijde na mě, neznám osobnější film. Nejde ani tak o to, že by mluvil přímo k mé osobě, jako spíše o to, že promlouvá ke všem. Bez jakéhokoliv vynuceného podsouvání poukazuje na fakta, před kterými lidé zavírají oči. Nikdy bych nečekala, že se tak ukázkový film se vším všudy vejde jen do 97 minut. Tento snímek je pravý důkaz toho, že i kratší film může být na úrovni, když se toho ujme správná ruka režiséra, kameramana a zvukaře. Nemohu si pomoct, ale tento film je teď zaručeně jedním z mých oblíbených, zamilovala jsem si ho okamžitě. Všechno co je řečeno, prezentováno, je učiněno tak jemným přitom velice realistickým způsobem. Líbí se mi, že se tvůrci vůbec nebáli a film postavili na zcela depresivním, ovšem jak už zmiňuji výse, realistickém podstavci. Protože jak většina z nás ví, pravdy a bolestivé reality se bojí naprosto každý. A herecké obsazení v podání Adriena Brodyho? Naprostá trefa do černého; ty jeho smutné oči jsou prostě pro tento typ filmů jako stvořené. - "I'm a numb person. I'm not here. You may see me. But I'm hollow." (11.08.2017)