Prci, prci, prcičky: Školní sraz

Je jasné, že by člověk neměl od něčeho s takovým českým distribučním názvem očekávat cokoliv intelektuálně stimulujícího. Veškerý pokus o satiru korporátní Ameriky, případně poukázání na mediokracii doby, které vládnou sociální sítě, internetové stránky se sdíleným videem a "reality" pořady, je totiž stejně nedomrlý jako všechny postavy. Naivně jsem ale doufal, že sraz po letech, vyplněných nekvalitními D2D spin-offy, bude mít smysl. Ukázalo se ale, že není o čem vyprávět a postavy se nijak nevyvinuly. Typ narace s několika protagonisty, jejichž cíle jsou neustále stejné napříč všemi díly série (= zasunout), zde naráží na potřebu sezvat kompletní původní osazenstvo, z nichž ne všechny postavy mají skutečný potenciál pro to, aby jim byla věnována vlastní dějová linie. Vyvolávání vzpomínek na to, jaké to bylo před lety a jak se věci (ne)změnily, je pro tenhle poslední (doufám!) díl hlavním sjednocujícím principem. Styl evokuje konkrétní postupy z předchozích částí trilogie, především ale prvního dílu. Stejně jako v jedničce se začíná logem studia, ke kterému zní nediegetická hudba, jež poté přejde do diegetické, jak kamera z nadhledu jede po svršcích a spodcích oblečení, aby v celku ukázala Jima na posteli, případně se v závěrečném záběru odjíždí do nadjezdu. Staré doby evokuje i užitá hudba, která má čistě aluzivní povahu, protože v pravý moment zazní skladba, která byla s některými postavami spojena v prvním díle. Lpění na minulosti je tak největší slabinou snímku, protože to, co bylo před lety vtipné z toho důvodu, že jsme se mohli smát pubertálním postavám, je zde pouze trapné, když se do velmi podobných situací dostávají už (skoro?)třicátníci. Na místo zhodnocení minulosti a posunutí se dál, jako to dokázali se "svými" postavami John Sayles či Kevin Smith ve svých návratech po x-letech, se oslavuje neschopnost dospět a "zůstat čurákem" (nejsofistikovanější metafora přátelství, jakou čtyřka amerického koláče nabízí). Sorry parto, jsem správná generace, na kterou se cílí, ale mentálně jsem neustrnul v pubertě, a tak mě vaše eskapády míjí. (11.04.2012)

Keďže film na mňa zapôsobil a to nie som fanúšik série, dá sa predpokladať, že fanúšikovia ním budú nadšení. Mnohé (všetky?) scény sú robené vyložene pre nich. Divák, ktorý nie je fanúšik série a niektoré diely rovno ani nevidel, asi nepochopí, prečo fanúšikovia na konci tlieskajú, keď sa k Johnovi Cho na štadióne pridá istá postava. Isteže - mnohé tváre sa mihnú vyložene na efekt. Poviem ale úprimne, že som za tieto krásne samoúčelnosti vďačný a že ak by v snímke nemali cameo Naďa, poradkyňa Jessica alebo flauta z letného tábora, nasral by som sa. Vôbec by som sa nečudoval, ak by táto séria raz skončila (atmosférou) ako Rocky Balboa (zostarnuté postavy spomínajú na staré dobré časy uprostred zlej a nehostinnej súčasnosti) alebo dokonca ako Creed (staré postavy vychovávajú novú generáciu). (07.02.2017)

Chválit je dobré, ale přechvalovat není na místě.. Přesto čtyři hvězdy nechám. Může za to z velké míry nostalgie a i třeba fakt, jak moc se nepovedla další láska mého dospívání (pokračování Cravenova Vřískotu). Nostalgie nicméně neznamená nuda. Čtyřka umně prodává sama sebe. Úroveň humoru pokračuje tam, kde skončila (na můj vkus už slabší) trojka, dvojice režisérů z pochopitelných důvodů ignoruje parazity, které se na trilogii chtěli jenom napakovat (nabídli navíc jen Jimova otce a několik silikonových děvek). Těmhle třicátníkům už vyjma Stiflera dávno nejde o zasunutí, pohled na ňadra nějaké osmnáctky ale neurazí nikoho z přítomných. Nikdo ani příliš nebude protestovat při trapasech, které se hrdinům opakovaně dějí. Stará parta tak má už sice trochu jiné priority, ale pořád jim to šlape. Stifler je kancelářský podržtaška, Oz je sportovní televizní hvězda, Jim si užívá rodinného života, Kevin zrovna tak (jen s trochu podpantoflákovským nádechem) a Finch (hlas má jak Clive Owen) je světoběžník a rozumbrada par excellence. Vzpomínají na konkrétní situace, nejlepší gagy vypadávají z toho, co známe a z toho, jaké vztahy, křivdy a neduhy mezi hrdiny roky panují. Je ale nutno podotknout, že vládne hlavně Stifler. Seann William Scott moc dobře ví, že „lepší“ roli mít už nikdy nebude a jeho kreace a hlášky jsou trefou do černého. Přesto film na některých místech zbytečně ubírá na tempu (krátit se mělo určitě), něco už je moc na sílu a hlavně snaha nacpat a dohrát všechny dějové linky a i krátkými camei na nikoho nezapomenout, je už trochu navíc. Přesto tvůrci nejsou žádní fachmani, co si přečtou zadání a jdou rýsovat přesně podle předchozích třech úspěšných dílech.. což je docela pozitivní šok!! (19.07.2012)

Na American Pie jsem vyrostl, je to klasika, nehorázná prdel a na "čtyřku" jsem se těšil. Moje očekávání bylo až mov velký. Nebylo to blbý, zasmál jsem se, bavil jsem se, ale ne tolik. Je to slabší odbar, hudba netlačí tak na pilu. zábava taky ne. Možná je to příběhem, který jako by nevěděl kudy kam, nebo je to možná jeden z mála filmů, který si víc užiju s dabingem. # [viděno: monitor, sluchátka (první film, co zněl na sluchátkách trochu plechově)] # příběh 6 | hudba 7 | humor 5 | akce 3 | napětí 0 | pustil bych si znou 7 (30.06.2012)

I pro mě, člověka, který viděl všechny díly původní trilogie jen jednou, tohle byla příjemná nostalgická vzpomínka. American Reunion je vtipná komedie s minimem fekálností ale maximem nostalgie. A přiznám se, fungovalo to. Bylo fajn vidět, jak herci dospěli (alespoň někteří) a jak se (alespoň někteří :-)) pohnuli dál. Bylo fajn vidět, jak Jimův táta dostal více prostoru, bylo fajn vidět, jak se všichni herci z původní trilogie vrátili do svých rolí a úplný závěr filmu byl prostě geniální. Pokud jste s původníma Prcičkama prožili daleko více než já, pokud je to pro vás nepřekonatelný kult mládí, tak budete určitě mnohem víc než spokojeni. Parádní (alespoň doufám) uzavření jedné série, která (přiznejme si to) odstartovala vlnu filmů, z nichž většina se ani nepřiblížila označení "koukatelný film". 80 %. (11.07.2012)