Bludičky

6/10 Prvni dil byl docela otres plny klasickych klise a ja se bal, ze to vsechno zkonci neslavne. Druhy je tak o 100% lepsi, takze jsem zvedav na konec. Co me ale vazne $ere je jak se cesti herci snazi mluvit slovensky a slovensti cesky - to teda taha za usi jak swina. Kdyz pomineme Cile a Freje, tak zbytek muzskych predstavitelu je hroznych, nastesti Stasova je vyborna a ta matka tri odlozenych deti taky (07.12.2010)

Po prvním díle to vypadá slibně. Autentičnost je drsná, jen někdy ten čas trochu drhne (jak píše rakovník). Skvělý Filip Cíl. Po třetím díle můžu říct, že celkově to byla dobře odvedená práce. Myslím, že scénárista to občas trochu přehnal, asi chtěl ukázat to nej, čímž se ale od reality trochu vzdálil. (28.11.2010)

Konečně něco čerstvého v televizi, kterou jsem nucen sponzorovat! Aktuální téma, zajímavé postavy, současná podoba (hlavně výborná kamera), vydařené obsazení. Jen ten scénář občas ujížděl jakoby do jiných příběhů, chvílemi už nabíhal na tradiční seriálová vztahová kolbiště, jindy nám z toho chtěl dělat kriminální kauzu. A nevím, zda je to scenáristou, režisérkou nebo mnou, ale prakticky všechny ženské postavy mi připadaly zajímavější než kdokoli z mužských. Z herců si pochvalu zaslouží všichni, ale zejména Jana Pidrmanová, protože uhrát světici, na to už musí být talent (70%). (12.12.2010)

Režisérka Irena Pavlásková a scenárista Ivo Pelant, který zpracoval námět nelehkých osudů holek a kluků z dětského domova, u mě zabodovali. Vše je uchopeno neměnnými žánrovými pravidly, která dodávají příběhu zdání autenticity. Konec konců jde jenom o fikci. Ke kvalitě filmu přispěli vedle známějších herců i nové a neokoukané tváře Jana Pidrmanová a Filip Cíl, kteří tu dostávají značný prostor, na kterém mohou charakterizovat své postavy. Pravdou je, že pocity bezvýchodnosti se trochu opakují ve zdlouhavém příběhu. Nicméně zajímavá mozaika tří vzájemně propletených sourozenců, kteří se stávají účastníky odpovědnosti za svůj vlastní život, není vůbec špatná. Jen ještě doplním, je to dobrý televizní film, jenž tvůrcům určitě ostudu nedělá. (13.12.2010)

Chvílemi pro dospělé chvílemi pro děti...Scénář Ivo Pelanata, ten se věnoval převážně dětské tématice (problematice). Nemají to jednoduchý, nedostatek bezpečí v dětství v nich vzbuzuje trvalý pocit ohrožení (nemilovanosti) na který dokážou reagovat jen krajními způsoby, tedy útokem - proti sobě-nebo útěkem (i od sebe).... Nakonec za téma a jistou otevřenost dávám **** (23.01.2012)