Poupata

Poupata mají k dokonalosti daleko zhruba stejně jako Česká republika k životní úrovni Lucemburska. Vyčíst se jim dá ledascos, ale především scénáristická nedotažnost, resp. překombinovanost. Na druhou stranu je to sympatický kousek, nad kterým rád trošku zamhouřím oko už proto, že tenhle žánr je u nás vzácností a Jiráský vstoupil na půdu, kde se do té doby pohyboval vlastně jen Bohdan Sláma. Mimochodem, s čestnou výjimkou Venkovského učitele mám k filmům Bohdana Slámy horší vztah než k Jiráského pokusu. I přes některé přešlapy mi Jiráský přijde celkově přesvědčivější. K dobru mu můžu přičíst casting, práci s herci i s kamerou a především výběr prostředí. Jiráský patří k hrstce českých režisérů, kteří dokážou za pomoci hudby, obrazu a nasvětlení vyvolat atmosféru, v tomhle případě atmosféru marasmu a beznaděje. Jiráský, a to je mi taky sympatické, se nedívá na své antihrdiny s nějakou naivitou, jsou to postavy, které na svém pobytu v suterénu tak či onak intenzivně pracují. V neposlední řadě je mi ten film sympatický i tím, že zobrazuje příslušníky vietnamské menšiny, protože ani tohle se v naší kinematografii jako spousta dalších věcí nepěstuje. Celkový dojem: 75 %. (16.03.2014)

Jeden z nejlépe zvládnutých českých filmů posledních let, kterému na výsledku neubírá ani dementní chování některých protagonistů, kteří jsou ovšem až snad jen na jednu výjimku dobře zahraní, přičemž nemyslím jen výborného Vladimíra Javorského, nýbrž i mladé osazenstvo, z něhož jsem (po)znal jedinou osobu a to ještě z nebetyčně debilní reklamy na ovocný pivo. Jakožto prvotina režisérova je výsledek ještě zajímavější (ačkoliv jeho dokumenty stojí za to), neb výsledek je vyzrálý na všech frontách, to i díky výborné kameře, která dokáže vykouzlit krásnou atmosféru, čemuž dopomáhá i hudba, na poměry cs filmu dosti nadstandardních kvalit. Navíc závěrečná scéna (škoda, že po ní následuje ještě minuta, která trošku kazí dojem) je naprosto dechberoucí a způsobila mi lehké mrazení po zádech. (17.10.2013)

Nebudu se zbytečně rozepisovat, když už vše a mnohem zdařileji napsali moji kolegové… Enšpígl, Malarkey, Matty, MarekLucin atd. Tak jen postačí, když vyzdvihnu herecký výkon Vladimíra Javorského a Malgorzaty Pikus, která zaujala svým osobitým projevem. A poděkování tvůrcům, kteří pro film zvolili právě tuto nehostinnou lokalitu… k níž mě však váže mnoho nostalgických vzpomínek. Ještě poznámečka: úlevnou větu "Do prdele se sněhem!" bych nechala vytesat do mramoru… a takový počin by jistě ocenil Wolfgang A. Mozart, konečně by ty tuny mramoru, jenž serou na královském dvoře došly náležitého uplatnění. A pak, že budu stručná… jdu víte kam! (08.06.2012)

Hodinu a půl dlouhá masáž absolutním zmarem. Už dlouho se mi nestalo, abych z kinosálu po zhlédnutí filmu vyšla zcela vyčerpaná a psychicky zdeptaná. Poupatům se to povedlo především díky vcelku reálně vyobrazené postavě gamblera Jardy. Inu, život je i takový. Ale stejně...Aspoň špetku té naděje mohl scénárista některé z postav vdechnout. (29.12.2011)

Nekompromisní sonda do naprosto reálného sociálního úpadku, který v Česku začal někdy v polovině 90tých let. Jen k tomu přidáme státem podporovaný, novodobý mor, v podobě blikajících strojů na rychle (ne)vydělané peníze. Opravdu zoufalé osudy rodiny Hrdinových, se zde postupně rozvíjejí. Krásné sny a představy končí dřív než začnou a realita je prostě neúprosná. Dítě se vyvíjí, láska stojí peníze a v ruce zbývá poslední tisícovka. A k tomu všemu vánoce za dveřmi. Těžké drama, které není nijak zkaženo. Žádný primitivní postsynchronní dabing ala Štaindler v Perníkový věži, žádné umělé přitroublé dialogy z prostředí huličů a vůbec celá režisérská práce je vynikající. Po Bohdanu Slámovi tady máme Zděnka Jiráského, který nás tímto snímkem rozhodně láká na svůj další počin. I břitký humor podtrhuje kvalitu snímku. Výborné němé scény s perfektní kamerou. (20.06.2012)