Poupata

Nebudu se zbytečně rozepisovat, když už vše a mnohem zdařileji napsali moji kolegové… Enšpígl, Malarkey, Matty, MarekLucin atd. Tak jen postačí, když vyzdvihnu herecký výkon Vladimíra Javorského a Malgorzaty Pikus, která zaujala svým osobitým projevem. A poděkování tvůrcům, kteří pro film zvolili právě tuto nehostinnou lokalitu… k níž mě však váže mnoho nostalgických vzpomínek. Ještě poznámečka: úlevnou větu "Do prdele se sněhem!" bych nechala vytesat do mramoru… a takový počin by jistě ocenil Wolfgang A. Mozart, konečně by ty tuny mramoru, jenž serou na královském dvoře došly náležitého uplatnění. A pak, že budu stručná… jdu víte kam! (08.06.2012)

je to fakt povedený film - výborný je v něm Vladimír Javorský a překvapivě fakt zajímavá ta dvojice vietnamských stánkařů. Natáčení té davovky čumilů u předvádění spartakiádního čísla poupátek musel být v té zimě a noci asi masakr. Ale zase pánům třeba závidím několikero hospodských natáčení s Anetou Krejčíkovou, která hraje "tu" blondatou striptérku :-) --- a teď vážně: Poupata jsou jedním z nejlepších tzv. "chcpípáckých" filmů posledních let - možná od dob Pusinek Karin Babinské. Minimální rozpočet, velmi skromné podmínky na natáčení a ošuntělost lokací se povedlo krásně přenést na plátno. Díky tomu vznikl velmi realistický pohled do života ne až tak šťastných lidí ... (30.11.2011)

Nečekaný překvapení. Jsem opravdu rád, že i v ČR se občas povede natočit normální drama a né pořád dokola nejrůznější ubrečený tragikomedie s Liškou v hlavní roli. Nečekal jsem od toho vůbec nic a dostal jsem po hodně dlouhý době film, kterej jsem hned při závěrečnejch titulkách měl chuť vidět znovu. Jediný, co bych filmu vytknul, je takovej konec bez konce. Ale i tak dávám 5 hvězd. Škoda, že se takovejch filmů netočí víc. Asi českej divák na tohle koukat nechce. (12.09.2013)

Něco se povedlo, něco ne, tak už to bývá. Když si přečtete synopse, možná se vám ani do toho chtít nebude. A právě proto mi tenhle film tak dlouho ležel "na skladě", než jsem se k němu jednoho příhodného večera odhodlal. Rozporuplně hodnocený snímek však není zklamáním, postavičky jsou tu sice vesměs tragické a jejich osudy ještě víc, filmařsky je to ale kvalitně odvedená práce. Kamera Vladimíra Smutného je mistrná, připomněla mi Sokurovovy Dny zatmění. Jedině snad postava přehrávajícího feťáčka Cyrila (Jiří Maryško) tam nesedí, a taky Jardův syn Honza (Josef Láska) má zatraceně nelogicky předepsanou roli, protože jeho milá striptérka (a zřejmě i callgirl) je až příliš vymyšlená/mystická. Aneta Krejčíková konečně odhodila úplně všechno, ovšem s Markétou Hrubešovou jí zatím srovnávat odmítám a počkáme si, až co z ní herecky vyroste. Milí jsou chudáci Vietnamci, a to focení před secvičnou na slet je dobrý nápad! Celkově slušné překvapení a v té špíně současné tuzemské tvorby palec nahoru. (15.08.2012)

S neobyčejným (kam se hrabe Sláma) sadismem prohlubovaná beznaděj. Díky kameře Vladimíra Smutného dosahuje zmar obestírající Poupata místy až apokalyptických kvalit (výjev se sťatým andělem). Nic není dobré a všechno může být jedině horší, což bezezbytku platí i pro postavy, s nimiž nelze moc soucítit. Hrdinové jsou zamrzlí v čase. Neschopní se hnout vpřed a zároveň neschopní kritického zhodnocení minulosti. Ženy se chovají jako kurvy, muži jako kreténi a zástupci obou pohlaví činí zásadně rozhodnutí, kterými ubližují nejen sobě, ale také druhým. Jediným důsledněji rozpracovaným tématem je příliš povšechná mizérie bytí. Byť se nabízí v českém filmu zatím seriózněji nereflektované téma přistěhovalectví, případně téma redukování člověka na zpeněžitelný objekt (čemu ale v případě striptýzových scén brání nekritické snímání ženského těla). Obtížně pro tenhle požitek z bolesti, fyzické i duševní a navozované nápadně umělými prostředky (nevěrohodná linie se Zuzanou), nacházím pochopení, přesto neuhýbavou drsnost filmu obdivuji. Chybí v něm náznak chlácholení, naděje, vyloženě kladná postava. Absence pozitivních hodnot nabývá tak kolosálních rozměrů, že už zbývá jedině bezradný smích. Jinak nelze reagovat na štědrovečerní scénu, nejkrutější popření imperativu, že na vánoce musí být všechno pěkné, jaké jsem ve filmu dosud viděl. Že nás autoři zřejmě chtěli dovést právě k této „opoziční“, vůči situaci postav neslušné reakci, jsem si uvědomil během závěrečných minut, kdy je bez rozjásanou písní Michala Davida a s ohňostrojem na pozadí oživováno období normalizace, ve skutečnosti stále přítomné jako špína zažraná za nehty (spíše než určitý systém film kritizuje mentalitu lidí - alibistické odkazování na komunistickou minulost jako na příčinu toho, jak se dnes "věci" mají, ač explicitně se v tomto smyslu žádná z postav nevyjádří). Implicitní pojmenování příčin „našeho“ dnešního neštěstí, v němž je pro tolik lidí snazší žít, než s ním něco udělat, dodává Poupatům nový rozměr a povyšuje je nad rámec pouhého pozorování cizího utrpení. Žádná shovívavost, žádný soucit, ale přesto nějaké sdělení. Určitě? Abych si udělal jasno, budu film muset vidět znovu. 70% (07.12.2011)