Cloud Atlas
Cloud Atlas
云图
Atlas mrakov
Cloud Atlas
VOD (3)
Obsahy(3)
Příběh filmu probíhá v šesti časových rovinách. Ty jsou vzájemně provázané, zároveň však rozlišené pomocí odlišných žánrových vzorců... V roce 1849 je na Chathamových ostrovech americký právník Adam Ewing svědkem bičování otroka Atui, při vyřizování obchodní smlouvy pro svého tchána. Auta posléze uprchne na loď, kterou se Adam plaví domů a přesvědčí ho, aby se ho zastal u posádky. Doktor Henry Goose mezitím Adamovi každý den podává lék na parazitického červa, který je ovšem jedem. Goose chce Adama nenápadně zabít, aby se mohl zmocnit jeho jmění. Při podání poslední a také smrtící dávky však Atua svého přítele Ewinga zachrání. Po návratu do své domoviny je Adam znechucen tchánovým podílem na otrokářství a se svou ženou domov opouští, aby se oba přidali k hnutí za zrušení otroctví... V roce 1936 nastoupí anglický mladý bisexuální hudebník Robert Frobisher jako učenec k významnému skladateli Vyvyanovi Ayersemu. Jeho učení Roberta tak inspiruje, že začne pracovat na sextetu s názvem Atlas mraků. Také si při tom přečte vlastní vydání deníku Adama Ewinga. Robertův učitel si hudební dílo zamiluje a pod výhružkou odhalení a skandalizaci jeho intimního života Roberta vydírá. Chce, aby se pod dílem jeho učence vyskytovalo jeho jméno. Robert Ayerse zastřelí a uprchne do hotelu, kde své mistrovské dílo dokončí a spáchá sebevraždu, ještě před tím, že ho stihne zastihnout jeho milenec Sixsmith, kterému po celou dobu psal dopisy... Píše se rok 1973 a mladá novinářka Luisa Reyová potkává již staršího Sixmithe, který se stal jaderným fyzikem. Ten ji přivede na stopu případu bezpečnosti nového jaderného reaktoru provozovaného Lloydem Hooksem. Sixmith je však zavražděn Hooksovým zabijákem o pár minut dříve, než stihne předat Luise důkazy. Reyová po jeho vraždě najde dopisy, které mu psal Frobisher. Luisa pod záminkou interview navštíví elektrárnu, kde jí vědec Isaac Sachs poskytne kopii Sixmithovy zprávy. Hooksův zabiják však odstraní i jeho a svrhne Reyovou v autě z mostu, což ovšem Luisa přežije. Pomocí přítele svého otce a zároveň šéfa elektrárenské ochranky přežije i další vražedný pokus, při kterém sám vrah zemře. Nakonec odhalí a publikuje článek o spiknutí, jehož záměrem bylo jadernou havárií podpořit zisky ropných společností... V Londýně, v roce 2012, vydavatel Timothy Cavendish náhle zbohatne, když autor knihy, kterou vydal, Dermont Hoggins, zavraždí knižního kritika a je poslán do vězení. Cavendish si svého bohatství užívá, dokud mu Hogginsovi kumpáni nezačnou vyhrožovat smrtí a nechtějí po něm pět tisíc liber. Cavendish se obrátí o pomoc na svého bohatého bratra Denholma. Ten ho léčkou, pod podmínkou, že je to hotel, zavře do pečovatelského domu, odkud Cavendish začne plánovat útěk. Nakonec se mu podaří uprchnout a dožít život se svou láskou z mládí. Obdrží rukopis románu o životě novinářky Reyové a sepíše scénář o svých příhodách v pečovatelském domě... V Soulu v roce 2144 se příběh točí okolo Sonmi-451, lidského klonu. Sonmi pracovala jako servírka v restauraci, kde byl tvrdý řád a nikdy nepoznala okolní svět. Nyní sedí u výslechu a popisuje, jak byla ze svého poddanského života vytržena velitelem Hae-Joo Changem, příslušníkem povstaleckého hnutí známého jako Unie. Návaznost tohoto příběhu na příběh minulý se ukrývá ve filmu, který při svém skrývání sledovala. Film byl založený na Cavendishových příhodách z pečovatelského domu. Unie odhalí, že klony, jako je ona sama, jsou po několika letech práce zabíjeny a recyklovány jako potrava pro nové klony. Sonmi se rozhodne, že bude bojovat proti společenskému systému, založenému na zotročování a vykořisťování klonů a uprchne na Havaj, kde veřejně odvysílá svůj příběh. Hae-Joo, do kterého se Sonmi zamilovala, je však zabit při přestřelce a sama Sonmi je dopadena a po svém výslechu popravena. (TV Prima)
(více)Recenze (2 552)
Vhodne na liecbu insomnie. Inak na nic. Honosne podane srackove kecy. Po hodine hladania dovodu preco to pozeram som to vzdal. ()
Asi patřím mezi ty méně chápající, ale tento kousek ve mě nezanechal vůbec nic. Dlouhý, táhlý a zmatený děj jehož myšlenka mi prostě asi unikla. Nejspíš jsem se dívala s klapkami na očích, ale nemůžu najít nic, co bych vyzdvihla. Měla jsem úplně odlišné očekávání. ()
Původně jsem u tohoto filmu měl jen jednu *, ale když jsem se na něj s odstupem času podíval znovu, zjistil jsem, že jde o velice kvalitní, avšak opravdu složitý a dlouhý snímek, který může diváka stejně lehce pohltit, jako odradit. Dávám čtyři hvězdy s tím, že možná časem přijde i ta pátá, ale nejsem si jistý, jestli se na film ještě v budoucnosti podívám ()
Někdo se v přeskakování mezi příběhy neztratí, někdo ano. Mně se to druhé nestalo spíš náhodou. Určitě jsem ale nevysledoval vzájemné souvislosti a už vůbec mě Wačovky nevzaly(i?). Sice za tři, ale za tu strašlivou délku by si tenhle film zasloužil ještě půl bodíku ubrat. Howgh! ()
Dal jsem nejdřív tři... Zvedám na čtyři! Je to blábol? Ale jistě... O tom není pochyb. Každopádně je to jedna z adaptaci, o kterých jsem při převedení ní filmová plátna velmi pochyboval. A... Nepodařilo se... ALE... Když to vezmeme čistě z hlediska řemesla - no, vždyť je to, co do kamery, lokaci a vůbec všeho vizuálního úplně skvěle... Masky - probírat se tím, kdo koho hraje, je zábava na celý večer... Že jsou herci někdy toporni... Neva, není každý den posvícení. ()
Poprvé jsem Atlas Mraků viděl v kině. Pamatuji si, že jsem při čtení titulků nestihl plně pochopit sled všech karmických událostí a musel jsem se na něj ještě jednou podívat. Je to nadčasový film, ve kterém je ukryto mnoho moudrosti. Líbil se mi jedem citát od Sonmi 451: Žít znamená být vnímán. Poznat sami sebe proto můžeme pouze očima druhého. Podstata našich nesmrtelných životů spočívá v následcích našich slov a činů, jež přetrvávají a prostupují věčností. Naše životy nepatří jen nám. Od kolébky do hrobu jsme spojeni s ostatními, svázáni minulostí i přítomností, a každým zločinem a každou laskavostí dáváme vzniknout vlastní budoucnosti. ()
Prvních 30 minut, než absorbujete všechny dějové linky a jejich vzájemná propojení napříč časem, asi budete uvažovat o něcem méně náročném na šedou kůru. Ale pak do sebe všechno krásně zaklapne. A za týden si to pustíte znova. Protože budete chtít. Nadčasový, krásný film. ()
Pokud by byla pravda to, že minulost a budoucnost je propojená a to, co se stane v minulosti se stane znovu, pak to má jediné východisko: znamenalo by to, že nejsme zodpovědní za své činy a vše jsme jen nuceni opakovat? Tohle asi neberu. Ale jako vyprávění je to přímo geniální, to se musí nechat! Možná jen ten dlooouhý rozjezd, ten by zasloužil trochu zkrátit... ()
Šla jsem včera do tohodle filmu už potřetí a stále bylo co vobjevovat a to je pravda pravdoucí. Měním 4 hvězdy na 5. ()
Jeden z mála filmů, u kterého můžu bez nadsázky říci, že je kvalitnějším zážitkem než přečtení jeho knižní předlohy, románu Davida Mitchella. Šest zdánlivě odlišných časových a prostorových příběhových linií, které jsou divákovi postupně, ve stále intenzivnějším tempu prolínání předkládány, po určité době divák začne číst "mezi řádky" jako příběh, pojednávající o kritice společnosti, nesmrtelnosti základních lidských hodnot a emocích. Je to výjimečný snímek, dokreslený hudbou, kterou budete chtít poslouchat ještě několik dnů poté. Smysl pro detail, oceníte především v originálním znění, protože pro film vznikla například i "budoucí verze angličtiny" nebo se v ní nacházejí odkazy na poselství z přelomových sci-fi filmů ze 70. let jakým byl například Soylent Green. ()
Chujovna jak cyp. ()
Až moc dějových linií, které se v některých případech střídají příliš rychle. Člověk se ve filmu naprosto utopí. Nejedná se o film na jedno zhlédnutí. Bohužel k dalším zhlédnutím bude mnohdy chybět chuť. Každopádně velmi oceňuji futuristickou dějovou linku, na kterou jsem se stále těšil. Díky ní jsem také dal tři hvězdy. ()
Na filmu si cením toho, že mi celé tři hodiny nedovolil ani pomyslet na spánek nebo film nedokoukat. Ale, ačkoli jsem ho viděla už podruhé a doufala jsem, že mi druhé shlédnutí pomůže k lepšímu hodnocení, bohužel. Hezký průměr, ve kterém jsem si sice našla ten onen význam a smysl (těžko říct, zda správný), ale jinak mi v tom chyběl lepší závěr a vůbec lepší propojenost. Občas to bylo zmatené a zbrklé. No, sice film nezavrhuji, špatný není, ale dospěla jsem k závěru, že potřetí se na něj už asi opravdu nepodívám. ()
Atlas mraků určitě stojí za zhlédnutí, ale všeobecné nadšení nesdílím. Nejsem si jistý, zda zvolená forma paralelního vyprávění šesti příběhů je vhodný filmový formát pro formulování nějakého zásadnějšího sdělení. Docela mě proto pobavilo, když jsem si v jedné recenzi k tomuto filmu přečetl: „Na základě dramaturgických podobností a důmyslného řešení mizanscény a střihové i zvukové návaznosti hladce přeskakují z jedné časové a prostorové roviny do druhé, zatímco celé vyprávění zůstává bez potíží pro diváky přehledné.“ Tenhle názor totiž vůbec nesdílím. Ano, film skutečně hladce přeskakuje z jednoho časoprostoru do jiného, ale divák ne, ten spíše drhne. Ne že by nebyl schopen vnímat přechod do dalšího příběhu a spojit si jeho pokračování s předchozím dějem, to se zřejmě většině diváků po počátečních zmatcích víceméně úspěšně podaří, ale za tohle paralelní vyprávění platí film krutou daň: Rozkouskovaný příběh ztrácí pro diváka emoční náboj. Je to jako když vám dobrý film šestkrát přeruší reklama; celkový dojem je tím poznamenán. Jenže reklamu divák nemusí příliš vnímat; tady je to o to horší, že po něm film chce, aby se stejným zaujetím sledoval další příběh a pak zase další... Když se pak divák vrátí zase k tomu původnímu, zaujetí tímto příběhem mezitím notně opadlo, protože bylo přebito jinými. Tak se jednotlivé paralelně vyprávěné příběhy navzájem emočně vyprazdňují. Poselství ohledně převtělování přitom zaniká. Ačkoliv je pestrá typologie postav ztvárňovaných stejnými herci v různých příbězích jistě zajímavá, tito herci v různých časoprostorových příbězích vůbec nepůsobí jako převtělené bytosti, ale jen a pouze jako stejní herci v různých rolích. O nějakém celkovém vyznění v podobě provázanosti lidských osudů a činů nemůže být řeč. Zůstane jen šest roztrhaných příběhů… A to už ani nemluvím o tom, že film z důvodu nedostatečného prostoru nebyl schopen v několika příbězích srozumitelně vysvětlit pozadí děje. U příběhů z budoucnosti by se dalo pochopit, že na ploše několika desítek minut není film schopen divákovi plně objasnit hierarchii a zákonitosti budoucího světa, ovšem u současných příběhů to vadí: Novinářka Luisa Reyová odhaluje cosi nekalého v souvislosti s jadernou energií, aniž tušíme co, anebo kdo a čím se měl provinit a proč ji pronásledují. Obsahem se tak vlastně stává jenom nebezpečnost její situace, aniž přesně víme proč. To ještě dále snižuje působivost příběhu, už tak oslabenou kouskováním. Ale abych jenom nekritizoval: Ve filmu je celá řada hvězd, mezi kterými mě možná trochu paradoxně nejvíce zaujala ta korejská - herečka Doo-na Bae, kterou u nás diváci asi nejspíš znají z filmu "Má je pomsta". ()
Pamatuju si, jak jsem i po těch skoro třech hodinách seděla v kině jako přikovaná a chtěla křičet ještě. Žádný film ve mně nevyvolal tolik emocí. Jeden z nejlepších filmů, co kdy byly natočeny. Nevím, co víc říct. Dokonalost. ()
Hm,,,,jak to jen....hodně lidí se v tom ztrácelo...nedivim se...já taky...sic nějaké ta moudra tam padala,ale to nestačí.Rozhodně to není snímek k žehlení či k jídlu,ale kvalitu nějakou prostě má.Já jí ale vzhledem k chaosu v celém snímku,moc neocenuji.Tři hvězdičky je v korelaci s mým pohledem na toto dílo.55% ()
Skvělý film trochu k zamyšlení. Upozorňuji že vzhledem k dějové lince může takto natočený film někoho chvilkama mást. Ovšem jak si zvyknete je to skvěle podávaná luxusní podíváná ()
Chvíli trvá, než se člověk probere z toho neustálého skákání děje do jiného období a film je dobré vidět dvakrát, aby se to vše spojilo. Už jen tím, že většina herců tam má více rolí a bavilo mne je poté objevovat a užívat si ten příběh se vším všudy. ()
Stačí se jen soustředit a dávat pozor, já film pochopila už při prvním shlédnutí. A také se mi velice líbil, určitě si přečtu i knihu. ()
3 hodiny čekám až to vygraduje, až se to všechno pospojuje, až mi vybouchne mozek a stříknu si z toho do kalhot a co? A nic! První půlhodina vypadala opravdu slibně, ale asi jsem od toho čekal příliš. Plytké, hloupoučké, dobré tak pro děti, aby se dozvěděly, že černoch se nebije a že kapitalismus smrdí. 2 hvězdy za vizuální stránku. ()
Související novinky
20 největších propadáků poslední dekády
S blížícím se koncem roku se pochopitelně pojí vznik různých žebříčků, rok 2019 je ale specifický ještě v tom, že spolu s ním zároveň končí i celá dekáda, a to ohlížení proto bude místy větší.… (více)
Když na filmový festival, tak do Hradiště
Letní filmová škola Uherské Hradiště letos totiž slibuje opravdu pestrou podívanou. A to nejen, co se filmů týče. Programové bloky, jakými jsou mimo jiné Fokus, zaměřený na Filipíny, či Inventura,… (více)
Tykwer a Hanks vytváří hologram
Atlas mraků mnoho filmových fanoušků považuje za jeden z nejlepších filmů roku 2012, pravdou ale je, že z komerčního hlediska byla tato režijní spolupráce sourozenců Wachowských a Toma Tykwera velké… (více)
Zlatý glóbus 2013 - výsledky
Letošní jubilejní 70. udělování Zlatých glóbů v hotelu Beverly Hilton je skončeno. Pod vedením "drzé" dvojice Tiny Fey a Amy Poehler se celý večer nesl v dynamickém tempu a až na pár dojemných… (více)