Jedna mezi oči

Tam, kde zklamal Simon West a Arnie se Slyem si nebyli ve svých prvotních comebackových záležitostech až tak úplně jistí v kramflecích, Walter Hill přichází se skutečně nefalšovanou osmdesátkovou podívanou. Stoprocentně přesný Sly, co se s ničím a nikým nepáře a moc toho nenamluví, děj, co odsýpá a akce, z které je cítit fyzično a nekompromisnost. (25.05.2013)

To jsme zasraní Vikingové? – Dal jsem si v jeden den dva režijní kousky od Waltera Hilla – pětadvacet let starou klasiku Rudé horko a novinku Bullet to the Head. Naprosto jalový scénář, pitomé dialogy a mizerná chemie mezi Stallonem a jedním otravným Asiatem. Vizuální parádičky jak ze sto třiadvacátého dílu televizní Kriminálky Las Vegas a momenty, které jsou spíš k pláči (Stallone se snaží urovnat vztah s dcerou, Stallone si srovná se zemí rybářskou chatu, jen se ušklíbne a pronese nějakou kravinu a tak dále a tak dále). Úctyhodný rozpočet není ani zdaleka vidět a nějaká ta prvoplánová kozička venku nebo přes tvrďácky sevřené rty cedění hlášek ještě jaro nedělá. Sly má rozhodně na víc. Režisér (co na tom, že Hillovi akce pořád docela jde a navíc je vcelku přehledná?) a hlavně scénárista totálně zabili solidní béčko, které to (tady) mělo dotáhnout do červených čísel. Nesmírně unavený kousek, který přežvýkává něco, co mělo dávno zůstat v šuplíku. Nebýt hlavní star, byl bych nemilosrdný – Arnie s Konečnou mimochodem dopadl o poznání lépe!! (01.06.2013)

Jsem rád, že se Sylvester Stallone vrací na scénu daleko častěji, i když Bullet to the Head není filmový zázrak, tak je to při nejmenším stravitelná záležitost. Sly stále hraje na nejvyšší úrovni a v jeho věku forma obdivuhodná. Akce je povedená, hlavně poslední fight s Jasonem Momoa (herec ze seriálu Game of Thrones). Od začátku nejde o originální dílo, které bychom v mnoha filmech neviděli, přesto se divák může bavit díky Sylvesteru Stalloneovi a jeho hláškám, které nikdy neomrzí.. 6/10 = 62% (26.06.2013)

Drsné filmy o drsných mužích aneb Walter Hill nezklamal a přichází se zábavnou jednohubkou okořeněnou motivem generačního střetu mezi klasickým nájemným vrahem a moderním zabijákem. BULLET TO THE HEAD je vcelku podařená hillovka (nechybí neony ani živá hudba) a různými tématy dává vzpomenout na Walterovy kousky z jeho nejlepších let (osmdesátých). Příkladem můžou být 48 Hrs., Red Heat (polda/zločinec, domácí/cizinec a každý má své metody a pravidla), či Streets of Fire (závěrečný souboj). Příběh je jednoduchý a přímočarý, stejně tak většina postav – které jsou někdy možná až příliš okatě naivní. Zásadní místo má v mnoha Hillových filmech hudba a i tentokrát je soundtrack od začátku zábavný a opět do jisté míry klasický (nechybí harmonika), ale přece jen nepříliš výrazný či tuctový a postupně se trochu ohraje. (P.S. – Slayovy fotky pobavily). Čtvrtá hvězda velmi slabá. (26.05.2013)

Slajíku, ty vole, mám tě rád jak vlastního, ale to mě nemůžeš přece dělat, aby jsi mě třetinu filmu problafal nějakejma pseudomoudrama. My, co jsme přísahali věrnost akčním osmdesátkám, to musíme v těhle těžkých digitálních dobách rubat hlava nehlava, trousit hlášky a srát na korektnost. Jako pokuď došlo na akci, tak výborný, hlavně závěrečnej fightíček dobrý, to ledabylý hození sekerou bylo těžce sexy, ale podstaný na tomhle souvětí je slůvko "POKUĎ" ! (05.07.2013)