Do Říma s láskou

Woody nás tentokrát při svých toulkách evropskými městy vzal do Říma, a po bezmála šesti letech si opět stoupl před kameru. Zatím jeden z jeho slabších snímků. Jako by se snažil zavděčit Evropě, přizpůsobit se, a povídkami vystihnout typické žánry dané země. Např. bizarní scénka s Benignim mě přišla jako vystřižena z pana účetního, naopak scénka s Cruzovou (která se už tedy mohla odhalit) spíš se motala na hranici trapnosti. Každopádně Eisenbergovi, Baldwinovi potažmo i sám sobě vložil do textu své repliky, kterými alespoň něco z toho, nač je divák u Allena zvyklý zachoval. Mimochodem, tenhle film by z fleku mohli používat cestovky na propagaci Italské metropole. (08.04.2013)

Je trochu škoda, že si Woody buď nepohrál víc s propojením jednotlivých příběhů, nebo je naopak zcela neoddělil... Výsledek tak skáče ze zcela bláznivé "italské" komedie k "neworskoidnímu" filosofování o vztazích, aniž by to bralo ohled na časové plynutí jednotlivých dějů (den a noc tu nemá žádnou (ani filmovou) logiku). ALE - každý z těch příběhů má nějaký skvělý nápad, a vydal by na samostatný film. A je jedno v jaké by to bylo zemi. Snad až na toho operního pěvce:) Tohle je fakt skvělý Woody, trochu roztříštěný, ale slabší chvilky si vybral v letech 2010 a 2007. V tomto případě opravdu ne! Va bene! (10.06.2015)

Další z mnoha zaměnitelných Allenových filmů, které si točí při svých evropských výpravách za dotacemi na podporu kinematografie. Jsou to tři anekdotky, které příjemně vyplní čas, ale nevyprávějí nic o Římu, Italech a lidech vůbec. Postavičky těchto Allenových filmů jsou neživotné, bez vlastností, slouží jen k vyprávění krátkých příběhů pro mírné pousmání. (22.01.2016)

Instantný Woody Allen. Dostanete ho v najbližšej samoobsluhe. Pred konzumáciou vysypte obsah sáčku do nádoby a zalejte 300 ml vriacej vody. Upozornenie: Častá konzumácia môže spôsobovať zažívacie problémy............. Miestami to malo bližšie k Fantozzimu ako k Woodyho obľúbencovi Federicovi, ktorého sa snaží aj pár odkazmi priamo pripomenúť. Večná recyklácia tých istých motívov. Liberálna kritika tradičných hodnôt pôsobí ešte otravnejšie ako tie tradičné hodnoty. Benigniho príbeh a kritika médii je taká prepálená, že sa stráca jej zmysel a aj vtipnosť......................Tak ma napadlo, či už dávno nie je ten Woody niekde v nebi. Nejaký producent si našiel šikovného dabléra. Raz za čas ho nechá prejsť sa po Manhattane. Skutočný Woody je v mrazáku a doktor, čo potvrdil jeho úmrtie, dostáva od producenta mesačnú gážu, aby nič neprezradil. Producent raz za rok s týmom scenáristov spláca nejakú "woodyallenovku" a pustí ju do kín. (08.07.2012)

Souhlasím s názorem D. Křivánkové, který vyjádřila v recenzi v Instinktu, že jakýkoli film Woody Allena je lepší, než většina ostatního. Pod tohle bych se fakt podepsal. Rozhodně se mi Řím nelíbil tak jako Paříž i z mnoha osobních důvodů, ale pořád je to klasická Woodyho komedie s jeho obvyklými tématy, svě věrné fanoušky potěšil po delší pauze svojí přítomností, zaujal svoji typickou absurditou s pohřebákem ve sprše pějícím veristické árie a zabodoval satirou na celebrity a mediální šílenství s nimi spojené. Co se mi naopak nelíbilo, proč asi neudělím plný počet, je obsazení, Jesse Eisenberg je vyloženě špatný, nemastný, neslaný, on pro mě symbolizuje nepovedenou verzi Michaela Cery, škoda, že se opět neobjevil Owen Wilson, jenž byl v Paříži naprosto famózní a nejlépe ze všech zahrál Woodyho typickou roli. Ellen Page mě taky nijak nezaujala, Alec Baldwin mě nějak ve své zvláštní úloze rušil, takže kromě Woodyho září jen Penélope Cruz a Roberto Benigni. Sečteno a podtrženo, čtyři hvězdičky Římu sluší a vzhůru do Kodaně za Mikkelsenem, Thomsenem a Lie Kaasem! (17.08.2012)

Ale jo,Woodyho římská idylka je fajn.Když jsem seděl v kině,byla dokonce hodně fajn.Její největší problém ale tkví v tom,že plyne tak trochu odnikud nikam a půl hodiny po zhlédnutí jsem překvapeně zjistil,že mi vlastně vůbec nic skutečně zajímavého neřekla.Což je proti loňskému kouzelnému procházení pařížských uliček značný krok zpět.A od svého nejmilejšího režiséra přeci jen čekám něco víc než jen příjemnou oddychovku z krásného prostředí.Celá koncepce filmu je hodně rozporuplná,čtyři příběhy se navzájem nijak neprolínají,takže by klidně mohly být naskládány za sebe ve filmu s názvem Říme,miluji tě.Navíc jsou hodně nevyrovnané,takže zatímco linku s Eisenbergem,kouzelnou Ellen a překvapivě lahůdkovým Baldwinem klidně označím za skvělou,operní pěvec ve sprše začne být po chvíli malinko otravný a maloměšťáctí novomanželé dokonce občas nefalšovaně nudí (Penelope je ovšem hot a scéna se zlodějem v hotelu very funny).Benigniho nechápající celebrita stojí na fajn nápadu a hlásí se k odkazu starých bláznivých komedií,ale co si budeme povídat,stejně je malinko monotónní.A především - chybí tady chytré pointy,které by všechny tyhle nesourodé historky dovedly do důstojného finiše a nabídly divákovi nějakou katarzi.Všechny zkrátka spíše vyšumí do ztracena a divákovi v tu chvíli dojde,že to celé bylo vlastně hodně samoúčelné a, proč to neříct, i zbytečné. A Woody by vzhledem ke svému věku už neměl točit zbytečné filmy.Doporučuji vykašlat se na nesmyslnou nutnost posílat rok co rok do kin nový film a lépe zvažovat,co skutečně stojí za natočení a co ne.Fíha,ale já vlastně vůbec neměl v úmyslu být kritický.Jak už jsem psal na začátku,je to fajn.Ale mělo to být ještě mnohem víc. 65 % (25.07.2012)

Neurotický dědoušek Woody baví i v kulisách Apeninského poloostrova, jde však pouze o několik veselých momentek, všechno ostatní je podivně křečovitá patlanice, za kterou by se nemuseli stydět ani pejsek s kočičkou. Jako by si psaním scénáře mistr krátil dlouhou chvíli během koncertního turné svého jazzového bandu a hlavou mu šly vzpomínky na Felliniho, Sophii Loren a Prázdniny v Římě, nebo co… Nechápejte mě špatně. Hluboce smekám před autorovou schopností napsat i po tolika letech aktivní tvorby a stozích (nejen filmových) dialogů bravurní slovní výměnu či přesně padnoucí hlášku. Nelze však nevidět, že jinak ten film dává asi takový smysl jako texty Richarda Krajča nebo zvyšování daní ze strany pravicové vlády. Bojím se, že nebýt genia loci „věčného města“, nebylo by to koukatelné. A ještě něco: umaštěný trpajzlík Ellen Page jako neodolatelně supersvůdná supersvůdnice, které neodolá ani ten poslední eunuch?! Někdo z castingu by měl přijít o prémie. Ty dvě holky si měly vyměnit role, Eisenberg je dřevo, tomu by to bylo, myslím, stejně jedno. (20.08.2012)

Woody Allen pre mňa bude vždy režisérom, ktorý vie namixovať správne postavy do správneho príbehu. Je pravda, že nie vždy mu to vychádza na sto percent, ale je natoľko autorským tvorcom, ktorý priniesol svetu nejednu veľkú filmársku pochúťku, že jeho status ako veľkého a stále aktívneho ak nie najaktívnejšieho režiséra Hollywoodu mu zaslúžene patrí. To Rome with Love je možno šablónovitý a bez výraznejších dejových zvratov. Postavy ako keby len plávali na hladine svojho skutočného potenciálu, ale tam, kde by samostatný príbeh tak dokonale nefungoval, je štvorica osudov v tomto prípade namiešaná naozaj geniálne. Paralelné sledovanie udalostí a osudov je jednoducho zábavné. Všetci tí intelektuáli, samotári a obyčajný ľudia sa tu stretli aby rozprávali o svojej deštruktívnosti, posadnutosti, láske a snoch. Každej postave sa v tomto príbehu sny splnia aj keď nie úplne tým spôsobom ako očakávali. Ale ich životné cesty sú bezpochyby zmenené a my máme to šťastie, že to sledujeme s nadhľadom ktorý je pre Allena tak typický. Asi najsilnejšou epizodkou bol pre mňa trojuholník Gerwig, Eisenberg a znova dokonalá Page, ktorému kupodivu ako nezúčastnený pozorovateľ dominuje charizmatický Alec Baldwin. A potom samozrejme príbeh s Robertom Benignim. Jeho zmätkár, ktorý rovnako ako Allen nezabudne pri bežnej konverzácií mávať rukami je nezabudnuteľný. Inak všetky epizodky sú vysoko kvalitné. A každá rozpráva ten svoj príbeh. Možno nie dokonalé, ale takéto filmy sa naozaj tak často v kinách neobjavia. (19.07.2012)

Najmenej vtipný Woody od čias Hollywood Ending. Nechcem pomyslieť na to, že by podobné scenáristické prázdno mohlo byť i iným endingom...postaviť ale jednu príbehovú osu na mobile trápne, až amatérsky, pustenom do kanálu mi príde áno, smiešne fantozziovské... (20.07.2012)

Já moc neuznávám Woodyho ani jako režiséra a už vůbec né jako herce. Jeho filmy mě většinou nudí, ani je nedokoukávám a tudíž je zde ani nehodnotím. Jsou pouze 3 filmy, které se mi od něj líbí a tohle je jeden z nich. Sice to má zde spíš průměrné hodnocení, ale já nemohu jinak než chválit. Čím to je? Dobrý scénář? Nebo to bylo tou slunou Itálií? Lokace Říma je stejně tak dobrá jako byla Paříž, ale jeho " Půlnoc " mě teda nenadchla. Možná to byli herci? Ne, tím to také nebylo. Nejspíš šlo o osudy lidí, kteří si mě něčím získali. Ano, to bude tím. K tomu ještě přidám skvělý soundtrack s italskou muzikou, což u Woodyho Allena považuji za menší zázrak. Musím ocenit i pár dobrých nápadů, např. sprchová opera. Co říci na závěr: Jednoduchý, nenáročný film, který mě prostě baví. (14.04.2013)

Pravdepodobne sa nejedna o Allenov majstrstyk, ale stale sa jedna o prijemny film s niekolkymi neskutocne zabavnymi scenami. Proste Imbecille film, tak ako ho vie natocit len Woody. ;-) 6/10. (08.12.2012)

"Ovšem být celebrita je nesporně lepší.." (31.01.2017)

Jeden z těch slabších (hodně slabých) Woodyho filmů. Je to pouze slepence vtipných historek (lidé přece zpívají ve sprše líp než normálně), které některé jsou velenudné (mladý pár, co se přestěhoval do Říma), některé lehce úsměvné (Benigni), jiné předvídatelné (Alec Baldwin). Každopádně co mě nejvíc nudilo, poté, co už jsem viděl až na jeden všechny Allenovy filmy, byly dialogy, které byly často jen vykradené z jeho jiných filmů. Je asi lépe, že to slepil takhle dohromady, než aby z každého točil jeden samostatný film. Snad díky vlastní soudnosti pořád ještě pozná historku od příběhu. (22.02.2019)

Neurotická komedie z Říma, které je možná trochu moc zmatená, ale pořád sympatická. Líbilo. (25.11.2012)

Herecký návrat slavného neurotika mi velmi potěšil. A není jediným ohlédnutím zpět. Naopak Woody se vrací k absurditě, přehrávání (typický Ital, typická Američanka) a fraškoidním zápletkám, které známe z počátku jeho režisérské kariéry. Záměrné použití filmových stereotypů není prvoplánové, můžeme se tak upřímně vysmát "pseudocelebritám", "pseudoelegánům" a úzkoprsým křesťanům. Bohužel je to opět až moc doslovné a Woody se znovu neubránil přílišnému vysvětlování, naštěstí to nepůsobí ani zdaleka tak senilně a zoufale jako v Půlnoci v Paříži a navíc jsem si udržel prakticky celou stopáž snímku přihlouplý úsměv na tváři (ta čtvrtá hvězda je za zpívání ve sprše). (25.07.2012)

Nezdá se vám, že Woody Allen se už nějak moc opakuje. Jen jezdí od jednoho města ke druhému. Možná by to mohl pojmout jako cestovní dokumenty o lásce. (18.06.2013)

Vtipné ale Paříž byla lepší :) (08.07.2012)

Dlouho jsem se tak nepobavila. Nevím co mi přišlo geniálnější, jestli opera ve sprše, nebo nesmyslné zrození hvězdy, které bravurně zahrál Roberto Benigni. Jako vždy Woody dělá vše s nadsázkou a lehkostí, o vtipné scény není nouze, zamyslet se je taky nad čím - rozhodně film který stojí za to vidět. (23.10.2012)

Zápletky jak z italské situační komedie, jinak nic,ale opět je na tom krásně vidět, že jediný kdo umí důvěryhodně a vtipně podat sebezpytujícího neurotika je mistr Woody sám. (29.11.2012)

Tohle je Woody, kterého mám ráda. Několik dějových linek s různými vztahovými problémy, hodně povídání a celá řada bláznů a magorů. Intelektuálové, pocit bláznivého poblouzení a to, že jsou jisté věci, které byste měli dělat jen doma ve sprše, protože jinak se kouzlo ztratí. Vlastně celé je to o kouzlech - o kouzlu okamžiku, zamilovanosti, vzpomínkách. Ano, je to klišé a chvílemi jsem měla dojem, že se to Woodymu trochu rozpadá pod rukama, takže zhruba po polovině jsem to chtěla vzdát, ale nakonec dobrý. Líbí se mi ta atmosféra. Asi je trochu přehnaná, vykalkulovaná a komerční, ale mně se to líbí. Musím zkusit nějaké jeho starší filmy, abych si udělala lepší názor, ale Do Říma s láskou za mě dobrý. (15.08.2018)