Konkurs

V Konkursu si Forman zřejmě zkoušel co si může dovolit - prvních 20 minut nudí, dalších 60 přinese "autentický" záznam Superstár v 60.letech v Semaforu) - Forman opět analyzuje lidskost, pitvá charaktery a celé to terárium mu už napoprvé funguje - Konkurs není pro každého, dá se u něj i usnout, Forman ale už tady naznačuje svou velikost - zejména v "čichačském" štěstí na lidi - 7/10 (23.07.2007)

Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude bavit koukat se na zkoušku dvou dechovek. Jenže mladý Forman je nabitý nápady a nešetří na formální struktuře. Ostré kontrapunkty (stáří x mládí, směšné x vážné) vykresluje satiricky střihovou skladbou a ironický dojem, kterým celý film pomrkává na diváka je ještě podpořen nepatrně jízlivým vyústěním, kdy se mladíci pouze prohodí ve svých rolích a pokračují po vyhození ze svých orchestrů v hraní. Druhá povídka je nejlepším důkazem toho, že touhy po bulvární pikantnosti nejsou jen jevem 90. let a dál, ale trvají už sakra déle. Semafor byl jistě na počátku 60. let pro mladé lidi hlavním stanem Západu. Přesto nenese Konkurs rysy ani tak Superstar, jako spíš důmyslné mystifikace ve stylu Roku ďábla. Je to "reálný" příběh zmarněných nadějí dvou dívek a zároveň jasnou deklarací ironického gesta umělého narativu. Když už jsem u té dokumentární formy. Koncept třesoucí se kamery samozřejmě podporuje mystifikační realitické směřování, na druhou stranu mi právě v druhé kapitole dost vadil asynchronní zvuk, který nekorespondoval s obrazem. Jinak výborný debut. (11.08.2009)

Plnohodnotný nástup cinema verité do českých krajů. (07.08.2009)

Tento film je zcela prosycený atmosférou šedesátých let a je radost ho sledovat. Hlavně Věra Křesadlová tu na malé ploše předvádí skvělý výkon a i druhá z dívek, na kterou je upřena pozornost fascinuje. (22.02.2008)

Souhlasím s názory, že Konkurs  je pouhou předzvěstí Formanovy následující legendární (a pro mě zcela geniální) české trilogie Petr-Lásky-Panenka a i kdybych se chtěl podívat na Semafor ve zlaté éře, dal bych radši  přednost Kdyby tisíc klarinetů nebo o rok novějšímu Recitátu. Přesto dostane Konkurs čtyři hvězdy, protože to jsou pořád šedesátá léta a  šedesátkový Semafor a i v tom předcházejícím hudebním čísle Křesadlové s dvěmi dalšimi děvčaty je šedesátkové atmosféry až, až (Ty ji znáš? Neznám, ale je mi protivná. Proč? Mně se líbí. Tak jak zpívá, prosimtě) Možná  jsem jenom byl zklamán, že samotný konkurz s malým k tvoří slabou půlhodinku 78minutového filmu. Co si ty slečny asi myslely, když to později viděly? Každopádně takové natřásání před pány Suchým a Šlitrem má vážně svou hodnotu ve vyobrazení tehdejší situace. Ten závěr je trochu podobný s koncem Platovlásky, kde si Andulka vymyslela chlapce, zde děvčátko úspěch v divadle. Před semaforskou druhou částí má první povídka Kdyby ty muziky nebyly zdlouhavé motorkářské scény, ale v monolozích tří dirigentů už se hodně projevuje ta Formanova touha a schopnost  zachytit autentické momenty života. Zpočátku to možná ještě  není tolik vtipné, ale pak už se začnou objevovat perly. Nehrajeme proto abychom někomu vyrvali slzy, ale příbuzní ať si zapláčou. Zaplatili jsi to.  (31.10.2022)

Postsynchrónová ohavnosť. (03.05.2013)

Viděno očima soušasného diváka. Beru to spíše jako zajímavost a možnost vidět některé zpěváky na začátku kariéry. (05.02.2012)

Prepojením dokumentovanej reality a autorskej fikcie vytvoril študent Miloš Forman svieži produkt, v zábavnosti porovnateľný s Hviezdnou rotou dnešných „má talent/superstar/x-factor“ kreácii, a čo je hlavné, poburujúco vytrhnutý z okov socialistického realizmu. Hoci mi uniká hlavná myšlienka tejto jednohubky a musím uznať, že jeho technické spracovanie je slabé, najmä čo sa postsynchrónu týka, celkom ma to bavilo. S rock and rollom na večné časy a nikdy inak. (6/10) (29.04.2013)

Superstar, či X-factor a další tyhlety blbostičky hadra proti tomuto:) Těch falešných slečen tam teda bylo jako máku. Tohle oproti první povídce v rámci Konkursu už alespoň mělo něco do sebe. Dokument z dané doby ukazující.. no prostě konkurs do divadla Semafor. Ač to tedy bylo nahrané, čili ne úplně dokumentární v pravém slova smyslu, tak i přesto si dovedu nyní lépe představit, jak to tehdy vypadalo. No a vidět v tom ještě Suchého a Šlitra je plus navíc. (16.02.2014)

Ve spojení "Kdyby ty muziky nebyly" a "Konkurs" vychází "Konkurs" přece jen o něco lépe, je zábavnější a takový nějak celkově bezprostřednější, i když je vidět, že některé scény rozhodně nejsou improvizované. Možná žádné. Z celého filmu ale čiší krásná lehkost a půvab hudby, která se zde prezentuje, stejně jako schopností pánů Suchého a Šlitra. (05.12.2015)

Filmový debut Miloše Formana mě nijak nezaujal. Pohled na to, jak Suchý se Šlitrem pořádali konkurs na zpěvačku má pár svých momentů, ale jinak nepřináší nic navíc, co bych si z něho odnesl. Kdyby ho nenatočil Forman, ani bych se k němu nedostal. (12.06.2018)

Dost precenovany ale znamy film reziserskych zacatku, ktere mi prisly pomerne o dost horsi nez zacatky americke (24.02.2006)

Oproti filmovej dvojičke Kdyby ty muziky nebyly, je Konkurs asi najmä vďaka slávnej "Raději jsem neměla ten román" scéne o niečo zapamätateľnejší a ja mu nedám štvrtú hviezdu iba preto, že viem aké Formanove filmy po ňom nasledovali a že sa okrem jeho povestnej autenticity a lásky k ľuďom (a ich rozmanitosti), naučil rozprávať aj tie fantastické príbehy. 3,5* (01.03.2019)

Takový napůl dokument a taky trochu cvičení v řemesle a pak následoval už jen strmý let vzhůru. Je to docela zábavný film, žádné veledílo, ale co bychom chtěli do začátku. Kam až vedlo filmařské umění Miloše Formana, to všichni víme. (22.03.2012)

Druhá povídka filmu Konkurs se mi moc nelíbila. Vím, že měla na rozdíl od Kdyby ty muziky nebyly dokumentární aspekt, ale jako celek mě to nudilo. Scénář dobrý, vtipné hlášky, ale provedení nestálo za moc. Nebýt Křesadlové a pánů Šlitra a Suchého, tak bych dal ještě nižší hodnocení, ale jinak oceňuji záměr natočení. Ukázat divákům jaké to tu bylo v 60. letech a hlavně ukázat na plátně opravdové lidi splňuje Konkurs dokonale. U mě hezké tři hvězdičky. Jediný Formanův snímek, jenž mě příliš nezaujal. Nebo spíš část snímku, když šlo o dvě povídky z čehož jedna se mi líbila velice. (05.11.2017)

Netušil jsem, že to někdy napíšu o jakémkoliv filmu od Miloše Formana, ale nedá se nic dělat...Konkurs mě nudil. (10.05.2006)

Asi bych opakoval to samé, co u Muzik, jen s tím malým dodatkem, že zde té nudy bylo méně, a to začně. (01.06.2009)

Prazaklad vsetkych buducich Superstar a reality show. 31 % (10.04.2013)

Taková verze Superstar (nebo jiných talentových soutěží) před Superstar, s dost zajímavým závěrem. Určitě mě to zaujalo, včetně některých vystoupení (ať už byly dobré nebo naopak špatné), ale zároveň nemůžu říct, že nějak hodně. Spíš jen bylo zajímavé to vidět, než abych z toho měl nějaký větší zážitek. Ve výsledku je pro mě samotný Konkurs (protože s ním "spojená" povídka Kdyby ty muziky nebyly mě vůbec nezaujala) příjemný film a jsem rád, že jsem ho viděl, ale pořád je to za mě jen lepší průměr, který dost zachraňuje dobrý a do jisté míry nadčasový námět. Silné 3* (21.05.2022)

Část "Kdyby ty muziky nebyly" nastoluje otázku celého umění: - Buď děláme muziku z lásky anebo pro peníze. - Anebo voboje, že? Takže, "člověče, seber svá fidlátka a běž tam, kam tě táhne srdce", a když již jsi tam, tak nenadávej, že je málo peněz. ___ Část "Konkurs" nastoluje otázku, jak dalece může umělec zajít ve svém úmyslu ztvárnit své vize, aniž by přestal být umělcem a stal se podvodníkem nebo člověkem bez vkusu a svědomí. Fiktivní konkurs vyhlášený divadlem Semafor na objednávku Miloše Formana, kterého se zúčastnilo kolem 300 nic netušících zpěvaček natáčených při zpěvu skrytou kamerou, ukazuje, že umělci jsou stejně trapní ve své bezohlednosti k obyčejným lidem jako ty holky, které přitahovala sláva umění jako můry oheň. Jak vzpomíná zpěvačka Yvonne Přenosilová: "V roce 1963 byl vyhlášen konkurs zpěvaček do Semaforu, v podstatě sloužil jenom k tomu, že pan Miloš Forman skrytou kamerou natočil, jak se ztrapňuje na 300 dívek. Ovšem pan Karel Mareš, který seděl v tzv. porotě, mě asi po půl roce oslovil a pozval mě na skutečný konkurs do pořadu Ondráš podotýká. Ten jsem vyhrála a tak jsem se dostala i ke skupině Olympic. Byl to "podvod", protože nás Miloš Forman točil skrytou kamerou. My se tam ztrapňovaly a on z toho udělal film. Snad jedině Věra Křesadlová to tehdy věděla, protože už s ním měla bližší styky. Jinak to nevěděl nikdo, došlo nám to až za rok, kdy ten film běžel v biografu. Zpívala jsem španělskou píseň Malageňa, čímž jsem porotu probudila. Karel Mareš, který v ní seděl, mě pak pozval na opravdovej konkurz." (viz http://yvonne.webnode.cz/news/konkurs/). Mimochodem je zajímavé porovnat konkurs 60. let s dnešními soutěžemi à la Superstar. V podstatě se toho moc nezměnilo kromě snad stylu oblečení a způsobu zpěvu. Mně osobně výkony dívek ve filmu vůbec nepřipadaly trapné. (06.04.2012)