Konkurs

Kult číslo jedna. Spojení Formana s dvojicí S+Š, dobovým semaforismem i amatérským bigbítismem pro mne představuje blažený mýtus z počátků "oněch časů". Forman si prý chtěl především vystřelit ze všech těch nemožných adeptek, ale u mne dosáhl pravého opaku. Z interpretek Oliwera Twista jsem v sedmém nebi, stejně jako z Jakima s kytarou. A jako zlatý hřeb fenomenální arizónská pěnice, příšerně oblečená mladičká Přenosilová, která to tam se svou Malagéňou celé zbourá. Před koncem zazní i písnička trojice J+V+W. Náhoda? Mezi publikem bigbeatového koncertu lze zahlédnout postávající bratry Saudkovy rozmlouvající s Ivanem Jirousem. (komentáře: Radko!!) (02.07.2011)

Atmosféra 60. let z tohoto snímku jen přetéká. Miloš Forman zahajuje svou filmovou revoluci. Reálnosti, autenticita a nový filmový pohled na svět kolem sebe. Naprosto jedinečný obraz doby startuje tady a teď. (02.04.2013)

jednoduché, dokumentárne, ľudské, veľmi vydarený predkrm pred formanovými najlepšími kúskami, v ktorom sa už etablovali autorove najsilnejšie stránky a jeho rukopis (16.11.2009)

Taková hvězdná pěchota Superstars let minulých. Ošklivá a špatná zpěvačka je střídána ještě ošklivější a horší zpěvačkou. Taková sešlost zrůdiček, která byla navíc napěchovaná neposlouchatelnými pokusy o zpěv. Bída a utrpení. Snad ještě větší blbinka než předskokan nesoucí název "Kdyby ty muziky nebyly". Nechápu, proč o něčem tak bezvýznamném točit snímek. Naštěstí z této mladické nerozvážnosti Miloš brzy vyrostl. Nemůžu si pomoci, ale zase je nutné sáhnout po odpádku. (01.06.2016)

Konkurs má jeden obrovský problém a není to technické zpracování (mimochodem doporučuji přečíst Formanův životopis, kde se podrobně popisují patálie střihače, který synchronizoval obraz se záznamem z magneťáku a ve střižně i spal), ale to, že nápad, na kterém film stojí - (fiktivní) zpěvácký konkurs a scéna, ve které různí zpěváci (někdy spíš "zpěváci") zpívají různé části stejné písně - už byl od té doby několikrát použit, a to nejen soutěžemi typu Česko hledá Superstar nebo X-Faktor, ale i sám Forman jej do jisté míry oprášil ve svém prvním americkém filmu Taking Off, který se mi mimochodem líbil mnohem víc... (05.08.2008)

Nemůžu si pomoct, ale 5! Možná je to hudbou, možná Láďou (Jakimem) a v předcházejících "Muzikách" Vláďou (Pucholtem), kteří se nám tu poprvé představují, stejně jako unikátní Jan Vostrčil - ale také Věra Křesadlová, skutečně krásná, a samotní Jiří Suchý se Šlitrem a vůbec celá jedna generace, hledaná a pozorovaná neskutečným a originálním Milošem Formanem. Setření hranic žánrů hraného a dokumentárního filmu, spontánní podoba natáčení (kamerou, nesenou panem Miroslavem Ondříčkem), neuvěřitelný Formanův cit. Co se stalo Věře Křesadlové, nechápu, ale je mi to strašně líto. A s kytarou Ladislav Jakim s kamarádkou (Markéta Krotká?) sice v konkurzu vybráni nebyli, ale zato se, ten kluk, rolí v Černém Petrovi postaral o navždy nesmazatelnou věc (na startu nesmazatelné české a slovenské filmové epochy). Pět palců nahoru, s tím, že bych v té době chtěl vyrůstat. (07.01.2009)

Pri sledovaní tohto dvojfilmu som musel najprv "prežiť" jeho prvú časť Kdyby ty muziky nebyly. Na otázku položenú v názve mám jednoduchú odpoveď: Nič by sa nestalo, pretože dychovku, džez a operu pre život nepotrebujem. V tejto časti samozrejme poteší jedno z prvých stretnutí s Janom Ostrčilom a Vladimírom Pucholtom. Konkurs je už inou kávou. Vynikajúca, autentická atmosféra 60. rokov, mikropríbehy adeptiek na kariéru v showbusinesse i zapamätateľné vystúpenia 19-ročnej Věry Křesadlovej a iba 16-ročnej Yvonny Přenosilovej. Prostredie Semaforu s jeho hercami a spevákmi je takou čerešničkou na torte. (17.02.2012)

Jistě, Forman se v první řadě pokusil o dokumentární zachycení jednoho velkého fenoménu šedesátých let, ale akceptovat Konkurs jako celovečerní film nemohu. Pro někoho možná vtipná šaráda, pro mě pouze hrůzostrašná přehlídka kníkajících Dorotek, které se neuměly ani pořádně učesat. A nakonec Suchý se Šlitrem tu superstar nenašli. Nebo ji jen přehlédli? V každém případě naneshledanou! (10.04.2010)

Tehdy prakticky amatérský film: Miloš Forman si koupil východoněmeckou kameru, ale neuměl s ní zacházet, takže se na scénu dostal Miroslav Ondříček. Díky přátelství se Suchým a Šlitrem pro něj Semafor vyhlásil falešný konkurs, který byl natáčen. Pouze Věra Křesadlová byla obsazená předem (a paradoxně v Semaforu strávila dalších 26 let). Díky dotočení pár scén s Markétou Krotkou tu najednou byly dvě větší postavy a něco jako příběh, aby se diváci nenudili. Miloš Forman mimoděk přišel s tím, na čem budou mnohem později postavené všelijaké Superstar. A tenhle reportážně-hraný středometrážní film má pořád svoje kouzlo. (05.04.2015)

Necelých 40 let před vznikem všech těch amerických, evropských i česko-slovenských Pop idolů, X-factorů, Superstar a dalších talentových TV-shows natočil Miloš Forman z autentického prostředí konkursu divadla Semafor polo-dokumentární film, který svým obsahem zcela připomíná zmíněné současné komerční spektákly. Legendární dvojice muzikantů, zpěváků i komiků dvou nesmrtelných Jiří, Suchého a Šlitra, úvod s ukázkou semaforského představení Jonáš a tingl-tangl, přípravy a zkoušky mladých uchazeček, záznamy pěveckých výkonů pěkných, vtipných, nepovedených i vyloženě příšerných (Hvězdná pechota roku 1963 ? :o))) včetně zajímavého sestřihu jedné nejčastěji zpívané písně (níž byl velký hit Oliver Twist),... a nechybí ani pohled do zákulisí, kde (ne)jedna dívka prožívá hořké chvíle z neúspěchu. Úplně jako dnes v zmíněných pěveckých soutěží, které se s vývojem času mění čím dál víc přesně na tzv. reality-shows tohoto typu. Konkurs má sice otevřený závěr, ale dnes již víme, jak velikou hvězdou se na několik let až do osudového srpna 1968 stala jedna ze zdejších uchazeček, Yvonne Přenosilová. Netrvalo dlouho a v semaforském představení Ondráš Podotýká zahvězdila se svým prvním hitem Roň slzy. ... Spolu s první povídkou Kdyby ty muziky nebyly (coby polo-dokument tentokrát o dechovce), která přinesla zase veliký objev kapelníka a později filmového herce Jana Vostrčila, přináší Konkurs jedinečný dobový pohled na uvolnějící se atmosféru ve světě československé hudby, divadla i filmu v první polovině 60.let. A nenápadní narážky na politiku a společenskou situaci jsou opravdovými perličky... ,,ale do kterého mikrofonu zpívat ? Do tohodle nebo do toho druhého nebo do obou?" / ,,Vyberte si, kam je vaše ctěná libost, my jsme demokrati!" 80% (30.10.2017)

I přesto, že to je vlastně o ničem, tak díky Formanovu citu pro trapnost to má jakýsi podmanivý náboj, díky kterému jsem se nenudil. Je to asi určené spíše pro pamětníky, kteří si s chutí s nostalgickou slzou v oku postesknou po zlatých starých časech, ale fanoušci pana Formana všech věkových kategorií si tu musí přijít na své. 75% (18.08.2011)

Narozdíl od „muzik“ je to takové hravé a hřejivé, je v tom méně dramatu a (dnes) více nostalgie. Vnímáme jej víc jako dokument, než jako hraný film, což souvisí se slávou Semaforu. Některé scény z Konkursu se také běžně objevují v dokumentech o Semaforu té doby. Režisérova režie je velice nenápadná a projevuje se v podstatě ve vytvoření jakési osy příběhu (totiž v tom, že scénář sleduje několik konkrétních zůčastnivších se postav), pak v samotném nápadu takový konkurs natočit, a nakonec a nejvýrazněji ve střihu. Tento formální minimalismus krásně dokumentuje Formanovo vnímání, totiž nesmírnou citlivost pro viděnou realitu, kterou už není potřeba příliš přikrašlovat, protože je silná sama o sobě. A jestli to někteří nevidí, tak asi nemají tak docela co dělat na webu, který se primárně věnuje filmové tvorbě... (19.01.2007)

Nadčasové zachycení zákulisí konkurzů na superstar nebo do muzikálů. A k tomu parádní písničky. (05.02.2012)

z dnešního pohledu přetechnizovaných filmů a rychlých střihů velká nuda. navíc forman natáčel většinou pouze obraz, neměl na kameře mikrofon a dialogy jsou pak dotočené a synchron je mnohem horší než u jednohlasého simultáního videodabigu za socializmu. Některé dilaogy chybí úplně, tohle je pro mistra spíš ostuda. (06.09.2007)

První půlka trochu zdlouhavá, kdyby byla kratší, snad by v tom mikropříběh dvou vymněnivších se hudebníků tak nezanikal. Forman se tady nějak moc soustředí na vykreslení atmosféry. Druhá polovina mapující konkurz v divadle Semafor je jinší kafe. Suchý a Šlitr stoupli po shlédnutí tohoto filmu v mých očích někam za hranice běžné sympatičnosti… Moment, kdy se Suchý objeví u mikrofonu a začne s fascinovanou slečnou zpívat „sluníčko, sluníčko“ je přenádherný, úplně jsem ztratil dech… (29.09.2006)

Jestli se nepletu, samotný konkurz byl fake, šlo jen o dohodu divadla Semafor s Formanem na tomto experimentu. Léta před Česko hledá SuperStar dokument ze zákulisí podobných konkurzů, včetně smýšlení mladých, kteří se sem hlásí a zkoušejí štěstí. Oproti dnešku se nic nezměnilo a jakýkoliv díl z náborových kol výše zmíněné současné soutěže má v podstatě stejnou výpověď, jako tehdy ta Formanova. (27.07.2013)

(Lumiere - 2.2.2017) (02.02.2017)

Živější, záživnější a na pohled hezčí než "Kdyby ty muziky nebyly". Zároveň při srovnání s televizními talentovými soutěžemi docela zábavné. (25.06.2016)

Předchůdce Superstar show všeho druhu, včetně kruté střihové sekvence vystoupení do rytmu Olivera Twista. (31.05.2015)

Z Formanova Konkursu na mě příjemně dýchla pohodová atmosféra semaforských zlatých šedesátek. (06.06.2013)