Od písně k písni

Rozhodne stráviteľnejšie než Knight of Cups, mj. vďaka ucelenejšiemu príbehu a zasadeniu do prostredia hudobného priemyslu. Stále však ide o podobne povrchnú, vyprázdnenú meditáciu, postrádajúcu opojnú spiritualitu a emocionálnu komplexnosť Malickových starších filmov. Niečo ako dizajnérske produkty z pásovej výroby, u ktorých sa niekto pokúša o napodobnenie exponátov z MOMA. Dúfam, že sú A Hidden Life a nadchádzajúce The Way of the Wind znakom konca tejto kapitoly režisérovej tvorby. (05.02.2023)

Na rozdíl od Skrytého života, který mě skutečně zasáhl, mě tato kvazi bigbítová (nebo snad spíše rokenrolová) (anebo jen festivalová?) meditace, přišla příliš časovou - a dnes po zkušenostech předešlých týdnů, kdy se znenadání měnily barvy věcí i znění míst, zrychloval i zpomaloval tep a minulost bolela víc než neovladatelné tělo, musím doznat, že jsem si připadal při sledování tohoto filmu jako v muzeu. Rockové hvězdy zde karikovaly v dokumentarizujících záběrech samy sebe - jako by je chtěl někdo nasvítit rentgenem a prozradit tu velkou lež, že jsou i lidmi!, všemocný dyzajn, který nahradil v posledním čase umění, ovládl i gesta herců, pohyby - a nakonec i vztahy. Vypjaté emoce, s nimiž se dnes člověk setká i při obyčejném nákupu, zdaleka nespasily banalitu každého záběru. Všednost má svou obrovskou hloubku, které se kdysi říkalo propast a později také žalář, ale tady jen někdo listoval katalogem amerického obchodního domu. Poster. (09.05.2020)

"Nic nevypadá skutečně" lamentuje na začátku filmu Mara. A to platí o celém filmu. Zápletka jaksi není a je to celé takové transcendentní. Nalezl jsem tu ale také chvíle krásy. Krásné záběry kamery Emmanuela Lubezkiho. Malick jako by chtěl vtisknout duši do postav a událostí, které jsou svou podstatou bez duše. (06.05.2020)

Jsou dvě kategorie lidí. Jedna, která tento film považuje za artový zázrak a druhá, která za pytel sra*ek. Artové snímky mám ráda, ale tenhle "art" byl pěkně bez hloubky, bez jakéhokoliv smyslu, postavy ploché a pro mě to teda nemělo žádnou výpovědní hodnotu a ani ty "krásné přirozené" záběry si tu člověk neužil, protože to všechno bylo až moc vyumělkované. A jakože "příběh" ani nechtějte, abych nějak komentovala, protože takový mišmaš už jsem dlouho neviděla. Po hodině jsem film musela vypnout, protože už jsem tu nicneříkající nudu nemohla ustát a druhou půlku jsem si pak pustila s čerstvýma očima další den a opět ji relativně protrpěla a doufala, že už nastane konec tohoto blábolu. Ani skvělí herci tento film prostě nemohli zachránit. (27.08.2017)

Mozaika plná krehkých čriepkov zranených postáv, krásnych i smutných vzťahových momentiek, pocitov, myšlienok a vyprázdnenou naráciou stratená v prítomnosti. S nadľudským Lubezkim úžasný audiovizuálny zážitok, ale s tak prepálenou stopážou, že sa takmer nedá dopozerať na jeden krát. Snáď keď sa viac zoznámim s Malickom, mi Song to Song povie ešte o kúsok viac. Je určite splnený sen mať možnosť s takýmto kameramanom a takouto hereckou elitou tvoriť svoje osobné nerozlúštitelné artovky bez šance na komerčný úspech. Hitovky od Die Antwoord potešili. (22.06.2017)