Anton Špelec, ostrostřelec

Mylujem ceskoslovensku kynematografiu, ale mam problem s filmami 30. rokov, kedy CS kinematografia este iba vznikala - a s Vavrovymi kratkometraznymi filmami 30. rokov. Takze Anton Spelec Ostrostrelec je sice kvalitnby film s velikanom, akym Vlasta Burian bez debaty bol, ale na mna tieto ceskoslovenske filmy 30. rokov proste nefunguju. 81 % (08.07.2014)

Nepůjdu s davem, mám oblíbenější Burianovy filmy. Zde neřádí tolik jako v jiných filmech. Možná je to tím, že snímek trochu trpí interiéry, protože se odehrává vlastně v hospodě, doma a na ulici. A také Burian nemá zase moc prostoru to rozjet. Nicméně když ho dostane, tak předvádí ze sebe to nejlepší. A hlavně ho nedoplňují ostatní, což v jiných filmech je. A já prostě z osobního hlediska nemůžu postavit na stejnou úroveň tenhle snímek a třeba u Pokladny stál nebo Přednostu stanice. (08.03.2020)

Přestože Burian hláškuje o stošest a řítí se z jedné slavné scény do druhé, po pekelném nástupu a geniální komplikaci s úmrtím náhradníkova náhradníka se to poněkud zadrhne a už se to do původních obrátek neroztočí. Je to sice klasika, a je to i po osmdesáti letech zábava, ale pozdější kousky, které spolu Frič s Burianem natočili, mám mnohem raději, ať už jsou to Katakomby nebo třeba Baron Prášil. (03.10.2011)

Snad nejstarší Fričův snímek, který jsem zatím viděl. Je samozřejmě nezbytné přehlédnout nějaké ty technické nedostatky. Příběh jako by napsaný na divadelní prkna, ale Frič nemá problém transformovat film na prkna filmová. To už mi předvedl v Revizorovi. Vidět čas od času klasiku rané kinematografie člověka nezabije. Trošku nečekaně jsem se i u tohoto snímku několikrát od srdce zasmál. Tolik zde opěvované objednávání panáku nemá chybu a určitě stojí za praktikování. Stejně jako několik parádních hlášek. Úplně mě neokouzlil příběh, který je po krátké chvíli docela nudný. Liguerové scénky to mírně kompenzují. U snímku jsem se tedy nerozplynul jako každý druhý zde, ale podívat se na to bez újmy na životě dá. Velmi slabé 3 * a dostal jsem chuť na liguére. (15.07.2014)

Jeden ze dvou filmů s Vlastou Burianem, které mě celkem bavily (ten druhý byl U pokladny stál...). Zde hraje Vlasta tvrdohlavého a ctižádostivého výrobce hudebních nástrojů a také váženého člena gardy ostrostřelců jménem Anton Špelec. Má dva zaměstnance - lakomého Kukačku a líného tlustého Aloise. Společně opravují varhany, když v tom se ozvou rány z děla a do dílny vlítne ostrostřelec Kačaba, bednář a Tondův kamarád. Přináší zprávu, že probíhá výroční vyznamenání ostrostřelců a že Tonda určitě dostane medaili. Tonda je z toho nadšený a dokonce začne naznačovat své ženě, že se mu něco objeví na hrudi. Během slavnostního vyznamenávání se Tonda prsí a očekává ten metál, ale dozví se, že jej dostane až za rok. To ho naštve, a tak se v hospodě s ostatními ostrostřelci ožere "liguérem", urazí velitele Čtvrtečku a řekne, že "Císař je vůl". Pak se to snaží popřít a dodá, že je "korunovaný". V hospodě se strhne rvačka a Tonda se dostane před soud, kde vyfasuje tři měsíce ve vězení nepodmíněně. Tonda je naštvaný na Kačabu, protože se za něj u soudu nezaručil, ale Kačaba má za to, že jej má Tonda pořád rád. Tondova žena Růža vymyslí plán - do vězení půjde někdo jiný, aby nebylo nutné zavřít živnost. Přemluví tedy lakomého Kukačku, který za tuto službu chce 40 zlatých - 20 dostane teď, a dalších 20 potom. Tonda se schovává v zadní dílně, zatímco mu tlustý Alois žere jídlo, které mu uvařila žena. Nebo ho pomlouvá jeho teta a on to všechno slyší. A aby toho nebylo málo, tak "Tonda" ve vězení zemře! Prostě celkem slušný nářez, Burian exceluje svými komickými výstupy a hláškami, vtipnými slovy a absurdními situacemi, do kterých se dostává vlastní vinou jen kvůli své nerozvážnosti... (26.04.2023)