Kantor Ideál

Tohle je strašnej film! Profesor a žačka, profláklejší zápletka prvorepublikové limonády snad ani neexistuje. Přičemž gymnazistka je ztvárněna třicítkou Ondrákovou, tak z toho aspoň tolik neční ten mírně pedofilní nádech podobných taškařic. Je vidět, že se zvukový film teprve hledal, i tak mi to na Friče přijde až nedůstojně špatné po všech stránkách. Snad jen to "Miťulije" ve mně kdysi vzbudilo trochu veselí, ale celý film to nezachrání. (19.09.2016)

Kantor ideál je na svůj roku vzniku pozoruhodně zralé dílo uvážíme-li, že zvukový film byl pořád ještě mladý a nezkušený. Anny Ondráková zvyklá z němého filmu všecko vyjádřit tváří neustále pomrkává a různě gestikuluje a vůbec je to lehce groteskní. Anny nemá evidentně problém utáhnout sama celý film. Příběh je výborně napsaný a obsazený, veselohra jak má být. Frič byl prostě průkopníkem tohoto žánru...70% (10.01.2015)

Název filmu je tak blbej, že mi zkrátka utkvěl v paměti a musel jsem si to ze zvědavosti pustit... Film ale naštěstí zdaleka tak blbý není! „Silná čtyřka" (Lamač, Heller, Ondráková, Wasserman) vytvořili sice poněkud líbivou, ale zdařile natočenou taškařici. Lamač je ve své roli skvělý, Wasserman napsal obstojný scénář a Heller mnoha gegům kamerově dopomohl. Hlavním hrdinou pro mě ale zůstává Mac Frič, který vymyslel celou řadu režijních vychytávek a především tento film natočil velmi sofistikovaně a přehledně - což se mnohým autorům a méně erudovaným kolegům v raných 30. letech ne vždy dařilo - namátkou jmenuji chaoticky skákavé snímky Svatopluka Innemanna, Oldřicha Kmínka nebo režijní faily E. A. Longena. Za dva hlavní nedostatky tohoto snímku považuji asi samotnou Anny Ondrákovou - zkrátka mi nepřišlo, že by mezi ní a Lamačem byla jakákoliv chemie, i když byli v reálném životě partnery, a za druhé: občasné dialogové berličky ve scénáři, které mají radikální význam pro děj, ale přichází velmi nahodile a uspěchaně (Šlégl se ke konci náhodou zmíní, že je zámeckým pánem...), což, jak tak sleduji, bývá častým nešvarem prvorepublikových českých filmů a ve výsledku to pak působí dojmem, že ten který scénárista potřeboval své libreto zkrátka užuž nějak zakončit. (28.11.2022)

Když české biografy ovládl nový fenomén jménem zvukový film, zdálo se, že je vyhráno. Brzy se ovšem ukázalo, že ne všechno půjde tak lehce, jak se mnozí domnívali. Byla to doba tvrdých zkoušek a nových experimentů, někdy předem prohraných, jindy naopak úspěšných. Někteří záhy odpadli, jiní v potu tváře dřeli, aby dokázali, že film se dokáže vymanit z letargie předchozích let. Martin Frič měl štěstí, že se po jeho boku objevoval o něco starší a zkušenější Lamač, který dokázal proplouvat v divokých vodách filmového kýče s jistou elegancí a neotřelými nápady. Je zřejmé, že v případě tohoto rozverného filmu myslel Lamač především na sebe, když si bez rozpaků přisoudil roli nesmělého a poněkud komického profesůrka, který dostane za úkol zkrotit čtveračivé dívenky školou povinné. Nutno dodat, že zábava je to notně omšelá a v lecčems spíš už mimoděčná, ale celuloidová partnerství Karla Lamače a Anny Ondrákové, jejíž věhlas tehdy výrazně překračoval hranice Československa, si přes všechnu pochybnost nesou pečeť jisté autenticity (sic!) a nezaměnitelného humoru, s nímž, jak vidno, dokáží porazit i nejednoho současného diváka. (03.10.2008)

Hodně naivní a pitomé, stejně jako většina filmů z těchto let, ale přesto vtipné, a to dost. Lamač zde hraje bravurně a zdatně mu sekunduje i Anny Ondráková, která hraje i v mém oblíbeném Její zpověď (1929) od A.Hitchcocka. Nejkomediálnější mi ale přišla postava školníka. Nepamatuju se jak se ten herec jmenuje, ale když představoval ve sborovně Meneláa, tak jsem doslova vyprskl smíchy. Film má i své slabší chvilky a nepatří k tomu nejlepšímu 30 let, ale je to hodně povedená veselohra. (7,5/10) (18.03.2009)