Hon

Málo racionální, postrádající logiku a zdravý selský rozum. Ačkoliv vyobrazené severské maloměsto plné obyčejných dělňasů, kteří nad ničím moc nepřemýšlí je podle všeho velmi autentický. Ale určitě bych neupřednostil strhující herecké výkony a fantastickou atmosféru+dramaturgii před zdravým použitím faktů a mozkových závitů. Nařknutí, stejně tak vyjasnění je klišé těžkého kalibru. Vinterberg je nicméně i tak skvělý režisér, protože dokáže z hovna udělat strhující podívanou s x scénami, kde buď dostanete husinu, nebo si alespon dáte ruku před ústa a budete žasnout. (24.02.2015)

Na filmy s Madsem Mikkelsenem se chodí vlhnout. Někdy je to i příjemné překvapení z jiného hlediska. A takovým je i Hon, příběh o tom, jak nám ty dětičky rostou poněkud přes hlavu. A není to problém jen zásadně demokratických USA, ale ve stejném průseru je i jinak pokroková Skandinávie. Sice to začalo jako malý film o mužské emancipaci, ale pěkně se to zlomilo do apelu na stádní omezenost. (14.08.2013)

Karl Popper napsal někdy v polovině minulého století několik článků a knih o tom, že správná hypotéza musí nabízet prostor pro své vyvrácení. Pokud totiž upravujeme náš výklad faktů na základě teorie, pokud nezavrhneme hypotézu, když empirické důkazy nesedí, pak si ona teorie nezasluhuje být teorií nazývána a měla by být odmítnuta. Měla by být nahrazena něčím, co vyvratitelné bude. Poppera v jeho knihách sice zajímala především věda, s jistým nadhledem by se ale dalo říct, že jeho charakteristika sedí i na děj Honu jako takového. V něm je totiž hlavní hrdina obviněn ze sexuálního obtěžování a pedofilie poté, co si jedna malá holčička ve zlosti vymyslí, že jí ukazoval pindíka, a škála nepříjemných důsledků na sebe nenechává čekat. Když si holčička uvědomí svou chybu a nechce vypovídat před psychologem, všichni dospělí to považují za známku studu k tomu, co se přihodilo. Když mamince řekne, že se mezi ní a Lucasem k ničemu podobnému nedošlo, vysvětlí si to maminka jako snahu vytěsnit zážitek ze své paměti. Ať už zkrátka kdokoliv udělá cokoliv, vždy to podle místních bude prokazovat Lucasovu vinu, vždy se zkrátka - použijeme-li myšlenky Karla Poppera - bude chápání důkazů měnit podle teorie, ne teorie podle získaných důkazů. A co je pro hlavního hrdinu ještě horší, jeho sousedi se tentokrát rozhodnou vzít spravedlnost do svých rukou. Pod vlivem ideje, že k monstru se člověk může chovat zas jen jako monstrum, postupně začínají likvidovat vše, co si Lucas celý život budoval. Hon je nepříjemný, syrový, nelítostný, působivý. Ukazuje totiž, jak propastný rozdíl může být mezi "zdáním spravedlnosti" a "spravedlností" jako takovou nebo že většina nemusí mít vždy pravdu (i když je na tom naše politické uspořádání založené). A zároveň nám připomíná, že dokázat, že něco neexistuje, něco není či se něco nestalo, nejde. Jak už totiž tvrdil Bertrand Russell v jedné své eseji: I když nebudeme mít jediný důkaz toho, že kolem Země obíhá čajová konvička, nikdy nemůžeme s jistotou tvrdit, že někdě na obloze, skrytá pohledům našich dalekohledů, není. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (02.07.2012)

Bál jsem se ... Dvě hodiny Konverzačního Dramatu je pro mně děsivá noční můra, díky bohu tohle byla krásně Šokující a Intenzivní severská podívaná plná zvratů, emocí,empatizmu a slušně překvapivých momentů. Mads Mikkelsen ovládá svou hlavní postavu Lucase s trochou výbušností když je potřeba! Je to hezky přímočaré mezi stabilitiou a chaosem, civilizovaným světem a anarchii, což dodává filmu nepředvídatelnou kvalitu! 85% (27.03.2013)

Takhle nějak to vypadá, když se stokrát opakovaná lež stává pravdou. Není nic horšího, než křivda. A že jí zde je požehnaně. Tolik jsem se vžil do kůže hlavního hrdiny a prožíval s ním nerovný boj, že jsem si postupem času začínal čím dál více uvědomovat, jak je film realistický a totéž co Lucasovi, se může klidně přihodit každému z nás. Vynikající film, nekončící psychický teror. P.S. Mads Mikkelsem díky svému talentu zanedlouho převálcuje Hollywood. (13.03.2014)