Barbara

Báječný film pro otevřené hlavy. Nina Hoss (kterou jsem nedávno obdivoval v netradičním upírském dramatu Wir sind die Nacht) v titulní roli je výborná, taktéž její herecký protějšek Ronald Zehrfeld. Při sledování jsem se neubránil srovnání se známým snímkem Životy těch druhých, který je o poznání divácky vstřícnější - BARBARA určitě není film pro každého, o čemž svědčí už skutečnost, že někteří znudění diváci odcházeli z kina ještě před koncem. Osobně mi to přijde škoda - BARBARA podle mě velice věrně reprezentuje typ filmů, které mívají přívlastek "festivalový". Toto je totiž skutečně přesně ten typ filmu, na který nejčastěji narazíte ve Varech na MFF, apod. Se vším, co k tomu patří - tenhle film jde hodně mimo mainstream, a toho si vždy cením. Závěr mě dostal. (15.10.2013)

47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - HORIZONS - Horizonty (Barbara / BARBARA / Barbara) - Toto jsem už někdy někde viděl, něco úplně stejného už někdo natočil. Pokud přijdete nato kdo a co, napište mi, nebo mi to v té paměti bude hlodat stále... - 5. 7. 2012 - kino Thermal - Velký sál - Karlovy Vary - 9/10 filmu - 65% (17.07.2012)

70% 80. léta v Německu, to je téma, o kterém bych se určitě chtěl dozvědět mnohem víc a od BARBARY jsem čekal, že mi některé tehdejší poměry objasní. Scénář je bohužel až moc zkratkovitý, nebýt distribuční noticky, tak jen těžko pochopím, proč je Barbara vůběc přesídlena z Berlína na vesnici apod. Kdo není před filmem dostatečně (historicky) informován, pak může jen domýšlet a těžko číst mezi řádky. Petzold je nicméně super režisér, PHOENIX se mi ale líbil víc. Zehrfeld a Nina Hoss samozřejmě palec hore. (25.11.2015)

Střípky ze života dětské lékařky Barbary, která žije v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Film plyne hodně pomalu, občas tomu chybí výraznější dramatické momenty a taky se v něm na můj vkus jezdí až moc na kole. Přesto je dobrou výpovědí o tom, jak se v šedivém, hnusném a bezútěšném DDR žilo. Nejvýrazněji mi tak asi zůstane v hlavě momentka, kdy se Barbara (výborná Nina Hoss, která hraje hlavně očima, jinak se její výraz během celého filmu moc nezmění) při jedné z nesčetných domovních kontrol podrobí tělesné prohlídce v koupelně a žena, která ji provádí a která bezesporu oplývá nižším vzděláním než Barbara, ji bez ostychu tyká a přikazuje "roztáhni nohy a ohni se." Větší ponížení si asi těžko umím představit. (20.06.2012)

Klíč k "pochopení" Barbary se nachází ve scéně interpretace Rembrandtova obrazu. Petzoldův film není - jak by se možná mohlo zdát - akademickou pitvou socialistického Německa, ale vrcholně empatickým snímkem, který nás rafinovaně nutí přijmout optiku oběti systému. Leknutí, strach a pocity paranoie přichází znenadání, protože na ně není předem upozorňováno konvenčními výrazovými prostředky, ale samy vyplývají z výrazně náznakových dialogů a precizního záběrování kamery. Nejdojemnější je, jak film nakládá s romancí, která z politických důvodů není uskutečnitelná, a tak hrdinové svůj přetlak citů ventilují v práci navazováním vřelých vztahů s pacienty (kde je to povolené, ba profesně žádoucí). Nečekaně silný, výborný film a pro mě osobně velké překvapení. ______ "This is a movie where all people are under surveillance, but our camera can't share the position with the State. Therefore, our position of storytelling must be between the people, the angle of their eyes. Because we have to see the tension of the social life, the tension based on the surveillance—we don't want to choose the Stasi's position." Spatial Suspense: A Conversation with Christian Petzold (28.01.2013)