Barbara

Střípky ze života dětské lékařky Barbary, která žije v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Film plyne hodně pomalu, občas tomu chybí výraznější dramatické momenty a taky se v něm na můj vkus jezdí až moc na kole. Přesto je dobrou výpovědí o tom, jak se v šedivém, hnusném a bezútěšném DDR žilo. Nejvýrazněji mi tak asi zůstane v hlavě momentka, kdy se Barbara (výborná Nina Hoss, která hraje hlavně očima, jinak se její výraz během celého filmu moc nezmění) při jedné z nesčetných domovních kontrol podrobí tělesné prohlídce v koupelně a žena, která ji provádí a která bezesporu oplývá nižším vzděláním než Barbara, ji bez ostychu tyká a přikazuje "roztáhni nohy a ohni se." Větší ponížení si asi těžko umím představit. (20.06.2012)

Christian Petzold dokázal velmi dobře vykreslit život v tehdejším východním bloku, tu beznaděj, bezmoc spousty lidí, kteří v té době žili své malé i velké životy s vyhlídkami na snad lepší zítřky. A když vezmu v potaz velmi sympatický herecký výkon, (nejen) hlavní hrdinky tak je to čtyřka jako vyšitá, tenhle nenápadný film si to rozhodně zaslouží. (27.01.2015)

Báječný film pro otevřené hlavy. Nina Hoss (kterou jsem nedávno obdivoval v netradičním upírském dramatu Wir sind die Nacht) v titulní roli je výborná, taktéž její herecký protějšek Ronald Zehrfeld. Při sledování jsem se neubránil srovnání se známým snímkem Životy těch druhých, který je o poznání divácky vstřícnější - BARBARA určitě není film pro každého, o čemž svědčí už skutečnost, že někteří znudění diváci odcházeli z kina ještě před koncem. Osobně mi to přijde škoda - BARBARA podle mě velice věrně reprezentuje typ filmů, které mívají přívlastek "festivalový". Toto je totiž skutečně přesně ten typ filmu, na který nejčastěji narazíte ve Varech na MFF, apod. Se vším, co k tomu patří - tenhle film jde hodně mimo mainstream, a toho si vždy cením. Závěr mě dostal. (15.10.2013)

Pre mňa filmový zážitok mesiaca. Oplatí sa vidieť už len kvôli spôsobu Petzoldovej réžie. Všetko natáča na jednu klapku a púšta hercom pri natáčaní aj mix zvuku, vďaka čomu môžu reagovať na všetky podnety a pod tlakom náročnej metódy vydolujú zo seba ten najlepší výkon. Barbaru urobil na digitál, ale je to ešte extrémnejšia metóda natáčania ako v čase nedostatku 35mm suroviny. Petzold je dôkazom, že film je stále z veľkej časti technické umenie. Dôkladným výberom objektívov dosahuje zvláštne rozzrnenie obrazu a aj keď je to digitál, pôsobí to veľmi živo. Barbara je emóciami nabitý netradičný film o komunizme s "posolstvom ako z pošty", urobený rafinovane bez zbytočných retrokostýmov a didaktických scénok exponujúcich dané obdobie. Najbizardnejšie na tom všetko je, že Petzold vychádza z Cravena a Argenta. Odtiaľ to výborné plíživé napätie. (21.03.2013)

Důsledná Barbara prožívá životní momenty, které naruší precizně naplánovaný harmonogram její budoucnosti. Po setkání se spřízněnou duší je ve velmi pomalém tempu vystavena rozhodnutím, ktará změní doposud izolovaný styl života. Německý snímek uvedený na festivalu Berlinale je plný klišé s předvídatelným koncem, ke kterému divák míří zhruba od poloviny filmu. To, že Barbara nic moc nového o životě v německé demokratické republice roku 1980 neřekne je jedna věc, ale ona neříká ani známé skutečnosti netradičním způsobem.(FFKV) (30.06.2012)