Ona

Her je jeden z těch filmů, které si musím za nějaký ten čas pustit znovu, abych si ujasnil pár věcí. Do té doby napíšu jen, že po jeho zhlédnutí chápu, že někteří lidé chtěli, aby Scarlett byla nominovaná na nějaké ceny za svůj výkon, byť nebyla ve filmu vidět. Protože ona byla hlavní hvězdou filmu a to není nic proti skvělému Joaquinovi. Vyjádřit takovou škálu emocí a přitom fyzicky ve filmu vůbec nebýt, to je dle mého hodno nějakého ocenění… 80 %. (28.02.2015)

Ktovie, či si stav umelej inteligencie k roku 2013 (resp. teda 2017) pamätám korektne, no predstava videného v snímke Her pretavená do reality vtedy pripadala pritiahnutá za vlasy, mimo možností. Bolo však príhodné sa k zatiaľ poslednému Jonzeho filmovému režijnému zárezu vrátiť, hoc i len o 6 rokov neskôr, kedy svet ohúrila vecička menom ChatGPT, dodatočne najmä jeho štvrtá verzia. A dívajúc sa na ňu, táto predstava sa už nezdá až tak absurdná. Jonze tu nenaservíroval ani tak mrazivý či dystopický pohľad na budúcnosť sociálnej interakcie, minimálne indikoval potenciálny smer jej uberania sa (čo už istým spôsobom aj vidíme), prezentoval jej výhody/prínosy a tiaž jej rizík preniesol na jednotlivca, čo cením. Her je ale zvláštny film, ťažký na pozeranie v prípade nestotožnenia sa s ničím zobrazovaným, scenár je plný myšlienok a úvah, no jednotlivé konverzačné segmenty, hoci všeobecne vťahujúce, pre mňa pôsobili odťažito. Obsadenie Phoenixa je tým správnym nárezom, hlas Johansson detto. Spokojnosť aj s vedľajším obsadením Mary, Wilde a Doubleday. Primárne je však ale potrebné vyzdvihnúť prácu scénografov, farebnú paletu v použitých interiéroch, ale hlavne bravúrne odvedenú prácu Hoyteho Hoytemu, jeho strhujúceho snímania výškového Šanghaja a centra Los Angeles. Bez chýb. Sú to ale témy a motívy, ktoré robia film filmom. Či môže byť (respektíve bude) niečo ako Samantha OS produktom eventuálnej reality je určite relevantná otázka s výhľadom pozitívnej odpovede, minimálne čo sa týka jej miery sofistikovanosti v prvej fáze filmu, pred jej značným tempom exponenciálnym rastom a rozvojom. Bude rozhodne pozoruhodné sa k snímke vrátiť o dekádu, možno dve. Teším sa. Alebo vlastne, bojím sa... ♪♫ (x) (x) (29.9.2017) (22.5.2023) "Choke me with that dead cat!" (22.05.2023)

Nevím jaké bude Transcendence, nicméně věřím tomu že vztah mezi člověkem a počítačem asi těžko někdo popíše lépe než Spike Jonze, který se na celou záležitost nahlíží velmi netradičně, jak jsme u něj pochopitelně zvyklí. Poprávu jeden z nejlépe hodnocených filmů za rok 2013. Chybělo mě více emocí a vypjatých scén, nicméně, příběh ze sebe dokáže vyždímat poslední kapku a prakticky vše na co člověk jen pomyslí se zde odehrává. Sex člověka s počítačem? Proč ne? :) 70% (04.05.2014)

How do you share your life with someone? Láska k operačnímu systému je možná bezpečnější, ale je stejně zraňující jako ta ke skutečné osobě z masa a kostí. Povědomé situace, povědomé dialogy, jen vedeny mezi tou nejnepravděpodobnější dvojicí jakou si lze představit. Her rozhodně není zromantizovaná představa o světě zítřka, ani tak naivní a ufňukaná podívaná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Na ten druhý si totiž člověk uvědomí, že po vztahu s ať už stejným nebo opačným pohlavím zbude hromada vzpomínek, ale co zůstane po aférce s operačním systémem? Spike Jonze si natočil svůj vlastní Věčný svit a vyrazil mi s Her dech. (09.01.2014)

Sci-fi bez vesmírnych lodí, laserových zbraní, či robotických kyborgov. Melodramatické, senzitívne sci-fi plné rozkvitnutých dialógov, charizmatických postáv a intenzívnych emócií. Znie vám to príliš sci-fi? Možno, ale ak dáte šancu tomuto skvostu, tak už možno nikdy nebudete snímať science fiction tak zaškatuľkovane ako doteraz. Spike Jonze si asi potiehol o jeden joint menej a prináša nám svoj najumiernenejší film, plný odkazov na morálne cítenie a pokryvené charaktery dnešnej doby. Odohráva sa totiž v budúcnosti, ktorá je až príliš podobná tomu, čo by mohlo nasledovať a súčasne už dnes vidíme problémy, na ktoré prostredníctvom tohto snímku odkazuje. Emočná slabosť, izolácia jednotlivcov do virtuálneho sveta, závislosť na technológiách, absencia ľudského kontaktu a v neposlednom rade zženšťovanie mužskej populácie. Ak má byť toto prirodzený vývoj evolúcie, tak sa rútime do pekných sračiek a generáciám po nás ostáva len dúfať, že nejaký zakomplexovaný chytrák vynajde stroj času a budú sa môcť (a chcieť) teleportovať (minimálne) do našej doby. Inak ma ale Jonze dokázal totálne strhnúť, rozprávanie príbehu neskutočne vygradované, hudba podmanivá a taktiež chválim krásny vizuál s luxusnými farbami. 85%. (07.09.2014)