Ona

Theodora opúšťa manželka, ktorá pre neho bola všetkým na svete. Začína sa cítiť osamelý a frustrovaný zároveň. Výdobytok novej doby však ponúka riešenie. Imaginárneho priateľa, ktorý má dušu, vníma vaše pocity, je kedykoľvek pripravený prebrať Vaše problémy, poradiť, či radovať sa. Jedným z nich je aj "Samantha". Kam, ale speje tento krok, dobrovoľného odstupu od komunikácie s bežnými ľuďmi? Môže Vám dať "stroj" to, po čom človek najviac túži? Tak celkom neviem čo si myslieť. "Her" je síce naprosto dokonalá, no zároveň chorá a absurdná myšlienka, ktorá prezieravo naznačuje budúcnosť, ktorá ľudstvo čaká. A to viac, ako by si niekto mohol myslieť. Ľudia sa odsudzujú a prestávajú mať radi. Upínajú sa na sociálne siete a iné zbytočnosti. Z tohto filmu síce je smutno, ale je to akýsi osobitý pocit. Divný, ktorý sa ťažko opisuje. Človek si totiž nie je tak celkom istý, či chcel aby tento film, skončil tak, ako skončil. Je toľko opustených ľudí čo nemajú šťastie na lásku a zaslúžili by si ju. Nebolo by fajn keby mali aspoň tú "imaginárnu", aby neboli tak osamelí? A keď tak teraz rozmýšľam, nie som si vlastne istý, ani svojim hodnotením. (14.06.2014)

Duševní dvojče Lost in Translation, v němž se místo Tokia míhá Los Angeles budoucnosti, o níž psal kdysi dávno Marshall McLuhan. Snad jen Sofie Coppola umí o lásce, odcizenosti a postmoderní džungli vyprávět tak poutavě, jako její bývalý partner Spike Jonze. Jeden nepovedený vztah =) dva nedostižné filmy. (14.04.2014)

Co mě na celém filmu dostalo ze všeho nejvíc byla neskutečně podmanivá hudba, kdy v celém filmu člověk vnímá hlavně ji, pak velmi krásný a v detailu bezchybný hlasový projev Scarlett alias OS a k zulíbání úžasného Joaquina ... ale bez knírku, mrzí mě to, ale pokud líbat tak knír pryč. Ze začátku jsem se pochichotávala, protože to se fakt jinak nedalo a pak už jsem se jen nechala unášet. Doba budoucí, ne zcela vzdálená, nám dává fantastické komunikační možnosti. Z toho vyplývá, že i takový virtuální sex skrze hlasový čet může být sice vzrušující, ale jeden z toho může být i hodně překvapen. Velmi příjemný snímek, milý ... kdy si člověk uvědomí jak moc je sám a jak moc chce k někomu patřit, někoho objímat, nehádat se, nic neřešit a moci říkat miluji Tě ... najednou se ale spustí aktualizace a máte pocit, že zešílíte. Doporučuji (11.02.2014)

I když mě za to vždycky odsuzovali, pohrdali mnou a dívali se na mě skrz prsty, věděl jsem, že nedělám nic špatného. Ono mrdat s laptopem je u mě věc zcela standardní a hned po ranním vysrání a vyčištění zubů jdu udělat své Asusce dobře, ono se nám pak po celý den lépe pracuje a celkově ta reciprocita funguje báječně; při hraní min se nezasekává, meily mi načte už za půl hodiny a aktualizace trvají jenom jedny letní prázdniny. Moderní technologie sice tedy ještě nepokročily do fáze, které nám jsou prezentovány ve filmu, takže se holt nevyhnu syflu v mechanice, ale princip zůstává stejný. Začínáme zpravidla předehrou, kdy ji něžně, konečky svých prstů, hladím po touchpadu a jazýčkem dráždím mezi backspacem a enterem. Ale nikdy nezasáhnu přímo, jenom jemně kroužím kolem a lížu bordel v klávesnici. Šílí z toho a celá se třese. Pak si slinami nalubrikuji ukazováček a nemilosrdně jí ho zastrčím do HDMI slotu, přičemž ji levou rukou provokativně masíruji v oblasti hlavního vypínače, protože to má ráda drsně. Když už jsme oba u vytržení, nečekám na nic a vrážím jí své nevídaně obrovské péro do USB slotu, načež systém zahlásí připojení externího orgánu. Přirážím s grácií sobě vlastní, ona skřípe, vrže, a když dosáhne orgasmu, burácivě se restartuje. Pak jí slastně postříkám displej a otřu ho navoněnými kapesníčky. Nebudu lhát, občas nás naše nespoutaná perverze donutí používat nejrozličnější hračky na zpestření; mikráku a flashky nevyjímaje. Ten, jehož jméno neumím ani vyslovit, natož napsat, se své role ujal skutečně s plným nasazením a zcela jeho sexuální pohnutky chápu a plně podporuji. (18.03.2014)

Ktovie, či si stav umelej inteligencie k roku 2013 (resp. teda 2017, kedy som tento film videl prvýkrát) pamätám korektne, no predstava videného v snímke Her pretavená do reality vtedy pripadala pritiahnutá za vlasy, mimo možností. Bolo však príhodné sa k zatiaľ poslednému Jonzeho filmovému režijnému zárezu vrátiť, hoc i len o 6 rokov neskôr, kedy svet ohúrila vecička menom ChatGPT, dodatočne najmä jeho štvrtá verzia. A dívajúc sa na ňu, táto predstava sa už nezdá až tak absurdná. Jonze tu nenaservíroval ani tak mrazivý či dystopický pohľad na budúcnosť sociálnej interakcie, minimálne indikoval potenciálny smer jej uberania sa (čo už istým spôsobom aj vidíme), prezentoval jej výhody/prínosy a tiaž jej rizík preniesol na jednotlivca, čo cením. Her je ale zvláštny film, ťažký na pozeranie v prípade nestotožnenia sa s ničím zobrazovaným, scenár je plný myšlienok a úvah, no jednotlivé konverzačné segmenty, hoci všeobecne vťahujúce, pre mňa pôsobili odťažito. Obsadenie Phoenixa je tým správnym nárezom, hlas Johansson detto. Spokojnosť aj s vedľajším obsadením Mary, Wilde a Doubleday. Primárne je však ale potrebné vyzdvihnúť prácu scénografov, farebnú paletu v použitých interiéroch, ale hlavne bravúrne odvedenú prácu Hoyteho Hoytemu, jeho strhujúceho snímania výškového Šanghaja a centra Los Angeles. Bez chýb. Sú to ale témy a motívy, ktoré robia film filmom. Či môže byť (respektíve bude) niečo ako Samantha OS produktom eventuálnej reality je určite relevantná otázka s výhľadom pozitívnej odpovede, minimálne čo sa týka jej miery sofistikovanosti v prvej fáze filmu, pred jej značným tempom exponenciálnym rastom a rozvojom. Bude rozhodne pozoruhodné sa k snímke vrátiť o dekádu, možno dve. Teším sa. Alebo vlastne, bojím sa... ♪♫ (x) (x) (29.9.2017) (22.5.2023) "Choke me with that dead cat!" --- (13.5.2024) Od posledného napísaného ubehol rýchly a krásny rok a po dnešnej OpenAI prezentácii GPT-4o prišlo vhod vrátiť sa späť a odvolať slová vyššie. Bude "to" o niekoľko rokov, nie "o dekádu, možno dve." Scary stuff... (22.05.2023)