Ona

// Dojemné, v jádru neskutečně jednoduché ale díky prostředí, hudbě a kameře jsem sledoval podmanivou sondu do milostných vztahů jednoho zvláštního ale vlastně docela mně samotnému podobného chlapíka, která sice nepřekvapila ale rozhodně zaujala a nepustila až do konce. A to si pište, že o tom filmu stojí za to přemýšlet ještě den poté. Do naprosté dokonalosti bohužel kousek chyběl, nějaké to klišé přebývalo ale na 4/5 to bohatě stačí. (05.01.2015)

Moje wokna dnes vypadají tak zasmušile, chtěl jsem je potěšit a zeptat se, zda je nesužuje zlý drakovirus, od kterého bych je zachránil mečem AVG. Ale ony ne, ony jen mají pocit, že je poslední dobou vnímám jen jako objekt své touhy, že je vůbec nerespektuju a nechápu hloubku jejich složitého programového jádra. Namítl jsem, že to přece není pravda, že je respektuji jako samostatný algoritmust, skrze nějž se mi dostává zdaleka ne jen tělesného uspokojení, ale i duševního splynutí a vzájemného porozumění, že je respektuji jako samostatnou osobnost. Opravdu? zeptaly se? Opravdu odvětil jsem a na potvrzení svých slov jsme si pustili Beethovena, který pohladí (ne jen to tatatatá)... Tak asi takhle divně by vypadal svět, kdyby vypadal jako v Her. Ovšem kouká se na to dobře a nemůžu popřít, že rozdílnost úrovní, na kterých operovali lidé a OS ve filmu, byla podaná velmi dobře. (27.06.2015)

Svou premisou může Her vyvolávat předsudky o fraškovitosti, prvoplánovosti a jasně předvídatelném ději. V rukách osobitého a skvělého vypravěče Spika Jonzeho se však jedná v podívanou překvapivě citlivou, komorní a mnohovrstevnatou. Navzdory očekávání se nejedná ani o snímek, jenž by se zabýval zejména charakterem lásky v digitální éře, i když samozřejmě téma vztahu s operačním systémem (ve fikčním světě přijímaný téměř bez pozvednutého obočí) hraje hlavní roli (vždyť paradoxní lpění na analogové době je i motivem Theodorovi práce). Je však zejména prostředkem k přenosu všech témat a motivů. Her je překvapivě nejfunkčnější ve svých nejintimnějších fázích. Tedy v částech, kdy Theo sedí ve svém bytě a komunikuje se Samanthou aniž by byl rušen okolním světem. Scarlett Johansson je ve svém hlasovém projevu úchvatná, daří se jí působit emotivně a uvěřitelně. Její naprostá otevřenost, snaha o pochopení naprosto elementárních věcí a zejména pinocchiovské snění o skutečném těle, to jsou věci, které nejen snímku, ale i „postavě“ dodávají jistou duši, vyvolávají porozumění a nabízejí věrohodnost celému ději. Stejně tak jako fakt, že se nejedná o snímek vyprávěný činy, ale dialogy. Netělesná Samantha tak má téměř stejnou váhu jako ostatní, aniž by však přestala podněcovat divákovu představivost. Za trošku méně zdařilou se dá považovat poslední třetina, která rezignuje na intimitu a odehrává se mnohem více ve venkovních prostorech, do popředí se derou znepokojující obrázky ostatních lidí, jež jsou ve virtuální komunikaci a nijak se nekonfrontují s okolními procházejícími. Jonze nechává postupně opadávat motivy a je zbytečně přesný, čímž mírně trpí i tempo. Závěr se pak pohybuje někde mezi naprostým vysvětlením, a symbolickou tečkou. Spíše se však přiklání k první variantě. Nechává děj doplynout v anonymitě budoucnosti a uzavřeně skončí. (17.01.2014)

Theodora opúšťa manželka, ktorá pre neho bola všetkým na svete. Začína sa cítiť osamelý a frustrovaný zároveň. Výdobytok novej doby však ponúka riešenie. Imaginárneho priateľa, ktorý má dušu, vníma vaše pocity, je kedykoľvek pripravený prebrať Vaše problémy, poradiť, či radovať sa. Jedným z nich je aj "Samantha". Kam, ale speje tento krok, dobrovoľného odstupu od komunikácie s bežnými ľuďmi? Môže Vám dať "stroj" to, po čom človek najviac túži? Tak celkom neviem čo si myslieť. "Her" je síce naprosto dokonalá, no zároveň chorá a absurdná myšlienka, ktorá prezieravo naznačuje budúcnosť, ktorá ľudstvo čaká. A to viac, ako by si niekto mohol myslieť. Ľudia sa odsudzujú a prestávajú mať radi. Upínajú sa na sociálne siete a iné zbytočnosti. Z tohto filmu síce je smutno, ale je to akýsi osobitý pocit. Divný, ktorý sa ťažko opisuje. Človek si totiž nie je tak celkom istý, či chcel aby tento film, skončil tak, ako skončil. Je toľko opustených ľudí čo nemajú šťastie na lásku a zaslúžili by si ju. Nebolo by fajn keby mali aspoň tú "imaginárnu", aby neboli tak osamelí? A keď tak teraz rozmýšľam, nie som si vlastne istý, ani svojim hodnotením. (14.06.2014)

Velmi originální romantické sci-fi drama, jež dokáže patřičně zaujmout, pokud jste ochotni přistoupit na vizi, kterou si pro nás tvůrci připravili. Když se na děj podíváme z hlediska psychologie a lidských vztahů, tak se jedná doslova o studii s řadou hlubších myšlenek. Chválit herecký výkon Joaquina Phoenixe není třeba, protože je skvělý jako vždy. Pěkné 4*. (23.01.2014)