Lost in the Suburbs
Režie:
Martin FričKamera:
Karel DeglHudba:
František ŠkvorHrají:
Karel Höger, Běla Jurdová, Josef Pehr, František Smolík, Terezie Brzková, Zdenka Procházková, Zdeněk Štěpánek, Milada Smolíková, Libuše Zemková (více)Obsahy(1)
Těsně po skončení války, v květnu 1945, se vrací nadporučík Mareš se svou jednotkou do Prahy. Těší se na shledání se svou rodinou, snoubenkou a přáteli. Jeho kolegyně četařka Stáňa ho miluje a bojí se, že ho v novém prostředí ztratí. Mareš navštíví starou paní Stachovou, ale nemá sílu jí řict, že její syn padl. Postupně se dozvídá, že jeho snoubenka je už vdaná, matka a sestra byly zatčeny a zastřeleny a bývalí přátelé jsou mrtvi nebo zmizeli ve víru války. Nalézá pouze starého profesora Blažeje, který pět let nevyšel ze svého sklepního bytu, aby se nemusel setkat s Němci... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (71)
Kvalitní Karel Höger, ale ne úplně mi to sedlo. Scéna s Františkem Smolíkem mi tu přišla poněkud navíc. Jako střet civilního a vojenského světa to ale funguje bezvadně. ()
Velice silný film, skvěle natočený i zahraný, Höger je opravdu skvělý ve své roli. Krásně je ukázáno i typické naše čecháčství. Trochu mi vadila menší komunistická propaganda ve filmu. ()
Krásny film, ktorý nestráca čaro, hoci mu pribúda vek. Ale tak je to hádam zo všetkým, na čom vzniku sa podielal Leopold Lahola ... (v tomto prípade hovorím o námete a scenári). Klobúk dole za herecké výkony a za krásne myšlienky. ()
Neveselý film o návratu českého důstojníka z války v roce 1945, kdy všechno , co zde zanechal, se změnilo,nebo se ztratilo. ()
Karel Höger je pan herec s podmanivým hlasem, zajímavým vzhledem a uměním hrát. ()
Pýtalo si to pritlačiť v scénach a ísť do hĺbky duše a do morku kostí. Námet bol fajn, avšak ostal nevyužitý a plytko hrajúci protagonisti len umocnili nesúrodosť snímku. ()
Pro mě až překvapivě dobrý film. Čekala jsem radostné oslavování budujícího se socialismu a milých ruských bratří, ale toho se film (až na určité pasáže) víceméně vyvaroval. Karel Höger hrál výborně. ()
Film nemá žádnou pořádnou zápletku ani děj. Sledujeme osudy tří vojáků během dvou dnů jejich pobytu v Praze. Je jasné, že návrat po několika válečných letech je provázen řadou mnohdy nečakaných, mnohdy tragických událostí. Celou dobu jsem ale čekal, kdy se začne něco dít. Ale film si plynul dál svým poklidným tempem celou stopáž. Díky dobrým hercům se to dá celkem příjemně přežít. ()
Po letech mě tento film znovu dokázal přikovat do křesla a já se zatajeným dechem sledoval radost z konce války a vytoužený návrat do rodného kraje, ostře kontrastující s nekompromisní realitou té doby, která nenechala v životech drtivé většiny lidí kámen na kameni. Martin Frič natočil dějově jednoduchý film, jehož základ vybudoval na skutečnosti, že domov nejsou jen čtyři stěny, ale především lidé, ke kterým se vracíme a s jejichž osudy si válka ošklivě zahrála. Některé scény by si zasloužily absolutní hodnocení, celkově vynikajícíh 90 %. ()
Československý film popisující události v květnu 1945, kdy se čeští legionáři vracejí do osvobozené Prahy. Hlavní postavu představuje nadporučík Kliment Mareš, přemýšlivý a apolitický důstojník (charismatický K. Höger), jenž se vrací ze západní fronty a těší se na svou rodinu a snoubenku. Bohužel však zjistí, že válka nenávratně zamíchala lidskými osudy a nikdo z jeho blízkých ji nepřežil. Fričovo drama v sobě kombinuje výborné, dramatické scény a zároveň je ve snímku dosti patrná tehdejší socialistická propaganda a bezbřehý budovatelský optimismus, díky čemuž snímek působí značně rozpačitě. Právě na Marešově hotelovém spolubydlícím četaři Janíkovi (J. Pehr s jeho typickým nechutně rozjásaným entusiasmem) je nejlépe poznat nepřirozené budovatelské nadšení. Martin Frič byl výborný režisér, v jeho snímku se objevuje mnoho zajímavých dialogů a srdceryvných scén, k nejdojemnějším z nich jednoznačně řadím počáteční Marešovo oznámení o smrti svého spolubojovníka jeho matce, nedoslýchavé a bezbranně doufající T. Brzkové, k němuž nakonec zcela pochopitelně nenašel odvahu. Snímek se také zabývá milostným Marešovým románkem s četařkou Stáňou (atraktivní a samostatná B. Jurdová), jenž měl být dle původního plánu po válce ukončen. V Návratu domů se objevují i další skvělí herci, mezi nimiž můžeme zmínit F. Smolíka, někdejšího Marešova profesora, jenž údajně zcela nerealisticky přečkal celou válku ve svém suterénním bytě a na konci svého strádání propadl stejně nereálným komunistickým myšlenkám. V menší roli plukovníka se objevil Z. Štěpánek, jenž opět zaujal svým nenapodobitelným bouřlivým projevem a burácejícím hlasem. Hodnocení bere v potaz jasné a nepřehlédnutelné Högerovi a Fričovi kvality, avšak socialistický tón, který se v oněch poválečných dobách snad dal pochopit, je silně ovlivněn revoluční dobou roku 1948 a její rétorikou, a to už akceptovat a hodnotit víc než průměrně nelze. ()
"Máte pravdu, člověk jenom střílel, ale nezabíjel..." Smutné poválečné drama, které se však těší (bláhově) z lepších zítřků. ()
Moc pěkný a velice smutný film o vojácích kteří se vrací domů, ale již není moc kam a ke komu. Asi nejvíce emotivní scéna je ta kde se Kliment pokouší říci matce svého kamaráda že padl ve válce, nebo ta kde se dozvída o tragickém osudu své rodiny. ()
Tak váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Ke čtyřem se misky vah kloní výborným výkonem Karla Högera a Běly Jurdové. Okamžiky, kdy oba zjišťují, že jejich životní peripetie jsou do poválečné doby nepřenositelné, jen málokdo jim dokáže porozumět a nakonec jsou to jen oni dva, kteří sobě navzájem jsou poslední oporou, jsou hodně dobře zahrané. Scény s matkou padlého kamaráda, bytem rodičů a bezradnou četařkou jsou mrazivě vypointované a tesklivě smutné. Ke třem hvězdičkám film shazují všechny ty přihlouplé scény s rudoarmějci, k psychologické linii filmu kontrastní jásavá atmosféra právě těchto záběrů. No, ale kvůli zmíněným kladům nakonec přimhouřím oko, dvojice Höger, Jurdová si to zaslouží. ()
Jeden z vůbec nejkvalitnějších Fričových filmů vůbec...skvěle hraje Höger a J.Pehr. Psychologické drama, s přéměsí humoru a lehce existencialistického ražení. Námět a scénář: Leopold Lahola. ()
Velmi dobrý film, herecky nemám moc co vytknout, scénář také vydařený, očekávaný patos vyvažují překvapvě humorné scény. Snad jen scéna se Smolíkem je trochu přetažená. Taková četařka Stáňa utěšitelka není po návratu z války vůbec na škodu, ()
Nic moc. Herci se snažili, což o to, ale scénář byl takový mdlý. Snímek nemá scénu, která by utkvěla, ani takovou postavu, prostě nic. Jak to říkal pan Moučka v tom seriálu, taková bezbarvá mžimura. ()
Zklamání. Dneska již druhé. Navzdory herecké a režijní kvalitě film trpí naprosto tuctovým ilustrovaným scénářem, kde dialogy někdy drhnou jako sáňkování v létě a chování postav někdy postrádá logiku. Takhle silný námět si přece nemůže vystačit s naprosto chabou, plytkou, průhlednou a prvoplánovou moralitkou. Ideologii zásadně neberu v potaz - nezajímá mě. Co by s tématem udělal kvalitní a zkušený scénárista, můžeme si jen nechat zdát. V rámci žánru za 3. ()
Návrat domů je skvělý film právě pro to věrné zobrazení pocitů lidí vracejících se mezi své příbuzné, kamarády a nalezající prázdné byty či snad poslouchající jejich tragické příběhy. Ta tragičnost je zpodobněná i ve chvíli, kdy nadporučík Mareš vyhledá paní Stachovou a má ji oznámit, že její syn padl. Ona ale stále doufá, že se vrací. Běžel mi mráz po zádech. Stejně jako při dalších jeho návštěvách. Návrat domů není oslavná óda na práci sovětských vojáků - ač pár agitkových řečí proběhne, však je to natáčeno v roce čtyřicet osm. Ale je to film o radosti z osvobození, kterou ovšem kalí právě spousty odhalení osudů jejich přátel a blízkých. Mísí se tak radost s pokračujícím utrpením. Tohle vše dokázal film zobrazit a nepotřeboval k tomu velkolepou filmovou náruč. Kvalitní herci a vynikající scénář vykonali svou. ()
"Tomu ruku nepodávejte, ten byl v kuratóriu!" Vojna skončila, do Prahy opájajúcej sa slobodou prichádzajú vojaci rovno z frontu a nadporučík Höger sa teší na domov, známych aj vyvolenú svojho srdca. Bohužiaľ svetový konflikt dokáže zamávať so všetkým a tak zisťuje, že vlastne nie je doma, známych nachádza stále obtiažnejšie alebo už vôbec, vyvolená si vyvolila iného a jemu zostala už len vojenská služba a druhovia v zbrani. Film je natočený v onom trojročnom povojnovom období a tak v uliciach oslobodenej Prahy s neustálymi výzvami z ampliónov vidíme aj sovietskych vojakov aj americké vlajky vo výkladoch, aj keď mám dojem, že ten východný element predsa len prevažuje. Takže tu máme dojemné a smutné scény, je tu aj trochu humoru a u členov armády celkový pocit vykorenenia z civilného života. Vo vedľajších roličkách sa mihnú mladí Kopecký, Řehoř alebo Kemr. Veľmi dobré. ()
Ano, také jsem si okamžitě vzpomněl na jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec Nejlepší léta našeho života. Je zde přesně vystižena ta deziluze, že už nic nebude takové jako před válkou. Zůstanou pouze vzpomínky, které postavě skvěle civilně zobrazené Karlem Högerem pomáhali přežít dlouhou válku. ()