Lost in the Suburbs
Režie:
Martin FričKamera:
Karel DeglHudba:
František ŠkvorHrají:
Karel Höger, Běla Jurdová, Josef Pehr, František Smolík, Terezie Brzková, Zdenka Procházková, Zdeněk Štěpánek, Milada Smolíková, Libuše Zemková (více)Obsahy(1)
Těsně po skončení války, v květnu 1945, se vrací nadporučík Mareš se svou jednotkou do Prahy. Těší se na shledání se svou rodinou, snoubenkou a přáteli. Jeho kolegyně četařka Stáňa ho miluje a bojí se, že ho v novém prostředí ztratí. Mareš navštíví starou paní Stachovou, ale nemá sílu jí řict, že její syn padl. Postupně se dozvídá, že jeho snoubenka je už vdaná, matka a sestra byly zatčeny a zastřeleny a bývalí přátelé jsou mrtvi nebo zmizeli ve víru války. Nalézá pouze starého profesora Blažeje, který pět let nevyšel ze svého sklepního bytu, aby se nemusel setkat s Němci... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (71)
Hm, velmi nadstandartni kousek ceske kinematografie z dob, kdy ruiny jeste coudily a Klema uz byl poradne zadrapnutej, ale jeste nestihnul vsechno znicit. Dejem velmi silne, ale nemohu si pomoci, klidne to mohlo byt jeste silnejsi. Dal by se divak vtahnou do deje jeste trochu vice a vice by to mohl prozit. Ale nesmim zapomenout, z jakeho roku film je. ()
Smutný příběh s výborným Karlem Hogerem!! ()
To je opravdu hodně narůžovo nabarvený pohled na první poválečné týdny v Praze. Navíc: znám hodně ochotnických hereček, které by zahrály svoje party mnohem líp než zejména Zdenka Procházková (Marta) i Běla Jurdová (Stáňa). To ovšem neplatí o Terezii Brzkové (Stachová). Vůbec scéna, kdy jí Mareš přijde sdělit, že její syn padl, je vrchol filmařského kumštu. Kdo něco ví o poválečných poměrech, ten musí poposednout při objevení aktivisty s páskou RG (revoluční aneb rabovací gardy) na rukávě. Závěr: jedeme do Sudet. "Vzhůru na Postoloprty," chtělo by se dodat. ()
Nemůžu si pomoct, ale pro mě je to horší agitka, než prvoplánové socialistické bláboly... Ach ti hrdinní rudoarmějci, co mimochodem znásilňovali naše babičky. ()
Nemám slov. Jde prostě o hodně silný film plný emocí. Od scény v první části, kdy oznámí (neoznámí) pozůstalé matce smrt jejího syna, jsem se už ani na chvilku nedokázal odtrhnout a chvílemi mi běhal mráz po zádech. Zato při scénách s Janíkem si člověk tak nějak připadal, že lidi (někteří) byli hodní a vřelí (zato dneska jsou zlí, lžou, podváděj a kradou). Málem bych zapomněl na 2 s scény malými dětmi, které byly jako bonus a působili tak nějak přímě upřímně. Škoda, že takovýchto filmů není moc. U nových filmů se mi nestane, že bych měl takové mrazení.... ()
Opět jeden ze zdařených filmů režiséra Martina Friče.Není co dodat a proto dávám pět hvězdiček. Bohužel již ti, co zažili jako dospělí válku a frontu již mezi námi nejsou, aby nám vyprávěli, jak to vše bylo a těch, co ji zažili jako malé či dospívající děti, je již také málo. ()
Asi jsem ten film už viděl a asi se mi líbil. Pokusil jsem se ho zhlédnout znovu - vydržel jsem půlku a rezignoval jsem. Už z toho čouhá ideologie a ta "neposkvrněná" vojačka co strávila tři roky ve válce, prošla přes Duklu, to se z dnešního pohledu skousává opravdu těžce... ()
Tak tohle fakt neeeeeee, odpad všech odpadů. Kdo tomuhle může dát pět hvězd? ()
Jímavý, dojemný film, kterým Frič a Höger pokračují ve své katarzi za protektorátní působení. V poválečné době, kdy byl uveden do kin, musely uvaděčky po představení nejspíše vytírat sál... Měli by vidět i současní válečníci od klávesnic odkojení Rambem a Top gunem. Jaké jsou důsledky, i když se podaří přežít. Obávám se ale, že by to bylo stejně zbytečné. ()
Doprdele zasrané, dneska (respektive zítra, tedy 9. května, že vy chásko wannabe pravicová) má jakákoliv česká televizní stanice vysílat jenom takový filmy od rána do večera. Jak vy hovada dojebané tam můžete dávat nějaký hajzlovský americký šajze nebo nějaký pohádky (seru na to, že i dobrý). Kurva, naši lidi chcípali a dneska je to každýmu u prdele. Je mi z toho na blití. ()