Hasta la vista!

V posledních letech se s filmy o postižených či umírajících teenagerech toužících po sexu či lásce roztrhl pytel. Trh s klasickými teenage sexy komediemi se již zřejmě naplnil. Ovšem v tomto případě nelze mluvit o prvoplánové zábavě. Hasta la vista je skvostný film s výborným scénářem a perfektními hereckými výkony. Postavy jsou napsány a ztvárněny věrně a obdivuhodně plasticky. Senzační je už samotné obsazení postav, které funguje vážně na jedničku. Především Tom Audenaert se mi strašně líbil. Samotný příběh není nijak složitý či převratný, ale díky scénáři a hereckým výkonům určitě nenudí. Jen ten konec je mírně předvídatelný a sklouzává k zažitým klišé. (01.11.2012)

Ďalší dôkaz, ktorý dal za pravdu tvrdeniu, že ak máte chuť na niečo "iné" ako ponúka 99% americkej filmovej produkcie, stačí siahnuť po akomkoľvek hodnotnejšom európskom snímku. Hrejivý príbeh troch handicapovaných priateľov, ktorý by na americký štýl skončil niekde na hranici únosnosti s množstvom dementných vtipov a fekálností. V belgickej produkcii sa však zrodil ľudský snímok, ktorého myšlienkou je uskutočnenie životnej cesty za splnením sna o pocite stať sa mužom. Úskalia pri jej plánovaní i počas realizácie preveria skutočnú hodnotu priateľstva. Film je plný úsmevných momentov a emócií, či smútku aj napriek tomu, že sen sa podarilo premeniť na realitu. 80%. (31.07.2014)

Užitečný nic. Příběh je velmi prázdný, očekávaný a stoprocentně feelingový. Jenže smysl dívat se má. Kluci jsou perfektně zahraní a velice sympatičtí. A není to o brečení a litování, máte radost, že si to ti borci na vozíčku dávaj v podstatě ve stylu teenage american comedies. A jakožto je užitečný, aby to viděli zdraví lidé pro nasazení jiných brýlí směrem k invalidům, ještě víc to asi udělá radost postiženým. Tak trochu jako mustr, trochu poplácání do zad a hlavně konečně možnost ztotožnění se s cool postavami. A nevadí mi, že to není černohumorný jako Poslední skaut, protože tady jde o uvěřitelnost. A i tak je tady těch haha momentů dost. (08.01.2013)

Namet je dobry, traja handikepovani chalani sa snazia ako mozu, avsak cele je to take nijake. Chce to byt vtipne, co sa filmu nie velmi dari (pousmial som sa asi len dva tri krat), chce to hrat na city, co sa filmu nedari vobec a chce to ponuknut uveritelny nahlad do zivota postihnutych ludi, co sa filmu celkom aj dari. Zaverecny dojem vsak zostava neurcity. Druhy krat urcite nemusim. A popri Klepani na nebesku branu, s ktorou si Hasta la vista uplne pyta porovnanie, prehrava belgicky film vo vsetkom. (22.03.2013)

(Ne)obycačajný príbeh (ne)obyčajnej skupinky priateľov. Tá sa jedného dňa rozhodla oživiť svoje stereotypné životy, ktoré im spôsobilo predovšetkým zdravotné postihnutie (i keď pri Josefovi mám pocit, že by bol panicom aj bez handicapu). Predvídateľné, ale za to príjemne odsýpajúce. Lepší priemer, ktorý vás miestami rozosmeje, ale v podstate vám ani nič nedá. V rámci žánru road-movie slabší odvar, v rámci komornej komédie taká bežná klasika. (14.05.2015)