School Is the Foundation of Life
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrají:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (více)Obsahy(1)
Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Je celkem zbytečné tázat se, proč jsou filmy ze studentského prostředí tak oblíbené u diváků všech věkových kategorii. Každý z nás prošel (či právě prochází) nějakou školou a ve studentských filmech hledá odraz svých vlastních vzpomínek nebo čerstvých zážitků. Studující mládež pronikla do českého filmu mnohokrát. Ve 30. letech minulého století to byly především sentimentální historky o prvních láskách a popletených profesorech. Režisér Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě výborné veselohry Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které byly inspirovány romány Jaroslava Žáka, dokonalého znalce středoškolského prostředí. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům. Škola základ života má prostý děj, dokonale však vystihuje jednotlivé typy studentů i profesorů. Ladislav Pešek se představil v nezapomenutelné roli studenta, který neopomine jedinou příležitost k rošťárně, František Filipovský naopak hraje podlézavého šplhouna a udavače, Antonín Novotný zase obletovaného školního krasavce. Jejich důstojné pány profesory si s chutí zahráli František Kreuzmann, František Smolík, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan a Václav Trégl. Ředitele gymnázia si poté zahrál Theodor Pištěk. (Česká televize)
(více)Recenze (407)
Jedna z top komédií storočia. Legenda so super hláškami, ale hlavne keď si spomeniem, ako tam nemčinár skúša Čuřila (Ladislav Pešek) a začnú na seba kričať "Ich habe gesagt", tak pri tejto scénke ma vždy až zadúša od smiechu. Kto videl, chápe kontext. Skvelý Filipovský ako bifľoš Krhounek je tiež nezabudnuteľný skoro ako Hujer. Proste niekedy sa tie komédie točili zo života a preto sú bezchybné. ()
Nejvíc u mě boduje němčinářská přestřelka („Ich habe gesagt!“) a dada scénka „tuleň nese domovníkovi dýmku“, za pozornost stojí i řada nápaditých střihů. Vážněji míněné dialogy trošku vyčpěly a zápletka není tak nosná jako v Cestě do hlubin študákovy duše, ale jak už jsem psal u ní, Žákovy knížky a obě Fričovy komedie rozhodně sehrály nemalou roli při formování dodnes vřelého vztahu Čechů k víceletým gymnáziím a v tomhle smyslu nenápadně ovlivnily kulturu tohoto národa jako málokterý jiný film. ()
Pro mě o třídu vtipnější než sesterská Cesta do hlubin, hlavně díky většímu prostoru pro Peškova Čuřila. Desítky vtipů z nerez oceli, výborně podchycená atmosféra střední školy a mnoho nezapomenutelných scén z nichž k nejlepším patří výklad Wolkerovy básně, či zkoušení z němčiny (Ja, Nein, Ja wohl!). Někdy se člověk diví, jak podobný byl středoškolský život náš s tím před sedmdesáti lety. Stále špičková komedie. ()
Nemyslím si, že je tento o rok starší film nějak o moc slabší než Cesta do hlubin študákovy duše, jenom je kvůli trestání průšvihů septimánů trochu vážnější a pak je tu také závěrečný trochu podivný záběr kamery na běžící studenty. Jinak je stejně vtipný, plný hlášek a výborně vykreslující typické charektery školního obyvatelstva. "Můj syn Řehák Jan, pane profesore?" - "Nedbalý, líný, neprospívá" - "Má dcerka, pane profesore, ..." - "Nedbalá, líná, neprospívá." - Ale pane profesore, ona není na zdejším ústavě." ()
Mě tenhle film moc nebavil. Je lepší než trapná "Študákova duše", má pár světlejších momentů, herecké výkony některých učitelů jsou rozhodně osobité, nicméně je zde spousta věcí které se mi nelíbily. Například mi přijde dovné, když 30-tiletí herci hrají studenty gymnázia. Navíc, když tito "herci" přehrávají. Není to vtipné, ne v dnešní době. Ztotož%nuji se kupříkladu s komentářem uživatele "Dobytek", i když nikoliv s jeho jednohvězdičkovým hodnocením. Tak špatný film není, jen nudný, divný, naivní, k neuvěření. Ale vidět jsem to musel, když to má takové hodnocení. Mám to za sebou, podruhé už nikdy. ()
Galerie (6)
Photo © UFA
Zajímavosti (29)
- Postava Ludvíka Krhounka (František Filipovský) je v titulcích uvedena jako Václav Krhounek. (offlineman)
- Fejtóny Jaroslava Žáka, ktoré vychádzali pre nedeľné vydanie Českého slova, boli už roku 1937 vydané knižne pod názvom "Študáci a kantoři – přírodopisná studie" nakladateľstvom Alois Srdce. Ešte v rovnakom roku a zároveň už po desiatich vydaniach knihy boli "Študáci a kantori" Žákom prevedení do podoby divadelného libreta pod názvom "Škola základ života", ktoré naštudovalo divadlo E. F. Buriana. Inscenácia v Burianovom divadle dosiahla 170 repríz, čo viedlo k šíreniu hry na scény ďalších miest. Zaujímavé je, že v Plzni, Ostrave a v Brne mala hra taký ohlas, že cenzúra zakázala stredoškolskej mládeži prístup na predstavenie. (Raccoon.city)
- Dejepisár Mykyska(Karel Postranecký) sa pýta študenta Krákoru (Vladimír Salač), čo vie o Jánovi Luxemburskom. Ten odpovedá aj, že Ján Luxemburský bol posledný Přemyslovec po preslici a na bojisku si vypichol oko. Posledný Přemyslovec bol, ale Václav III. a Ján Luxemburský neprišiel o oko na bojisku, ale na rytierskom turnaji. (Raccoon.city)
Reklama