Babovřesky

Je fakt, že Babovřesky jsou fenomén. Ať už kvůli návštěvnosti, či ohlasům, anebo samotnému obsahu. Vezměme si to tedy pěkně popořádku. Zdeněk Troška točí oblíbené filmy, ale o takovéhle masovosti si mohl od revoluce nechat jen zdát. Ta postupně upadala, jelikož české pohádky, částečně i jím vyšťaveny, logicky netáhly. Pak tady máme ohlasy - je pravda, že na každou věc se najdou blbé, dobré i kontroverzní. Do těch prostředních patří snaha v podstatě seriózních médií, udělat ze vzorku určitého druhu diváků, jakou CSFD je, spolek "kavárenských intelektuálů" (tahle neskuečná fráze mě opravdu sere) a mluvit místo toho o penězích a návštěvnosti. Diváci, kteří se na Zdendu dívají kritičtějším okem, tady byli už dávno, jen teď, díky možnostem, které mají, je jejich slovo slyšet. Troška se totiž vždycky oháněl jen čísly, zpětnou vazbou nikdy. Jistě, kdyby se na film chodilo míň, míň by se o něm i mluvilo, ale že by měla pozitivnější kritiky? WTF? Navíc i tzv. lehčí žánr se dá určitým způsobem rozebrat a to, že jsou Babovřesky letní komedie (premiérovaná v zimě, haha), na tom skutečně nic nemění. No a nakonec ten obsah. Nadávání na pana režiséra se už stalo folklórem, proto jsem si na jeho práce už zvykl, akce ale vyvolává reakci a tak je tohle jak klasická "troškovina," tak snímek, který rádoby podprahově sděluje něco o současnosti. To znamená, že pokud přežijete ptáky, hovna, rvačky, řvaní, Medovníky, Impulsovi, vražedně mrtvolné tempo, opakování Šoustala a zrychlených záběrů do bezvědomí, pády, Lucii Bílou a hisorky na dvacetiminutovku, natažené do dvou celovečerních filmů, čeká vás i banální zúčtování s korupcí, rasismus, hádka o dvoukorunu, co bábinka nechce dát "miliardářské" církvi a pak pravdu a lásku, bez níž by to asi vážně nešlo. Tečkou je jeptiška, vypadnuvší snad z francouzských četníků, která mravně usměrní drbny, aby se nesmály farářovu příjmení a že si s ním určitě užil dost. Tak vzkazují scénáristé a režisér buranským divákům, kteří se právě tomuto smějí, že si jich tvůrci neváží, jelikož co je nevhodné ve filmu, u diváků, kteří zacálujou lováče, nevadí. Kardinální otázkou pak zústává: je skutečně naším problémem, že si pan režisér, který studoval na francouzském lyceu a podle rozhovorů nemá např. jasno v základním rozdělování žánrů, tohle neuvědomuje?? 10% jako bohudík za civilní romanci mezi Honzou Dolanským a Luckou Vondráčkovou. (12.03.2013)

// Troška umí potěšit českého diváka, to mu nemůžu upřít. Ovšem "český dívák" pro mě znamená ovci, která večer usedne před televizní NOviny jedné nejmenoVAné televize a usne u stokrát reprízovaného céčka (nebo v lepším případě béčka) se Stevenem Seagalem. Je to divák bez vkusu a bez zájmu si svoje filmové obzory jakkoliv rozšířit. A co hůř, často je to i divák, bez špetky nadhledu nebo jakéhokoliv kulturního vzdělání, které inteligentním lidem zabraňuje se u těchto "lidových" komedií bavit. Tématicky by mi tento film nemohl být vzdálenější a proto ho také nikdy neuvidím, nicméně Troška narozdíl od esa jménem Magnusek zvládá alespoň trochu to řemeslo - věřím, že Babovřesky by tu jednu hvězdu v rámci objektivity vykřesaly. Kdo dá víc, jedná už na svoje vlastní triko. (16.02.2013)

Přece to nemůže být tak hrozné, říkal jsem si protože Kameňáky mě minuly a Troška pro mě byl stále ještě spíš Melichar, Jasněnka a především a navzdory všem výtkám výborné Slunce, seno, jahody. Jenže bylo. Bylo to hrozné. Doslova se spadlou čelistí jsem zíral na to absolutně bezradné a téměř nehybné prázdno, které bylo vyplněno pouze trapností a nudou. Zoufalá režie nutící herce ke kreacím na úrovni ochotnické křeče, retardovaný scénář o ničem vyplněný vatou, která místo volání o pomoc zkouší vykřikovat různé samoúčelné vulgarity. Nejvíc mě asi fascinovala absence tempa, gradace a obsahu, která byla tak absolutní, že připomínala vzduchoprázdno a občas z toho až zaléhaly uši. Díky bohu alespon za většinou přijemně civilní Lucku Vondráčkovou a Jana Dolanského, kteří jakoby sem ani nepatřili a bez kterých by to asi bylo opravdu k nepřežití. Na druhou stranu asi chápu ten kasovní úspěch. Publikum, které nemá zájem o ambiciózní depresivní dramata a jiné hluboce umělecké sebestředné exhibice současných českých filmarů, ale toužící po lehké nenáročn zábavě je za uplynulých dvacet let vyhladovělé k smrti a vezme zavděk dokonce i tímhle nevydařeným stínem Hoštic. (22.02.2015)

Na začátku bylo hovno. To šplouchlo do hajzlu, hajzl odtekl do žumpy a hovno dopadlo na hromadu předešlých sraček. Pak přijel Zdeněk s hovnocucem, vysál žumpu do dna a s obrovským gustem ji vychrstl do maloměstských obýváků všem členům Klubu planety opic. A tak táta horník vyprskl na sedačku lahváč, máma uklízečka pochcala smíchy leskymový potah evokující tygří kůži, jejich dvě polomongoloidní děti se nemohou dočkat, až si budou ty "nesmrtelné hlášky" ráno vyměňovat se spolužáky ve zvláštní škole a všichni dohromady nad tím fantastickým syslem pro tumor kvičeli tak nahlas, až jim ten inžynýr pod nimi musel mlátit trubkou do radiátoru. Táta horník jen zesílil zvuk, prohodil něco o namyšlených, študovaných buzerantech, máma skákla pro další lahváče a mísu slaninových krekrů a všichni se blahoslaveně, upřímně radovali z té vy-ni-ka-jí-cí komedie pro celou rodinu. Fekální porno dosáhlo opravdového extrému a národ, který za to vyhodil v kinech pět mega by zasloužil genocidu nebo útulný, šimpanzí výběh. (30.09.2013)

Nesdílím úplně nenávist k Babovřeskám jaká kolem nich koluje, nejspíš právě kvůli tomu pro mě byli s velkými uvozovkami "milým" překvapením. Troška určitě natočil co natočit chtěl a proč kvůli tomu na něj házet špínu, když pomineme zbytečně dlouhou stopáž, máme průměrnou komedii se sympatickým obsazením, lehce vulgárním, jednoduchým humorem a určitou dávkou nadsázky, alespoň tedy doufám. Samozřejmě hodně zaměřenou na svou cílovou skupinu. 50% (17.11.2013)