Focus, Please!
Režie:
Martin FričScénář:
Jiří MarekKamera:
Václav PazderníkHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Jan Pivec, Josef Kemr, Zdeňka Baldová, Gustav Heverle, Vlasta Burian, Vlastimil Brodský, František Vnouček, František Filipovský, Miloš Nedbal (více)Obsahy(1)
Při promítání v zaplněném kině se přetrhl film. Komentátor uklidní obecenstvo a vyzve filmaře, aby se věnovali satiře a nalezli aktuální témata. Tvůrci uposlechnou a zaměří se nejprve na kariéru úředníka Přehršleho. Tento skromný a nenápadný muž tiše pracuje, neodmlouvá doma ani v úřadě. Jednoho dne Přehršle telefonuje vrchnímu účetnímu. Do hovoru se vmísí neznámý hlas, který vyhrožuje, že by mohl vedení podniku kompromitovat v novinách. Vrchní účetní se domnívá, že vyděračem je Přehršle a informuje ředitele. Ten se rozhodne Přehršleho raději povýšit. Úředníkova kariéra skončí, když se po čase přizná, že nic neví. Druhým terčem filmařů je kritik Pošahal, který neví, zda má sbírku mladého básníka pochválit nebo odsoudit. Od přítele se dozví o zvláštním pohybu rukou, který učinil nad sbírkou ministr. Po mnoha peripetiích zjistí, že šlo pouze o snahu uvést do chodu zastavené hodinky. Pro jistotu sbírku tedy pochválí i zkritizuje. Třetím tématem pro filmový štáb je situace, kdy má nový ředitel stavby možnost anonymně si prohlédnout nové pracoviště a zjistit nedostatky dříve, než jsou zamaskovány. Může proto přijmout různá opatření ihned poté, co se vedoucím pracovníkům představí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Další z dobrých, nikoliv vynikajících filmů Martina Friče. Skloubit tři příběhy jako natáčení filmů, byl sice dobrý nápad, i když se člověk občas začal ztrácet v tom, co je film a skutečnost. O hereckém obsazení není třeba mluvit. Hvězda vedle hvězdy, takže se na tom nedalo nic zkazit. Obsadit ale do filmu Buriana do role účetního asi nebylo šťastné řešení. Těžko říct, proč to Frič udělal. Buď chtěl Burianovi poskytnout příležitost, kterých pomalu ubývalo, nebo chtěl divákům ukázat jejich starého milovaného komika. Každopádně Burian se předvedl jako starý nemocný člověk a herecky jako vyhaslá sopka. Smutný pohled na krále komiků bez jeho dřívější jiskry. Tato role byla jeho poslední. ()
Pro mě je velmi nesnadné tento film hodnotit, protože k němu zde nejsou žádné informace. A to jsem je hledal i na internetu, ale nedopátral jsem se. Tudíž není jasné, zda tento film byl myšlen přesně tak, jak byl natočen. Tvůrci tvrdě kritizují celou řadu socialistických aspektů v době, kdy komunismus v Československu zažíval nejhorší časy. Natočit něco takového v padesátých letech nejspíš chtělo odvahu. Anebo přesně naopak právě kvůli oněm časům? Že by si film objednali soudruzi naschvál? On totiž od počátku tvrdě a nekompromisně kritizuje v první řadě úřednickou práci. Filmaři se zaměřují na to, že pouze někdo, kdo něco ví, může být povýšen. Nejde tedy o schopnosti. Je nám odhaleno, že se i vedoucí bojí těch, kdo mohou něco vědět. Ale to není zdaleka vše. Legraci si pak dělají i ze schůzí a různým formám školení a referátů, příkazů, zákazů a nařízení. Stejné je to i s kritikou a poukazováním na to, že jen ti nahoře ví, co zrovna zkritizovat a co ne. O práci na stavbě ani nemluvě. Samotnou kapitolou je obsazení. Vedle prvorepublikových hvězd účinkovali mladí a nastupující herci: Kemr, Brodský nebo Bohdalová. Podobných unikátních filmů už v archivu asi moc nebude. A právě to mě lákalo. Že vedle těchto herců uvidím jména jako Baldová, Vnouček či Burian. Právě posledně jmenovaný mě zajímal nejvíc. Na něm už ale byl vidět věk a jeho sešrotování režimem se také podepsalo. Bohužel ani nedostal velký prostor na to, aby ukázal co umí, ale všechna čest, i z mála se snažil vytěžit maximum. Ovšem bylo už vidět, že to nejde dle jeho představ. Škoda, sám si svůj poslední film asi představoval jinak. Ať už režimem objednaný nebo zatracovaný film, ať tak či tak, je zde plno hvězd pohromadě a film kritizuje humornou formou systém. A takových filmů v padesátých letech asi mnoho nenajdeme, pokud vůbec nějaký. Bohužel doslova šokující je, když si uvědomíte, že více než polovina ze satirických situací a zápletek platí i dnes! ()
První příběh vzestupu a pádu učetního Přehršleho (Josef Kemr) je vynikající a hodně se mi líbil. Má spád a vtip. Druhý z nich o kritikovi (Jan Pivec) je takéž dobrý a to hlavně díky skvělému hereckému výkonu. U něj jsem se skvěle bavil. Zklamáním pak byl třetí příběh, který byl neslaný, nemastný a dost účelový. Kazí bohužel celý film, který je však i tak nadprůměrnou komedií. ()
Film Zaostřit, prosím! je paradoxem doby a ideové motivace filmového poslání. Autorem příběhu byl Jiří Marek, toho času ústřední ředitel Československého státního filmu. Jako uvědoměle přesvědčený straník je jeho satirická snaha o zřetelné pojmenování politických a společenských neduhů přirozená, jsou tak překážkou společného kolektivního úsilí při budování vzkvétající prosperity lidově harmonického ráje, které ale lze při dobrém, pokrokovém, vedení jednoduše odstranit. Martin Frič, jako osvědčený režisér, měl bohulibý záměr s nezbedně ironizujícím a karikujícím skotačením podpořit, vždyť každý je potřeba pro společný zdar věci. Paradoxem je, že se, díky drobnému politickému uvolnění, podařilo filmu jednoznačně definovat tendence a principy fungování společnosti, které jsou, ve svém konečném důsledku, samy tou nepřekonatelnou bariérou potenciálu rozvoje, a pro své vyvolané důsledky nelze tyto nekonstruktivní principy odstranit. Uměle vyvolávaná a aktivně přiživovaná atmosféra strachu na jednu stranu plodí ideologicky uvědomělou vedoucí vrstvu, ovšem bez vlastního porozumění té samé ideologie, a na straně druhé tendenčně potlačuje svobodnou vůli, individuální iniciativu a také osobní názor jako možné nástroje reakcionářské zrady. Budovatelské nadšení si tak navyklo na drobné, zato pravidelné okrádání socialistického státu. Satirický nadhled dosahuje již úrovně lepších Fričových včerejšků, pohrává si s formou, politickému harašení dokáže vtisknout tvar obrazové básně, vychutnává si ty absurdity všedního dne. Uvědomělost kolektivní nápravy se sice nedokáže v mezihrách a ve třetí třetině vyhnout moralizující tuposti, přesto díky motivačnímu paradoxu převládne radost. První znevažující karikaturou je Jan Přehršle (velmi dobrý Josef Kemr), tichý účetní a politicky nebezpečně agilní vedoucí v nejpoetičtěji rozverné sekvenci filmu. Politické frázování dostává básnický rým, úsměšek míří na vedoucí kádry, politikaření, ideologické flagelantsvtí, nefunkční principy a nezdravou atmosféru. Druhou znevažující karikaturou filmu je Pošahal (vynikající Jan Pivec), literární kritik v nejškodolibější sekvenci filmu. Ješitně ctižádostivý kritik v uvolněném místě absurdního dilematu možného nebezpečenství osobního názoru bez oficiálního státního posvěcení. Paradox, který stojí za dysfunkcí socialistického zřízení. Film má i svého hrdinu v postavě Bláhy (sympatický Gustav Heverle), nového ředitele standardně probíhající stavby. Právě zde se autor satiry Jiří Marek pokouší o mravní poučení pro všechny členy kolektivu. Smutným hrdinou je Macek (příjemný Vlastimil Brodský), účetní, z donucení plnící brigádně politický závazek podniku. K výraznějším a zajímavějším postavám patří: nekompromisně vládnoucí Přehršleho tchyně (Zdeňka Baldová), vyvolaným strachem v omyl uvedený Přehršleho ředitel (Miloš Nedbal), politicky opatrný a pracovně naléhavý Pošahalův šéfredaktor (František Vnouček), na jasnou odpověď skoupý tajemník ministra (František Filipovský), nového ředitele vítající účetní na stavbě Dušek (již unavený Vlasta Burian), a uvědomělý průvodce filmem (Ladislav Pešek). Z dalších rolí: zděšený vrchní účetní Pištora (Lubomír Lipský st.), filmový režisér satirické morality (Ladislav Boháč), nesmělý básník prvního vydání Jan Hovorka (Zdeněk Řehoř), ješitně jízlivý autor scénáře filmu (František Hanus), komentátora doprovázející klapka (Božena Obrová), Přehršleho žena Týna (Ludmila Vostrčilová), Pošahalova ze zkušenosti opatrnější manželka (Stella Zázvorková), zdvořilé jedince zneužívající náborový referent (Josef Hlinomaz), novým ředitelem trápený skladník stavby (Ota Motyčka), Pošahalův spěchající přítel Zouna (Jiří Sovák), pobavená ministrova sekretářka (Marie Rosůlková), či na slunci spokojeně odpočívající dělník stavby (Antonín Šůra). Zaostřit, prosím! groteskně skotačí v paradoxu filmového poslání a absurdních dopadů základních principů vlastního fungování lidově řízené společnosti. Karikaturní nadhled nezkazí ani nádech morální tuposti, potěší filmařská ironie a škádlení. Jedinečný paradox doby! () (méně) (více)
Film, který jsem si opatřil jen kvůli Burianovi. A ne úplně zbytečně. Poslední část filmu je pro mě vcelku půvabná a nejen proto, že v ní vidím Vlastíka. I když ten zde je jako vždy brilantní. Zápletka byla zajímavá, ostatně setkání Buriana a Brodského bylo také milé - tuším, že Karel Čáslavský to popsal jako pomyslné střídání stráží v oblasti komiky. Jinak film jako celek není žádná výjimečná událost. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (2)
- Natáčelo se v Praze a v Solenicích. (M.B)
Reklama