Mezi náhrobními kameny

Ze všech 4 loňských Neesonových filmů, které jsem měl tu možnost vidět, je tenhle asi nejslabší, přestože jde stále o nadprůměr. A taky hodnotím snímek jako celek, ne Liamův výkon, ten byl zase kvalitní. Krom něho film může vsázet na hodně solidní atmosféru a dostatečně nosný krimi příběh. Je však škoda, že tu jsou rušivé prvky, které výsledný dojem kazí. Myslím tím především násilně naroubovaného kluka-parťáka (černocha bych fakt nečekal, ehm), náboženskou sekvenci (škoda, že ta kravka na pódiu taky neměla za chlapa dealera…) a pak maximálně klišoidní pasáž ve sklepě (u té jsem se už ani nevztekal, jak mám ve zvyku, jenom smál). A taky nemůžu dostat z hlavy tu scénu s přecházením dcerky, ta hudba byla prostě zvrhlá. Ale jak jsem naznačil v první větě, na ty 4* to ještě bude. „Nikdy jsem neviděl nikoho tak pevnýho.“ – „Pevnýho?“ – „Statečnýho.“ – „Nebyl jsem statečný. Jen opilý.“ (06.01.2015)

Slibný, byť ničím originální, rozjezd slibující dobrou atmosférickou detektivku se postupně rozplizne do vršení atributů, o nichž tvůrci vědí, že v takové detektivce mají být, ale nedokážou je věrohodně a smysluplně pospojovat dohromady. Postava TJ, byť dobře zahraná, mi připadala zcela zbytečná, a zbytečně rozbíjející už tak docela vratkou kostru příběhu. (16.03.2015)

Liam Neeson je opět prvotřídní ass-kicker, jen oproti Billu Marksovi už zdolal svůj alkoholismus (akcentovaný zde přesto víc než v knize) a oproti Bryanu Millsovi dává větší prostor dušezpytu a diplomacii. Okem diváka chtivého další zběsilé akční rubačky by to dokonce mohlo vypadat, že Oskar Schindler bude tentokrát násilnické psychopaty ukecávat k smrti. Osobně jsem ale důslednost hard-boiled stylizace uvítal, třebaže s sebou nese zredukování žen na pasivní oběti. Poté, co jsou na nich napáchány brutální sexuální zločiny, je muži mohou pomstít a v jistém smyslu se tím vykoupit (dost násilně je motiv vykoupení popostrčen do popředí ve finále, kdy si musíme vyslechnout všech 12 kroků Anonymních alkoholiků). Ženské utrpení tak slouží pouze jako záminka k hrdinským skutkům a mravní očistě (po)chybujících mužů. Jediná aktivnější ženská postava z knihy (Scudderova přítelkyně Elaine) byla v zájmu plynulejšího vyprávění vyškrtnuta. Jistě, klasické noirové filmy nebyly v nakládání se ženami ohleduplnější, ale nestačilo zůstat u klasiky na rovině stylu? Právě ten vyvolává delšími, z velké části statickými záběry a klaustrofobními kompozicemi spolu s odtažitými barvami a ponurým soundtrackem potřebu úniku do jiného, barevnějšího a milostivějšího světa. Předkládaný obraz zkažené společnosti s převrácenými hodnotami je ale prohnilý do takové hloubky, že nejlíbivější scény filmu jsou zvrácenými fantaziemi sériových vrahů (první vidíme během úvodních titulků). Podobně naladěný film přirozeně nebylo lze zakončit happy endem, ačkoli tak poslední scéna napoprvé může vyznít. V kontextu bezprostředně předcházejícího dění, nejzásadněji se odchylujícího od knihy (zřejmě kvůli přisouzení aktivnější role Scudderovi, jehož postava je jinak paradoxně založena na pasivním přijímání násilí), však „superhrdinská“ tečka budí hlavně znepokojení, zda z věčného cyklu násilí, které inspiruje jen další chování podobného typu, existuje východisko. 75% (30.10.2014)

Tak za prvé jen poznamenám, že na tomto filmu není nic mysteriózního. Za druhé na něm není ani moc toho akčního. V podstatě se jedná kriminálku, u níž se dost divím tomu, že docela zkušený scénárista Scott Frank zplodil takovou lacinou, konzumní ptákovinu. Mně osobně vůbec nevadí, že film neobsahuje stovky vystřílených nábojů, honičky po poušti, moři, horách a třeba Měsíci, to vše během 5 minut. To bych nešel ani na průměr (viz. např. Taken 2), ale docela mi hlava nebrala schizofrenní postavu Liama Neesona. Jeho prezentovaný charakter a skutky se tak liskaly po tlamě, že jsem se musel přemáhat, abych na to dál nemyslel. Kdo má přebytečné 2 hodiny, feel free, ale must see film tohle rozhodně není. Pokud chcete promakanou kriminálku, zvolte Zmizelou, pokud chcete akční revenge nářez, jděte po Wickovi. A když unést a zamordovat, tak pořádně. Tohle je proti těmto letošním třěm kusům jako vyvařený fusekle. 55% (09.11.2014)

Co naplat, současné století krimi filmům příliš nepřeje. Možná je to tím, že se vyrojilo takové množství seriálů, že po nich v Americe vychází na jednoho obyvatele dva zavraždění, ale pokud máte už plné zuby opálených metrosexuálů za mikroskopem a chodících wikipedií v terénu, je tu pro vás instinkt, zabejčenost a silný měchýř Matta Scuddera. Možná se mu nemusela většina svědků svěřovat jako by byl kněz a tvůrci si mohli odpustit těch tucet mouder ze sedánků Nepodepsaných Notoriků, ale ta forma vyprávění, zasazení do minulého století a koneckonců i hudba tomu dodali prvotřídní patinu a jedinečný neo-noirový duch. Suchý zákon Neeson tradičně velmi přesvědčivý, D.Harbour (chvíli jsem myslel, že je to oplácaný C.Elwes) slizčí než podomní prodejce energií. Zkrátka jsem z toho cítil levný bourbon, déšť, prach střelný i ten z náhrobků a nad tím vším jak černý mrak se táhl smrťák zabiják a to mi v poslední době tak nějak stačí ke štěstí.. P.S.: Kdyby Liam dělal v oblasti telemarketingu, koupím od něj i to, co nepotřebuji a hovor by byl na účet volaného.. (14.01.2015)