CBGB
CBGB – Kolíska punku
Režie:
Randall MillerKamera:
Mike OzierHrají:
Alan Rickman, Malin Åkerman, Justin Bartha, Richard de Klerk, Johnny Galecki, Ashley Greene, Rupert Grint, Stana Katic, Taylor Hawkins, Michael Massee (více)Obsahy(2)
Hilly Kristal si po dvojitém bankrotu půjčil v roce 1973 peníze a koupil v New Yorku podnik Palace Bar. Vždycky si přál dát příležitost živé hudbě, hlavně country, bluegrassu a blues. Odtud pochází nový název klubu: CBGB... Country, bluegrass a blues - tyto tři hudební žánry daly název uznávanému newyorskému klubu CBGB, který se díky svému majiteli Hilly Kristalovi stal kolébkou undergroundového rokenrolu a punku. Protože v jeho klubu na Bowery nechtěly country kapely vystupovat, rozhodl se dát příležitost i jiným formám rocku. V jeho podniku mohly hudební skupiny vystupovat pod jedinou podmínkou – musely hrát jen vlastní tvorbu. Žádné pecky z hitparád, žádné předělávky. Jeho krédem bylo podporovat umělce za každou cenu. Hilly Kristal se tak proslavil a je právem označován za kmotra punku, který stál u zrodu kapel jako Blondie, Television, Ramones, Talking Heads, Dead Boys nebo The Police. (HBO Europe)
(více)Videa (20)
Recenze (154)
Příjemný snímek o chlápkovi, který měl velký "čich" na objevování talentů, ze kterých se po čase staly světové rockové hvězdy. Hilly je sice "kmotrem" punku, ale nesnáší účty a placení nájmu. Jeho klub navštěvují davy lidí, ale zisk tomu vůbec neodpovídá, protože má mnoho "kamarádíčků", kteří pijí drink na účet podniku. Naštěstí má pár přátel a tvrdohlavou dceru Lisu, kteří slavný klub CBGB nenechají zbankrotovat. Velmi dobrý Alan Rickman hraje úsporně, ale přesvědčivě. Možná, že se k tomuto filmu ještě vrátím. ()
Čekal jsem víc zvratů, víc děje. Místo toho se přede mnou bez větších vzrušení odvinul životopisný film. Byl OK, hudba skvělá, žádná cenzura, super herci, parádní Rickman, leccos jsem se dozvěděl, jen chyběla nějaká větší zápletka. Je to trochu dokument. # [viděno: monitor, 5.1, EN sub] # příběh 6 | hudba 8 | humor 1 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 6 ()
Je mi vlastně jedno, kolik nesrovnalostí se ve filmu objevilo. Vidět (Ramones, Blondie, Dead Boys, Iggy, Patti Smith,...) nebo aspoň slyšet (New York Dolls) svoje oblíbence v jednom filmu je prostě super. Nezbývá než dodat, že Ramones, Stiv Bators, Johnny Thunders i Hilly světu chybí... mně teda jo. ()
Menší nemotorný brat 24 Hour Party People. 24 Hour Party People bolo rozprávaním divokým ako punk sám, ženúcim sa neustále vpred, chŕliacim štipľavé poznámky a hovoriacim o scéne bez pátosu a mýtizácie, v CBGB chýba už základná esencia punk rocku - riadny rytmus. A "nápadité" komixové elipsy, pár pôsobivých simulácií ikôn, ani nič podobné tomu nepomôžu. ()
Všetko má svoj začiatok, svoje korene, svoju prapodstatu. Tak je to aj s punk rockom. Rebelský hudobný a životný štýl sa začal formovať začiatkom sedemdesiatých rokov minulého storočia v Spojených Štátoch Amerických. Priamo v New Yorku na Manhattane v roku 1973 založil Hilly Kristal klub C.B.G.B. Malo sa tam hrať country, bluegrass a blues. Lenže všetko to dopadlo úplne inak. V bare sa začali schádzať motorkári, alkoholici, feťáci, podivíni a skrachované existenicie. Pritiahla ich tam nová vlna agresívnej, nekompromisnej hudby. Zrodil sa tam punk! Ako to všetko bolo sa pokusil zachytiť režisér Randall Miller vo svojom filme "CBGB - Kolíska punku". **** ()
Galerie (61)
Zajímavosti (5)
- Ruper Grint a Alan Rickman se spolu setkali již při natáčení filmů Harry Potter a Kámen mudrců (2001), Harry Potter a Tajemná komnata (2002), Harry Potter a vězeň z Azkabanu (2004), Harry Potter a Ohnivý pohár (2005), Harry Potter a Fénixův řád (2007), Harry Potter a Princ dvojí krve (2009), Harry Potter a Relikvie smrti – část 1 (2010) a Harry Potter a Relikvie smrti – část 2 (2011). (vyfuk)
- Plešatý taxikár, ktorý vo filme povie, že neznáša punkrockovú muziku, je Cheetah Chrome, skutočný gitarista skupiny Dead Boys, ktorá sa v snímke objaví. (Jello Biafra)
- Vo filme je niekoľkokrát možné zazrieť na rohu ulíc Bleecker Street a Bowery označenia ulíc písané bielymi písmenami na zelenom podklade. V sedemdesiatych rokoch 20. storočia však boli ulice na Manhattane označené čiernymi písmenami na žltom podklade. (beso74)
Reklama