Muž z Acapulca

Dere se mi na jazyk, pardon, na klávesnici, recenzentské klišé "Belmondo ve vrcholné formě", leč vzhledem k tomu, že je to můj první Belmondo vůbec (sám se tomu divím), tak by to bylo asi poněkud pokrytecké. Ale stejně to tak na mne působí. Bavil jsem se od začátku do konce, spousta vtipných ulítlých nápadů, krásná Jacqueline Bisset jako Tatiana / Christine. A zajímalo by mne, kolik instalatérů a podobných figurek už zemřelo na stránkách knih ve formě pomsty za to, že odmítli opravit autorovi trubky v koupelně... 100% (14.11.2016)

Uťápnutý spisovatel Fransois si to ve svém románu prostřednictvím nepřemožitelného hrdiny Boba Saint-Clara vyřizuje se sousedy, řemeslníky a svým nakladatelem, zkrátka každým, kdo se mu plete do života. Ten je ovšem čím dál víc poznamenaný konfrontací jeho dokonalého hrdiny s autorem samotným a především s krásou sousedkou socioložkou. Takřka dokonalá parodie, v níž se realita mísí s fikcí v závislosti na autorově náladě. 2.3.2010 Tak při dnešní repríze jsem si to vychutnal víc než kdykoli předtím. "Už to byl starý muž a nevydržel to." (27.06.2007)

Chytrá francúzska komédia, ktorej dominantou je tradične skvelý Belmondo. Ešte väčší obdiv však u mňa majú scenáristi, ktorým sa podarilo veľmi šikovne pohrať s myšlienkou fantazírujúceho spisovateľa, ktorý sa sám prevteľuje do svojho vlastného knižného hrdinu a skrýva sa v jeho identite ako vo svojom vysnívanom alter-egu. Zároveň lišiacky a vtipne konfrontuje realitu a vysnené scény, a oboje sa prelínajú v jeden súvislý celok. Veľmi podarené a elegantné. 80%. (29.07.2014)

Superhrdina ze šestákových románů se zmůže na všechno a neporazí ho ani parta ostře ozbrojených mužů poté, co ho připoutali na řetěz. Jenomže zatímco neznečitelný Bob bojuje uprostřed rozpáleného exotického pobřeží, kousek nad stránkou popsaného papíru spisovatele Merlina probíhá pochmurný upršený den a pan Merlin si ho nezpříjemní ani skokem do svého auťáku, protože sám není žádný Bob Saint-Claire... Nápadité prolínání reality s fikcí (nebo-li dvou fikcí) má v sobě spoustu skvělých momentů, ale pokud bych měl jmenovat jedinou scénu (no dobrá... tedy tu druhou vedle samotného závěru :)), která mě totálně vzala, byla by to ta, kde Belmondo uprostřed bourky nastupuje se smutným procitnutím do auta a pak bezmocně dlouho hledí na déšť přes monotónně stírající stírače. Na první pohled zcela banální melancholická scéna, ale je v ní po předchozím (náladově zcela odlišném) dění beze slova řečeno a podtrženo vše, k čemu míří hlavní myšlenka filmu, v závěru pak působivě vrcholící v krásném výjevu s odhozením papírů z balkonu. Muž z Acapulca je film, u kterého jsem doslova řval smíchy, nesmírně jsem si užíval grandiózní Belmondův koncert za psacím strojem plný různých nálad, čím dál víc se bavil nad variacemi akčního příběhu v příběhu (kde se tyto nálady vždy vtipným způsobem promítají), ale zároveň mě u sledování nejednou dokázalo zamrazit. Snad také jistým procitáním, že jde jen o fikci... ve filmu, který pomalu ale jistě skončí a navrátí mě do oné reality stejně jako svérázného pisálka. Ovšem ani realita skutečně nemusí být (a není!) jenom smutná a Philippe de Broca to naštěstí ví a proto nám to přes několik vážnějších scén s Merlinem zakončí tak nádherně. :-) Ani bych si nepomyslel, že z filmu, který před třemi lety ve mě způsobil spíše rozčarování, zmatek a v některých scénách naplněných drsnou akcí a spoustou krve i menší šok, si s odstupem času odnesu takový cinefilní zážitek. Škoda jen, že tak skvostná komedie, jíž s ohledem na vše skvělé dokážu odpustit i několik lehce přehnaných scén, musí obsahovat i jednu scénu komickou zcela nechtěně a to přestřelku, v níž J. Lefebvre předvádí zřejmě nejtrapněji sehrané umírání všech dob. Ale tak co už, nic nemusí být dokonalé, ani film s nedokonalým superhrdinou. :o) [95%] (21.10.2021)

Podobně slabé jako Muž z Ria. Buď měl ten film být jen parodií na agentské filmy sám o sobě, pak by to mělo jisté grády, nebo sociologickou sodou do duše nervního a slabošského spisovatele, který se pokusí nají v sobě nějaké síly, ale oboje dohromady se o sebe tříští a neguje, a nezachrání to ani Jacqueline Bisset. Čím dál víc ke konci je film stále nudnější zhůvěřilost. (03.04.2020)