Rozkoš
Delight
Režie:
Jitka RudolfováScénář:
Jitka RudolfováKamera:
Ferdinand MazurekHudba:
Filip MíšekHrají:
Jana Plodková, Martin Myšička, Jaroslav Plesl, Jan Budař, Václav Neužil ml., Martin Pechlát, Tomáš Jeřábek, Jakub Žáček, Karel Zima, Jana Andresíková (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Posedlost láskou, posedlost uměním, posedlost originalitou, posedlost napodobováním, posedlost úspěchem, posedlost penězi a...posedlost sám sebou. Každá posedlost nás dříve či později dovede k zániku, pokud nad ní ztratíme nadhled, pokud se jí necháme uvláčet. Jenomže jedině při tom „vláčení" - i přes všechny odřeniny a šrámy, můžeme na několik málo okamžiků dojít k nalezení jedinečné ROZKOŠE - a o co jiného v životě vlastně jde? Milena (Jana Plodková) je jako úspěšná filmová střihačka součástí specifického uměleckého prostředí. Čím déle v něm setrvává, tím silnější má pocit, že se postupně ze všeho nějak vytrácí smysl. Vše se stává banálnějším, vše se technologizuje, vše se opakuje a imituje, přičemž kopie je leckdy ceněna více, nežli originál. Milena je zamilovaná do Vladimíra (Martin Myšička), svůj vztah však žije na základě iluze, iluze vztahu, kde hlavní slovo má mobilní telefon. Ten v nás vzbuzuje pocit neustálé blízkosti a přítomnosti milované osoby. Jsme neustále k zastižení, můžeme volat, chceme být voláni, ale hlavně můžeme psát a přijímat - esemesky. Většina jejich komunikace totiž probíhá pouze přes zprávy. Fyzicky jako by Vladimír ani nebyl přítomen. K jejich vzájemnému setkání dochází relativně řídce a většinou se jedná o „sexuální vybití", ovšem z její strany vždy z lásky, v jeho případě je to komplikovanější a pro Milenu stále bolestivě nerozluštitelné. Píší si denně – přeci kdyby mu na ni nezáleželo, tak by jí přeci stále nepsal - stala se z toho pro ni past, ze které se snaží racionálně vymanit, emocionálně však stejně vždy upadá zpět. Snaží se vše ukončit, jenže stále neúspěšně. (Cinemart)
(více)Recenze (135)
Na české poměry má Rozkoš dost zajímavou kompozici, navíc docela důsledně a bez kompromisů dodržovanou. A pár momentů je opravdu dobrých. Škoda, že přesto jsou zde obsažena všechna klasická stigmata českých pokusů o čistokrevný umělecký film (nejvíce iritující je potřeba neustále zaplňovat zvukovou stopu různými voiceovery, obsahujícími rádoby filozofické plky s co největším počtem cizích slov na jednu větu a týkající se nejlépe vesmíru...ach jo), čímž vzniká nepříliš obohacující křeč. Jinak Plodkové takovéto role sedí velice dobře a štěk Karla Zimy pobavil. ()
Největší rozkoš tohoto snímku byly titulky a dlouho očekávaný konec, při kterém budete litovat, že jste promarnili 111 minut svého života. ()
V podstate prírodopisný film o nekonečnej nedokonalosti tvora zvaného človek moderný. O ničom a o všetkom zároveň. A o zložitých vzťahoch medzi rôznymi veličinami v rámci tohto spektra. Napríklad medzi smrťou, sexom a poplašným systémom v autách. ()
Plodková mě svou rolí strašně srala a zároveň mě nepřestávalo bavit ji sledovat. Podobně ambivalentní pocit jsem měl i z první poloviny filmu, tu druhou už jsem víceméně prozíval. Zoufalci mě brali daleko víc. ()
Rozkoš? Tohle byla rozkoš? Pokud ano, mám jen jednu jedinou asociaci a tou je vodní nádrž Rozkoš, pořádně utemovaný sud a hodně těžký kámen! Jak já jsem bláhová. Názvem filmu jsem se nechala nachytat. Očekávala jsem příliv vzrušení, neutuchající vášeň, peprné pikantnosti. Prostě vysvětlení, proč že to vlastně mladé generaci stojí za to žít. A ono NIC! Pokusím se o přiblížení soulože století. Fotky. Jedna za druhou. Vzdechy. Aa.. aach… nádech, výdech… nádech, výdech… Fotky. Další fotky, spousta fotek, stromy, slunce, prostě fotky. Jsem zmatená, neb nevím, co se tam vlastně děje. Astmatický záchvat? Alergická reakce? Zástava? A pak to přijde! Spermie pod mikroskopem! Takže po hodinové výměně esemesek se začalo konečně souložit a divák u toho ani není! Zvědavější divák může tedy zcela svobodně další hodinu dumat nad tím, jestli byl v ní, na ní, pod ní nebo se jen přilepil k nějaké slunečné fotce. Nebo to znuděně dokouká jako já, s přestávkami, poposedáváním a koukáním na hodinky. Challenge Tour Special, červen 2015. ()
super debilní slátanina, kterou nazachrání ani občasná ucházející frnda. ()
Jitka Rudolfová pokračuje ve svých sondách do současného vztahového babylonu a tentokrát vnáší do hry i vážnější otázky odcizení, neupřímností a neautenticity, která vyprazdňuje. Ačkoliv film působí trochu motivicky přetíženě a vyjadřuje se spíše v šifrách, dokáže věrohodně nastínit hluboké důsledky narušených mezilidských kontaktů po ztrátě bezprostřednosti. Především bravurní vizuální stránka inspirovaná Baudrillardovými úvahami o kopii a neautenticitě film nesmírně pozdvihuje a dodává mu působivě znepokojivou atmosféru. Naopak uvolnění herci jako Jana Plodková, Jaroslav Plesl či Václav Neužil ml. mu dodávají nadhled, zbavují jej příliš artistního uchopení a přibližují jej poetice i humorné nadsázce tolik vyzdvihované u svěžího režisérčina debutu. Rozkoš ve své ambici fungovat jako výklad dnešního světa se sice tolik nevyvaroval neduhů režisérských prvotin, ale i tak potvrzuje, že v Jitce Rudolfové získáváme režisérku schopnou hlubší a přitom divácky přitažlivé reflexe aktuální problematiky - tedy toho, za co filmové festivaly v dnešní době platí zlatem. ()
Psychologická studie prázdných duší. ()
Rozkoš nesplňuje naprosto základní požadavek, který kladu na každý film – nebaví. Dvě hodiny tlachání a smskování o ničem oživené několika povedenými záběry mě nebavilo ani trochu a nepomohlo ani obsazení výborné Jany Plodkové do hlavní role. Výsledkem je pseudoumělecká hovadina, která se snad může líbit jen artovým nadšencům, ale i u nich nedovedu pochopit, co je tolik baví na tom sledovat podobně marné pokusy o umění. Nedám ani jednu hvězdu, protože dodívat se bylo pro mě doslova utrpení. ()
Velmi dobře natočený film, který ale mate diváka svým názvem. Hlavním tématem není fyzická rozkoš, ale problém v komunikaci nejen mezi partnery, ale vůbec mezi lidmi. V příběhu je divák podrobován jedné depresi za druhou o beznaději smyslu samotného života. Po filmu možná budou slabší nátury potřebovat antidepresiva. ()
Rozkoš má celou dobu svěží obrazový styl (výborný nápad s SMSkami), odehrává se v zajímavých lokacích a ty dvě hodiny jsem bez problémů přežil, i když mě postavy a jejich motivace míjely. Nevybavuju si jiný český film s podobným způsobem vyprávění, kde by přenos nálad z obrazu na diváka takhle klapal. ()
Nevím proč jsem měl takovou smůlu, moc jsem se těšil na jiný český film, který běžel souběžně v kinech s tímhle paskvilem. Ale bohužel už bylo vyprodáno, a já touhou ovládán vidět nějaký ten film jsem si koupil lístek na "Rozkoš". Hodně velká chyba, odešel jsem po 40 minutách s otázkou, jak jsem mohl vydržet tak dlouho.. Toto se opravdu nepovedlo.. ()
Slyším to tikání jejích biologických hodin.... ()
Ročně jde u nás do kin 35-40 filmů. Bohužel vynikajících je z nich pouze 5-10 kousků! Zbytek se pak řadí do brakové skupiny, po které neštěkne ani pes. Nikterak tomu není ani u "Rozkoše"! Hrozná bída, která dře nouzí o zem! 15% ()
Hodnocení odůvodním tím, že pro mě to byla nevýslovná nuda a pro mě naprosto zbytečně zahozených 111 minut mého života. Příběh je naprosto o ničem, smsky, dialogy o ničem to není a je to vážně děsně nudné. ()
Postupem casu me uz zacalo obtezovat i cteni sms zprav... Originalita se uprit neda, me to ale nicim nezaujalo a druhou polovinu filmu jsem vylozene protrpel. ()
Ačkoliv ten způsob vyprávění mi moc nesedl, sdělení je to odvážné. Všichni jsme v hajzlu, nebo alespoň všichni hrdinové filmu. Boj s prázdnotou je dost beznadějný, a když jsou kolem člověka samí idioti, tak to tuplem nejde vyhrát. Tahle skvadra herců, která se objevila ve filmu má myslím docela talent, a ještě by nás v budoucnu mohla překvapit. Jana Plodková je jak je vidno schopna zvládnout i složitější roli, to mne potěšilo. 70% ()
Pokud má umění povinnost reflektovat dobu, tak tímto filmem ho naplnilo... ()
Doprdele, co to bylo?! Oceňuju všechny hejty v komentářích, protože ať si člověk vymyslí jakýkoli negativní hodnocení tohoto filmu, bude pravdivý, hehe. Plodkovou bych profackovala a Jitku Rudolfovou jakbysmet, klasický cpaní dominantně-submisivních stereotypů, protože chlapi jsou pěkný hajzlové (jsou totiž nadržený a polygamní) a holky si to nechávaj líbit (jsou totiž nadržený a retardovaný). Podivná hra na Samotáře v chemickejch prostřihách s debilníma kecama, který jsou jakože chytrý, ale nejspíš vznikly tak, že pani Rudolfová jenom vysypala slovník cizích slov, prosim Vás ty český sračky by měly mít nějakej časovej limit a za 111 minut hispterský telenovely by moh rovnou bejt zákaz vycházení ()
No vida! Po tak nějak nijakých Zoufalcích natočila J. Rudolfová vyzrálý a vtipný pohled do duše rozpolcené ženy. Každý na to přemýšlení o životě ale asi není, jak je vidět na zdejším hodnocení. Škoda. Film je to vytříbený a kompaktní -jak příběhem, tak stylem- a k závěru spěje krásně plynule. Ovšemže si všichni z filmu neodnesou totéž; tohle není příběh o Brandonovi z Beverly Hills, do kterého je vidět jako do křišťálové studánky. (K mnohovýznamovým lynchovinám to má ale daleko. :)) Máte-li rádi vztahové filmy od Linklatera nebo LaButea, tohle byste si měli užít. ()
Související novinky
21. Český lev - nominuj svého favorita!
Česká filmová a televizní akademie vyhlásila nominace na 21. ročník výročních cen Český lev. Vybírala z 29 celovečerních hraných a animovaných filmů a 17 celovečerních dokumentů, uvedených do… (více)