Spectre

Další babylonské zmatení žánrů, ó bóže. Mexiko bylo docela svůdné a navnazující, ale to, co přišlo potom, jako by byl úplně jiný film od o několik tříd horšího štábu. Včetně písňo-titulkové sekvence, z jejíž nevkusnosti mi bylo vysloveně trapně. Ale předně: Jestli ještě jednou uvidím film se starými špiony, který je o tom, že jsou staří a někdo jim vyčítá, že jsou staří a zbyteční, a oni jdou a dokážou, že nejsou, tak už něco vážně rozkopu. Další věc: Kdo to psal? Kdo to stříhal? Tempo je velmi antiklimaktické a dramatický oblouk neexistující. Když pominu fakt, že to, o co tam má jít, je strašně prázdné, recyklované a nepřekvapivé, tak je tam taková spousta balastu, který není ani sexy, ani efektní, ani efektivní, nic. Kdo potřebuje vidět dvacet vteřin chůze nějakou chodbou, než se někam dojde, kde se zase nic nestane? Já ne. Kdo potřebuje vidět honičku, ve které se ani nijak zvlášť nenahánějí, jenom prostě dělají smyky v prázdném Římě? Závěrečná "bitka" mezi C a M je tak zoufale amatérská, že mě ani nenapadají vhodně urážlivá přirovnání. Jakékoliv napojení mezi Craigem a Léou je za A. papírově chtěné (a fyzicky nepřítomné) a za B. vnitřně logicky nefunkční. Všechny ženské postavy jsou tak ploché a nelogické, že se mi ani nechce uvěřit, že si na ten film víc nestěžují feministky na Tumblr. Christoph Waltz je pro mě osobně jedním z nejpřeceňovanějších mužů Hollywoodu a tímhle Blofeldem mi to jenom dál potvrzuje. Koho to zajímá, že si hrál zamlada s Bondem na písečku, charismatického adversária přece nelze vytvořit pomocí tří nezáživných monologických scén a prohlášení, že vlastně může za všechno, co se dělo v minulých filmech, aniž by tyto doopravdy působily tak provázaně a promyšleně. Další šustění papírem, až mi z toho v uších zvoní. Ale největší tragédii vidím prostě v tom, jak se tvůrci snaží s vlastní domnělou archaičností bojovat zoufalým zmoderňováním a zrealističťováním všech věcí, na kterých vlastně nezáleží, ale strukturálně zůstávají u padesát let starých vyprávěcích struktur, které po takovém žánrovém obratu působí jako pěst na oko. V nerealistickém, nadsazeném špion-žánru let šedesátých může fungovat, že přiznaný agent dobrovolně přijede za hlavním záporákem, nechá se ubytovat u něj doma, obleče se do jeho šatů, napije se jeho chlastu a konverzuje o jeho soškách nebo meteoritech, kterými si řečený záporák rozhodl dané sídlo vyzdobit, a teprve potom si oba pokusí nafackovat raketama, ale v tomhle "ultrarealistickém" pojetí to působí směšně a neuměle. Produkce se systematicky zbavuje všeho, co bylo na Bondovi osobité, nenahrazuje to ničím nově rozpoznatelným a ani ten moderní kabátek neumí udělat tak kvalitně jako konkurenční špionské frančízy. A ještě mám potřebu na závěr zdůraznit, že Skyfall se mi líbil, v porovnáním s tímhle vlastně docela dost líbil. (20.04.2016)

Nie až tak super ako Skyfall (to je u mňa 10/10 a najlepšia bondovka vôbec), ale páčilo sa mi to fakt veľmi. Na druhej strane celkom chápem ľudí, čo sa pri tom nudili. Je to dosť zvláštna štýlovka skoro až v postmodernom balení - všetky tradičné bondovské prvky, ale natočené inak, než by človek od bežnej nadupanej bondovky čakal. Tu sa hrá hlavne na atmosféru. Každá scéna precízne premyslená a komponovaná (áno, je to kvôli tomu často studené, ale ten štýl, ten štýl!). No a Monica Bellucci v korzete a podväzkoch, samozrejme. (12.11.2015)

A já si pochutnal. Určitě ne tolik jako při první Craigově štaci (Casino Royale), ale o zklamání, které jsem se po prvních reakcích bál, se nejedná. Pořád je to divácké blaho, pořád je to omámení mnoha smyslů. Živočišnější a razantnější, žádný nablýskaný Brosnan bez škrábance, prostě Daniel Craig je tu s námi počtvrté (tvůrci ho prezentují tak, jak ho máme rádi), Sam Mendes podruhé. Skyfall mi sedlo, ale oproti Spectre mělo překvapivě dost hluchých míst. Zesnulá M pověsí v posmrtné zprávě svého nejlepšího agenta na stopu zločinecké organizace, zatímco v Londýně se zase bojuje proti zrušení programu 00. Bond mezitím na vlastní pěst střídá kontinenty, zase trochu truchlí a nechává se obtěžkávat svědomím (a občas pokecá s myší), tvůrci připomínají staré šrámy, dostávají nás do Jamesovy osobní historie, půvabná Léa Seydoux se snaží přiblížit výsadnímu postavení Vesper a záporák Christoph Waltz jede na půl plynu, ač je zodpovědný za několik bolestných tragédií v životě agenta Jejího Veličenstva. Spectre byl drahý jak prase (tomu se říká královský rozpočet) a je to na něm cítit. Protahujeme se zajímavými lokacemi, vše začne leteckou akrobacií, nechybí honička v ulicích Říma, v zasněžených horách i rozbíjení interiéru vlaku s wrestlingovým šampionem, které připomene onu přitažlivou syrovost z Casina Royale. Osobně jsem rád, že producenti volí namísto solidních řemeslníků „velké“ režiséry, kteří si libují v trochu jiných žánrech. Mendes udržel Bonda docela pevně ve svých rukou, obklopil se nejen výbornými herci (Britové a Britky, Francouzka, Italka, Rakušan, Dán, Ir, samozřejmě Američané), ale i mistry ve svých oborech (vedle kamery mě tentokrát moc potěšil skladatel Thomas Newman). Tahle série má své limity, tenhle model ale prostě baví. Jen jsem byl připravený na víc humoru, který nepřišel. (09.11.2015)

Bylo by to slabé i jako řadová bondovka, která nechce být vyvrcholením craigovské série propojujícím všechny filmy s ním. To propojení mi přišlo značně vychtěné a povrchní a návrátivší se klasický bondovský záporák (vyhazující do povětří domy, které už jednou do povětří vyhozené byly) a mající k Bondovi opět velmi vychtěnou osobní vazbu nezaujal, stejně jako akční scény. A Monica Belluci stráví ve filmu jen pět minut. SPECTRE si může podat ruce s QUANTUM OF SOLACE. (09.12.2015)

Mendes to ve Spectre zkouší úplně jinak. Bondovské trademarky a vzorce tu vypadají spíš jako "to do list", kde si režisér jen odškrtává jednotlivé položky a dále ho "nezajímají". Můžeme se například jen domnívat, jak spolu jednotlivé lokace souvisí, jaká je mezi nimi kauzální návaznost v rámci vyprávění, aniž bychom si mysleli, že jich je tam tolik jen, protože je to prostě bondovka, ke které to patří. Ony jsou craigovské bondovky sice docela specifické v tom, že na sebe navazují a souvisí spolu, takže se tvůrci mohou zaměřit na vývoj hlavní postavy a další věci. Nejrůznějších obměn a ozvláštnění je ve Spectre ale už přeci jenom moc. (06.12.2015)