Památkáři

Když natočíte zábavnou pitomost, je to OK. Když natočíte nudnou pitomost, je to facku. Clooney by těch facek schytal několik, protože nedokázal vytvořit ani dramatickou linii, ani odlehčenou a že to nemělo hlavu ani patu, o tom nemluvím. Zachránit nezměrnou hodnotu je velký čin, škoda, že to dnes lidé tak nevnímají. Tou hodnotou může být totiž jak Michelangelova Madona, tak klasicistní okno. Velmi, velmi špatný film. (26.11.2015)

Po Dobrou noc a hodně štěstí se mu hluboce klaněli, po Tvrdých palicích raději moc nemluvili, po Dni zrady ho zase opěvovali, Památkáři naopak znovu nepřesvědčili. Každý jednou šlápne vedle, uctívaný George Clooney si to vybral tentokrát. Tenhle štramák dokázal leccos v televizi, na filmovém plátně, se scénářem v ruce, na režisérské stoličce, i coby producent za ní. Jeho aktivity mimo hereckou sféru jsou spojené s Grantem Heslovem. Často loví v moderní historii, často jsou političtí, často přitáhnou úctyhodnou hereckou sestavu. Co se tentokrát pokazilo, nevím. Kde se ten tah na bránu zasekl, netuším. Má víc hlavních postav, skáčeme mezi nimi, takže tahle činnost speciální americké jednotky jdoucí po uměleckých dílech je pohříchu nenapínavá a nezajímavá. Najít příběh z druhé světové války, který by se ještě nevyprávěl, je docela těžké. Jenže Clooney a spol. tenhle vyprávěl s přehnanou úctou. A zapomněl bavit, napínat, dojímat diváky. Možná i sebe a své kolegy. Chybí víc dynamičnosti, napětí i humoru. Ze zvědavosti se podíváme, ale velmi brzy zapomeneme. Škoda. (18.08.2014)

Upřímný záměr Cloonymu neupírám, naopak chválím do nebes, tohle se vědět má a skutečně, když jsem viděla umělecké dílo, s kterým jsem někdy měla tu čest tváří v tvář, pohnulo mi to osrdím. Jestli na mě ale u sledování Památkářů dotírá francouzská Stepující stonožka jak vosa na bonbon, něco je špatně. (24.05.2014)

To jsem si zase s tou CSFD projekcí pěkně naběhnul, ale furt tam polezu a furt. Něco si řeknu, ale pak zase já debil Wacoslav1 vidím hele film zadarmo a už na to lezu. Komu není rady tomu není pomoci. Na tohle jsem šel ze zvědavosti, protože cokoliv spojené z tématem 2 světové války mě zajímá. Tady byl minimálně potenciál na zajímavý film, ale to tragikomický zpracování do pohřbilo do hlubin pekelných. Nejdřív si film hraje na komedii ve stylu Sedmé roty což zjevně nefunguje. Vtípky jsou nucený jako by násilně narvaný a vyznívají trapně marná sláva, ale jediní kdo si umí přesvědčivě dělat prdel z druhý světový aby se člověk zasmál jsou Francouzi. Amíci se akorát zase ztrapňujou a dokazují, že o daným tématu vědí velký kuloví. Když pak film přejde do rádoby vážný polohy, tak to nefunguje už vůbec. Cloney furt pronáší jenom nějaký patetický kydy děj je naprosto o ničem a bylo mi fakt fuk co se tam děje. Kvalitních herců je tu určitě spousta, ale nebavil mě ani jeden. Navíc to tak trochu působí dojmem agitační masírky o hodných Amících co tu vlastně v Evropě všechno zachránili. Zachránili umělecká díla, neničili památky a už vůbec nám tu nevybombardovali naše továrny aby jsme jim pak po válce museli zobat z ruky. Jo zato Rusáci to jsou parchanti stejnej odpad jako Němci a i oni plundrují památky a kradou je pro sebe! Je proto třeba aby to ti filantropičtí Američané zachránili i před nimi. Dobrá fraška co k tomu dodat. Konec to zabil úplně kdy (SPOILER!) ti úžasní památkáři najdou větší množství uměleckých děl ukrytých v jeskyni a dostanou echo, že se blíží Rusáci. Samozřejmně, že stihnou všechno včas naložit odvézt a zachránit, a navrch aby ukázali jací jsou to kabrňáci tam nechají Rusům na památku pověšenou tu nádhernou Émerickou hvězdnatou vlajku...LOL. Bohužel takto se alespoň trochu objektivní a seriózní film na podobné téma opravdu nedělá. Jo a ještě musím na závěr zmínit další věc která mi na náladě opravdu nepřidala spíš to naopak dojebala definitivně a to opět skvělá (míněno ironicky) atmosféra na projekci kde se opět sešli solidní rušící hovada vedení jakousi hysterickou vygebenou pyzdou která se nahlas a afektovaně smála snad úplně všemu prostě každý píčovině. Už hodně dlouho jsem nebyl takhle blízko od předčasného odchodu z kina jako teď. No nakonec jsem přežil a díky tomu, že jsem seděl na úplně krajním sedadle jsem se mohl hned jak film skončil bleskurychle zvednout a jako první opustit sál. Takže odpad udílím nejenom filmu, ale i tý chátře se kterou jsem byl nucen sdílet stejný sál. Samozřejmně byli tam i slušní lidé co vědí jak se normální člověk chová v kině ty zdravím. Jinak nevím kde se podobný hovada na CSFD berou, protože když jdu normálně do kina, tak se mi tohle zpravidla nestává. Přitom by to tu měl být ráj skutečných milovníků filmů a tací by měli chodit i na projekce. A ne se tam jít nažrat napít dělat bugr a chechtat se jak retard. Takže pro vás mám vy vypatlanci jednoduchý vzkaz : Vyvádět vás z kina a střílet na ulici.0% (27.02.2014)

Přiznávám, že literární předlohu neznám. Uvádí-li se, že je přeobjemná, pak práce obou scénáristů musela být mimořádně nesnadnou. Epopej boje o evropské kulturní dědictví přímo svádí k dokumentarizujícím přístupům. Je to pochopitelné: význam děl i napínavost zážitků - není silnější ani napínavější žánr než non fiction - k tomu přímo navádějí. Dokumentárnost, vůle po uměleckém dokumentu, by měly být také určující při posuzování tohoto nadprůměrného díla. Zvolená kompozice - výchozí základna předcházejících dějů, zdůrazněná úvodní i konečnou demonstrací problému před dvěma americkými prezidenty a ještě navíc podtržená závěrečnou scénou z r. 1977 - se s tím, jak se blíží do realizační fáze, postupně větví do dvou základních linií: té hlavní, která pátrá po památkách bezprostředně za postupujícími frontovými jednotkami, i té druhé, konspirativní, soustředěné kolem Franka Stokese, ztvárněného skvělým Damonem, a Francouzky Claire, jíž exceluje Cate Blanchettová. Jemně, avšak sdostatek výrazně naznačené charakteristiky německých okupantů, rozpornost a nejasnosti kolem francouzského odboje a kolaborace, skrývání německých nacistických válečných zločinců a další působivé zkratky naznačující i diferencianci mezi spojenci (USA-SSSR) propůjčují úsilí uměleckých historiků charisma bojovníků za evropskou a transatlantickou identitu. Patos demokracie, odlehčovaný podobně jako gotická klenba žebry skvělými dialogy, v nichž humor nejenže nejde proti tíživosti doby, ale naopak ji prokresluje a dotváří, prochvívá jako spodní tón celým dílem. Měl-li Clooney na mysli zachování památky těchto neznámých bojovníků a nastolil-li odvážně otázku poměru ceny lidského života i toho, co ji přesahuje (nebo chce a může přesahovat), stvořil - nejen díky tomu - dílo mimořádně působivé. PAMÁTKÁŘI a civilní patos jejich ušlechtilého úsilí nemohou neoslovit každého, kdo je ochoten myslit a cítit i jednat za hranicemi své všednodennosti a žije také bytostně pociťovanou potřebou alespoň čas od času žitých altruistických osobnostních přesahů. Skutečnost, že dobro vítězí alespoň někdy nad zlem, by při všem přesvědčení o rozmanitosti života neměla být v takových případech důvodem k obtížně zdůvodnitelným odstupům a odsudkům. (28.02.2014)