V oku tornáda

Into the Storm je jen dalším nepochopitelně podhodnoceným katastrofickým snímkem, přitom nabízí něco víc, než tradiční filmy s podobnou tématikou. Předně nám násilně necpe rodinné drama, neztrácíme hodinu drahocenného času sledováním poklidného života vzorku populace před bouřkou, jak to právě bývá zvykem. Ačkoliv tedy o rodinu nakonec jde, je to, abych tak řekl, přijatelné, nenásilné a vlastně i logické. Přirozené začlenění rodiny do pohromy mě naopak potěšilo. Dalším plusem jsou samozřejmě tzv. autentické záběry. Sice mě nejdřív iritovala přílišná snaha o tu autenticitu, ale později jsem ji už nevnímal a byl díky ní do toho vtažen jako silou zobrazeného tornáda. Díky tomu, co jsem právě vypíchl, to bylo opravdu nervydrásající drama plné neskutečné destrukce. Můžeme sice spekulovat o tom, zda je to či ono reálné, ale je to film, který má "unášet" a to se děje a bez zbytečného patosu a slz nad mrtvými. Za top scénu považuji tu (SPOILER), kde nám tvůrci přiblížili oko tornáda, o které vlastně celou dobu šlo, senzačními záběry přímo z pohledu řidiče vozu, jenž byl vírem vržen právě do jeho ohniska. Takový záběr by měl vstoupit do dějin. (15.11.2014)

Být to více ambicióznější, tak skáču momentálně radosti. Celkem mi zde chyběla Americká vláda, meteorologové a všichni, co by se tuhle problematiku snažili globálně vyřešit, ono se to bohužel soustřeďuje jen na hrstku postav, což mi vadilo. Efekty jsou super, ale film se taktéž rozjíždí pomalu a než se příjde na věc, skončí film dříve než řeknu švec. 60% (02.11.2014)

Televizní inscenace s o dost větším rozpočtem. Tak čtyři, pět scén opravdu stojí za to (hlavně ohníček a Mackův přelet letiště), proto tak vysoké hodnocení, ale zbytek je vata nad vatu. Hloupé dialogy, "náhodné záběry" kamerou, logické nesmysly. A chudák Richard Armitage obsazený v roli totálně míjející jeho schopnosti bezcitných drsňáků. (20.08.2014)

Tady je asi úplně jedno, jak to kdo hodnotí, protože se na to každý díval z jiného úhlu pohledu. Já osobně kvůli efektům i když pár filmů s tornády jsem už viděla. Takže příběh a to kolem nebudu moc rozebírat, některé jasně neuvěřitelné situace také ne, to je zbytečné. Ale hlavně ke konci jsem se přistihla, že se občas mrknu ven z okna na oblohu, byla jsem nervní, jestli mně neklikne PC a párkrát jsem mrkla očkem po mobilu, jestli má signál, což je můj filmový barometr vzhledem k hodnocení. Chvílemi tam všechno lítalo jak při ohňostroji, včetně letadel bez pilota, s tou školou to taky nebylo špatné, zkrátka na efekt super a co jsem chtěla, to jsem dostala, navíc všechno mi doma funguje a tornádo v našich oblastech nehrozí i když jeden nikdy neví. To žel nelze říct o místech, kde si taková tornáda zažívají často i v reálu, ale pochopitelně ne asi v takovém měřítku jak bylo v Black Sky. Lepší trojka. (05.11.2014)

Jako kdybych tu toho deště neměl dost, vlezl jsem do kina na bouřku. Musím se ale poplácat, ještě nikdy jsem nezažil takový zvuk, jako tady. Už je mi jasné, proč mají na Zélandu tolik otřesů půdy, protože když se v sále Delux na Ken Terrace rozjede film, musíte se připoutat k sedačce, jinak skončíte na chodbě. K vidění nebylo nic nového, ale dalo se na to úspěšně koukat, což je a) to jediné, co od katastrofického filmu čekám a b) stokrát lepší, než trpět u rozmazaných výmyslů strýčka Musímbýtoriginálnízakaždoucenu. (Wellington, NZ) (27.11.2014)