Once Were Warriors
Once Were Warriors
Režie:
Lee TamahoriScénář:
Riwia BrownKamera:
Stuart DryburghHrají:
Rena Owen, Temuera Morrison, Cliff Curtis, Pete Smith, George Henare, Ian Mune, Julian Arahanga, Mamaengaroa Kerr-Bell, Riwia Brown, Taungaroa Emile (více)Obsahy(1)
Adaptace kontroverzního bestselleru maorského autora Alana Duffa. Děj líčí osudy typické dělnické rodiny s nezaměstnaným otcem, násilníkem a pijanem, a kdysi krásnou matkou neúspěšně usilující o štěstí svých dětí. Snímek ohromuje scénami až zvířecí brutality, ale upoutává též obrazy plnými citu, humoru a naděje. Vizuální naléhavost díla tlumočí barevně a tónově bohatá kamera konstatující smírnou krásu krajiny i odpudivou atmosféru předměstí. Film se stal událostí roku 1994 a získal více než dvacet cen na předních filmových festivalech, kde byli vyzdvihovány především herecké výkony představitelů, vesměs Maorů a míšenců, jakým je sám i režisér. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (279)
Sociální drama, které se v určitém okamžiku vždy trochu odkloní od realistického způsobu zobrazení a divákovi tak sledování naprosto šílených obrazů v životech hlavních hrdinů trochu ulehčí. Je to zvláštní způsob, ale funguje. Dohromady to vytváří zvláštní pocit jinakosti, díky kterému si film určitě zapamatujete a i po delší době ho v hlavě bez problémů oddělíte od ostatních. Já jsem měl to štěstí, že jsem si o obsahu filmu nic nepřečetl, takže zvrat, který po nějaké té úvodní půlhodině nastane, mě silně překvapil a zcela přikoval moji pozornost. Gradace celého toho zmaru navíc funguje na výbornou, takže celá dramaturgická stavba dává svůj jasný smysl a nestalo se mi tak, že bych se někde v polovině filmu začal nudit. Má jediná výtka by tak snad šla k hereckým výkonům. Ty mi občas přišly až moc teatrální, ale právě to naštěstí zachraňuje občasná stylizace (třeba využití hudby a ruchů v násilných scénách) a ten zmíněný pocit jinakosti. Hodně silný film. 8/10 ()
For ME 86% ()
Neuvěřitelné herecké výkony (hlavně Temuera Morrison) v neuvěřitelně smutném filmu - je hrozné vědět, že takhle lidi v civilizovaném světě opravdu žijí...smutné osudy. Film se u mě řadí do stejné kategorie jako Prolomit vlny - už ho nikdy nechci vidět. ()
Velké a působivé překvapení, které líčí současný život maorů. Vyjma několika neherců, kteří se občas kouknou do kamery, bezchybně odehrané. Svalouš Jake a jeho výbuchy mi v hlavě pár dní zůstanou. Drsné, drsné, drsné, dobré. 80% ()
Tak toto je kvalitná tortúra len pre vysoko pokročilých. Neodporúčam citlivejším povahám. Peckinpah je oproti tomuto filmu slabo vyluhovaný čaj. Zároveň však netreba pri pozeraní zabudnúť, že umenie je fikcia a nie realita, a že krutosť vo filmovom svete je hlavne dôsledok určitej umeleckej licencie. Filmy ako Once were warriors majú skutočné ten málo vídaný katarzný účinnok a pomáhajú nám lepšie pochopiť metafyzické otázky a zmieriť sa s najkrutejšími udalosťami v živote. Je to umenie v takom starosvetskom náboženskom slova význame. ()
Fucking animals! "SPOILERY" V reálném životě nenávidím tři věci agresi, alkohol a hloupé lidi a dnešního večera jsem si dopřál film kombinující chlast, primitivismus a hrubé násilí. A teď co jako divák s tím mám provést? :) Film je natočený bezpochyby výborně, především kamera mě uchvátila. Audiovizuálně film funguje na výbornou. Horší je to po emocionální stránce, oblíbit jsem si dokázal opravdu jen malou Grace, jediná postava, ač téměř nemladší, která neměla v hlavě pouze nasráno. Obsah filmu je pro mě naprosto znechucující, nevadilo mi explicitní vyobrazení násilných scén, to vůbec. Vadilo mi vyobrazení postav, tupá matka, která se nechává bít jako žito, pošlavávat vlastní důstojnost a kašlat na vlastní děti se stane hrdou matkou, až po smrti vlastní dcery? Ještěže ne každá matka dojde osvícení po osmnácti letech teroru a musí ji v tom pomoct až (nepřímo otcem) asistovaná sebevražda vlastní dcery. Chtějme více podobných matek! Finální scéna byla až útrpně směšná... (asi jsem se měl dojmout neboco) ... Jednoduchá matka byla pro mě ve výsledku více zápornou postavou, než chtěný "BadAss" strýček Bully. No a tatík, primitivní vypatlané, ožralé a agresivní hovádko. Kde nic není... Velmi samoúčelný film. ()
Určitě nejlepší sociální drama jaké znám, navíc ze zajímavého prostředí "sociálně vyloučených" novozélandských Maorů. Tenhle film jsem viděl několikrát v devadesátých letech ve filmových klubech a pokaždé jsem byl z jeho syrovosti úplně odvařený, hodně na mě vždycky zapůsobil. No byl jsem tehdy taková naivní trubka. Když jsem si ho dal po spoustě let znovu, už jsem na něm viděl nějaké ty mouchy, třeba že ta jeho syrovost a brutalita je hodně afektovaná a dost možná i zveličená. No ale hodnotím podle svých dávných prvních dojmů - silný zážitek a silné vzpomínky. Ať už je tenhle kousek přehnaně vyumělkovaný nebo ne, dokáže vyvolat silné emoce. A napsal ho Maor a ne běloch, což se taky počítá. Temuera Morrison, Rena Owen i Cliff Curtis v nezapomenutelných a možná i ve svých životních rolích. A jejich nejstaršího syna Juliana Arahangu jistě poznají všichni fanoušci prvního Matrixu. ()
Tenhle příběh jako by napsal sám život. Mnoho přirozeně působivých scén, mnoho věcí k zamyšlení, případnému poučení. 8/10 ()
Ty asociace na cikány se přímo nabízí, ale přeci jenom zatímco Maorové byli relativně donedávna vytlačováni na okraj společnosti, naše cikány se kdekdo snažil všelijak integrovat a podporovat. Oba přístupy skončily stejným nezdarem, jen s Maory se na jihu polokoule nikdo tolik nepárá. Tamahori tak podal nám ne neznamý obraz života etnické menšiny na městské periferii, kde v početných rodinách vládne násilí a alkohol, tedy obraz brutální a zalézající hluboko pod kůži. Pohřební haka mi zježila zátylek. Škoda teatrálního konce, ale v celkovém kontextu je to jen chybějící tečka na celkově vbezchybném diktátu. 95% ()
Fuj, to byl ale debil. ()
Brutálna sonda do jednej maorskej rodiny, ktorá by mohla dosť dobre poslúžiť, ako vzorka nejednej aj v Európe. Mužská krutosť, alkoholizmus a bezcitnosť bez prikrášlenia so všetkou surovosťou, akú je len filmový objektív schopný zachytiť. Bezmoc ženy, ktorá sa pokúša ochrániť svoje deti až jedno z nich stratí úplne, než bude konečne schopná odsunúť stranou svoju hrdosť a opustiť surovca v ktorého kedysi verila a milovala ho a z ktorého alkohol urobil ďalšiu agresívnu trosku z mnohých. Takto žiaľ vyzerá každodenná realita v niektorých rodinách na celom svete. ()
Všichni zde vyzdvihují výkon Tamuera Morrisona, který je právem nezpochybnitelný, ale mě možná ještě více nadchl srdceryvný výkon Reny Owen. V jedné z mnoha vypjatých a vlastně zásadní scéně byl její výkon hoden oscara. Jsou to přesně takové filmy, jako je tento, díky kterým si člověk uvědomí svoji zranitelnost, bezvýznamnost či nevědomost. Kolik podobných příběhů se právě teď odehrává po celém světě? I když při nich nestojí filmový štáb, neubírá to nic na faktu, že představa zvěrstev, které se dějí kolem nás a které nejsme schopni odhalit je hrozná. Nežli nějakým skrytým či zjevným poselstvím film vyniká hereckými výkony a surovou kamerou. Celému týmu tleskám. Neskutečné... 100% ()
Sociální drama, které začíná tak trošku televizně, aby se v průběhu děje změnilo (hlavně díky vynikajícím hereckým výkonům) na strhující dechberoucí záležitost. Nejvíc mě potěšila autentičnost podání (většina herců je opravdu maorského původu) a taky sázka na pozadí maorské menšiny, což je samo o sobě velmi zajímavé téma. Nepotěšila naopak jednoznačná sázka na jak tomu říkám "syndrom kudly v kapse" (tj. jednoznačné bezpráví, které u člověka vyvolá sice silnou, ale docela animální a přízemní pocitovou reakci, kterou je pak dotyčný schopen zaměnit za pocit silného kulturního prožitku). Celkově vzato silný zážitek a hlavně výtečný požitek z hereckých výkonů... 8/10 ()
Dobrá hudba, celkem slušně natočený snímek s podařeným hereckým obsazením. ()
Ak sa na ľudí uplatňuje niečo, čo pre nich nie je prirodzené len tak, že tu máte a vysporiadajte sa s tým, je jasné, že sa to mnohým nepodarí, najmä ak nedostanú pomocnú ruku, preto aj tento film je len ďalšia smutná realita, ktorá však svojim dejom je len obyčajným filmom, síce krutým, no je. Je to celé len o stupňovanej beznádeji. ()
Stát po boku primitivního alfabouchače má své plusy i mínusy. Sice jste na vrcholu žebříčku popularity u místních indiánských socek, ale k čemu je vám to dobré, když skončíte na tekuté stravě, než stihnete odkojit první děcko, poněvadž vám pěst vašeho alfabouchače poztrácela zubiska po huňatém koberci. Už dlouho se popadám smíchy za břicho u vtipu, že neexistuje domácí násilí, ale jenom ženský, co neuměj držet hubu. U téhle sondy mezi indiánskou spodinu mi však nejednou zamrzl úsměv. Samozřejmě to má své mouchy - závěr působí poněkud vyhroceně a nelogicky, ale po všech ostatních stránkách je to záležitost kurevsky sugestivní a povedená. PS: Vím, že má jejich rasa vhodnější název než indiáni, tento mírně rasistický vtípek však příjemně stimuluje vercajk mého zlovolného já. Všimli jste si někdy, že jsou indiáni nejoblíbenější česká rasa? Tak oblíbená rasa, že pro ně mimo laškovného "rudoši" nemáme rasistické označení. Můj tuze smělý odhad je, že výraz "prérijní negři" přišel až někdy v roce 2013, kdy u nás poprvé vyšly Skalpy. Teď mě napadá, že ty indiány máme tak rádi, že jsme měli absolutně na párku, že je ve Vinnetouovi hráli balkánští cigoši. Jestli se tomuhle neříká láska, tak už fakt nevím. ()
Scorsese i s Tarantinem se můžou jít zahrabat, protože toliko násilí, obsaženého v tomto filmu,... nelze slovy popsat, ďábelské jako maorská kultura sama! Ringa pakia! Uma tiraha! Turi whatia! Hope whai ake! Waewae takahia kia kino! Ka mate! Ka mate! Ka ora! Ka mate! Ka mate! Ka ora! Tenei te tangata puhuru huru Nana nei i tiki mai Whakawhiti te ra A upane! Ka upane! A upane kaupane whiti te ra! Hī !!! Jak by řekla moje bývalá učitelka z dějepisu: "Děcka, tak tohle byl naprostý kartáč!" 10/10 ()
Všetci plačeme nad svojimi problémami a pritom ani netušíme, že niekde inde sa ľudia relatívne rovnaký ako my, pasujú s problémami dosť často končiacimi tragicky. Tento snímok vám jeden taký príbeh rozpovie. ()
K tomuto filmu jsem se dostal nahodou diky spoluzacce, ktera o nem vypravela na Silvestra 2009. A tak jsme nelenil a po navratu si jej sehnal. Musim rict, ze me to cele proste sedlo. Herecke vykony jsou az skoro desive, otec alkoholik a nasilnik je tak presvedcivy az hruza. Ostatne i veskere sceny kde nekdo ''dostava po drzce'' byly tak realne, ze by si clovek mohl myslet, ze to snad nebylo ''zahrano''. Kazdopadne velice pusobive a emocionalne silne drama ze sveta maorskych potomku, kde jen hrstka se drzi tradic a zbytek upada v dnesnim beznadejnem svete - kde sice ''Kdysi byly bojovniky'' ale jak je tomu dnes_? Na to vam odpovi tento kultovni novozelandsky film. 90% ()
Skvěle zpracovaná předloha od Alana Duffa. Film nás vtáhne do dění v sociálně slabé maorské rodině, která je postavena snad podle těch nejhorších lidských kritérií. Film s podobným pojetím a obdobnou kulturou jsem jěště neviděl, ale tohle je opravdu smutné. Nejsmutnější ale je, že tohle je holá a velmi tvrdá realita. Brutalitou se zde nešetří a jsem opravdu rád za ten konec se strejdou Bullym...už jsem myslel, že se mu nedostane, zmetkovi... ()