Volný pád

Od momentu kedy som tento film dopozerala mi v hlave vŕta jeho hviezdičkové ohodnotenie. Napriek tomu že film je vizuálne aj herecky zvládnutý na vynikajúcej úrovni a vznikajúci a vyvíjajúci sa vzťah je priam radosť sledovať napriek tomu ma trochu sklamal záver filmu. Pripadá mi to už ako večná diagnóza filmov s touto tématikou ...nechať záver najotvorenejší ako sa dá...Škoda toho, pretože je to jediný moment, ktorý ma odradil dať tomuto krásnemu filmu o hviezdičku viac. (09.12.2013)

Takové standardní teplé drama s decentní atmosférou a gradací. Nic, co bychom už dávno neviděli - ani konec nebyl nikterak překvapivý, možná spíš naopak. Je to celé takové uhlazené a celkem sympatické, ale v rámci žánru byly už natočeny lepší filmy, a nemám na mysli zrovna zprofanovanou Zkrocenou horu. (18.10.2014)

Fakt sa nemecku kinematografiu oplati sledovat len jednym okom, a aj to len obcas. Uneseny z Gannselovho Die Welle som sa pozrel aj na tento film. A ide o poriadnu koninu, teda zbuznelu homoromantiku, teda uchylaren, teda sexualnu deviaciu. Ja viem, ja viem, som stara ikonzerva skor nalavo, xenofob, rasista a homofob ...... vobec to nie je choroba, bolo to vynate zo zoznamu chorob, oni su uplne normalni, nicim sa nelisia, to je problem u xenofobnej, homofobnej a rasistickej spolocnosti, urcite nie u bukvic, ne, ne. Vztah 2 policajtov, ktori sa pomaly az zamilovali do seba, ma zaujima asi tak ako hospodarsky zazrak v Somalsku. Kopa prazdnych tlachaciek o medziludskych vztahoch, ba co je este horsie, aj uchylarny. Film nezachranil ani sympatak Max Riemelt /Die Welle/. Buzny mi nevadi - to nie su moje telesne otvory /vadit mi to bude keby to boli moje telesne otvory/ mam  ich uprimne v prdeli a fandim -smrtelne vazne - kazdemu homosovi ktory sa odjebe do kozmu  4 % (22.04.2014)

Šablonovité, i když se obávám, že v policejních kruzích pořád aktuální. Chvílemi je z toho cítit Zkrocená hora, chvílemi zase scenáristická beznaděj (tolikrát jsem "je mi to líto" během jednoho filmu fakt ještě neslyšel). Průměr, který sice dobře pracuje se stereotypy, ale sám do jednoho velkého sklouzává. (21.08.2016)

Konečně nějaký snímek, kterému se dalo věřit a nesnažil se z člověka vymačkat slzy kýčovitým sladkým příběhem o dvou hošíčcích, co se potkají, zamilují a jsou spolu do smrti. V realitě není načasování vždycky nejlepší. Například můžete mít pochybnosti o své sexuální orientaci kolem třicítky, když vaše přítelkyně čeká vaše dítě. Shit happens. Má člověk to určité nutkání hluboko uvnitř sebe následovat nebo zůstat při zemi, rozhodovat se správně, zodpovědně, morálně? Ale dá se pak být šťastný nebo je to jen život pro druhé? Ale pokud nám na druhých záleží a nechceme jim ubližovat, jednáme tak altruisticky nebo sobecky, protože skrze ubližováním jim bychom ublížili i sami sobě aneb když nám to vadí, tak to vlastně děláme pro sebe? Jsou situace, kdy člověk jakýmkoliv rozhodnutím přijde o věci, na kterých mu záleží. Psychologická dilemata bez správného jednoduchého řešení. Na obou koncích nesnesitelné ztráty. Těžko posoudit, která je menší. Riskovat či sázet na jistotu, toť otázka. Stejně se reálně nemůžeme rozhodnout zcela svobodně, neboť jsme determinováni sami sebou a tak jsme předurčeni udělat jednu jedinou možnou věc, ať je jakkoliv špatná. Konečně někdo rýpnul trochu pod povrch. Hell yeah! (08.01.2014)