Fair Play

Spoilery! Navzdory velice atraktivnímu tématu, jsem se bohužel značnou část stopáže nudil. Judit Bárdos se zřejmě musela do své role prokouřit, jinak si nedovedu vysvětlit, proč byla pro hlavní roli vybrána právě ona. Byla docela zoufalost ji sledovat, kterak se trápí. Také bylo docela divné sledovat matku a dceru, které na oko působily takřka stejně staré. Neubráním se pocitu, že nám toho režisérka nabídla přeci jen trošku málo. Ve filmu o komunismu a "hrozně děsivém" dopingu sledujete prakticky jen to, že hlavní hrdince neteče krev z vagíny tak často, jak by si přála. Jediným pozitivem je snad pouze závěr, kdy na diváky nečeká nějaký pohádkový happyend, ale snímek končí tak, jak by zřejmě končil i mimo kamery. Trošku to s tou touhou o obyčejný film tvůrci přepískli. 2 kousky. (02.10.2019)

Psáno na webové stránky SOŠ a VOŠ, Nový Bydžov: Ve čtvrtek 19. března promítalo naše novobydžovské kino nový český film s názvem Fair Play, zabývající se problematikou života sportovců za dob minulého režimu. Propagační materiály (plakát, trailery, TV spoty apod.), ale hlavně obsah samotného filmu udělaly dojem i na žáky sportovního managementu naší školy. Alespoň biografickou formou se tak studenti vžili do role sportovců v době, kdy slovo "svoboda" mělo hodně zavádějící význam. Tento depresivní snímek poukazoval na tehdejší politický nátlak, který byl znát všude, kam československé oko dohlédlo. Komunistický režim chtěl mít moc nade vším a ve všem a sport bohužel nebyl výjimkou. "Nebudu reprezentovat tenhle systém," pronesla hlavní hrdinka filmu, která si prošla tvrdou cestou plnou životních překážek a silného sportovního drilu za podpory anabolických steroidů (dopingu), které jí předepsali "ti shora". Z filmu se dala též rozluštit jakási satira vůči naší světové rekordmance Jarmile Kratochvílové, která sice tvrdí, že dopingu se nedotkla ani přes rudý šátek, ale třeba o užívání dopingu ani nemusela vědět, což bylo ve filmu dost jasně řečeno. Fair Play nekončí žádným happyendem, ba naopak. Vše končí rádiovým přenosem Svobodné Evropy, vyjadřující bojkot letních olympijských her v Los Angeles roku 1984 kvůli "nedostatečnému zajištění bezpečnosti a nerespektování důstojnosti sportovců a také kvůli nesouladnému tažení americké politiky." Byl to určitě zajímavý a hlavně poučný zážitek pro naše žáky sportovního managementu, kteří si udělali po všech stránkách názor na sport za komunistického režimu. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (21.03.2014)

vynikající. nebýt toho šíleného záchvatu kašle v počátku filmu, kdy jsem přes slzy neviděla. překvapil mě detail, s jakým filmaři vytvořili atmosféru 80 let a to do nejmenších podrobností. od povlečení peřiny po původní vestibul metra muzeum. Judita hraje perfektně. Snad nejlepší byl ten její pohled při vyšetření, kdy jí došlo, že jí tajně dávají stormbu. Tyto pohledy "prozření" (např. Harry Potter při dozvědění se, že musí zemřít) při správném zahrání role prostě trhají srdce. Možná bych ubrala nějaké ty sexuální scény (dívat se na to a mít vedle sebe babičku....), myslím, že se tam moc nehodily. Film možná trochu kombinuje moc věcí najednou - a pár chvil mám dokonce pocit, že se dívám na Životy těch druhých. Ale film mi uvízl v hlavě, Aňa byla v roli perfektní, ten trenér, kterého jinak neznám taky a vůbec. Jsem ráda, že máme v českém repertoáru zase kvalitu. (18.03.2014)

Jedna hvězda je čistě za odvahu říznout do tak ožehavého tématu, jenž minulý režim logicky držel v tajnosti a ten současný se mu ho zase naprosto nepochopitelně nesnaží omlátit o ksicht. Možná jen nechce být za pokrytce, ale zpět k filmu. Vše kolem dopingu rozhodně stojí za vidění, ovšem přidaná vata je celkem bez chuti a k hlavním postavám si divák hledá cestu jen těžko. Kromě běhu je zde však perfektně znázorněna i další disciplína, kterou je známé sraní si do huby přímo před vlastním dítětem. Tu nás bolševici naučili tak dokonale, že jsme v ní dobří i tolik let po revoluci. Tímto zdravím tatíka jednoho svýho kámoše, který v této oblasti také velmi vyniká. (19.11.2014)

Fair Play je nadprůměrný sportovní film se silným příběhem, který se může plně spolehnout na ústřední téma, tedy dilema v různých podobách (brát? riskovat? překládat? podepsat? emigrovat?) a také herectví především představitelek matky a dcery (docela by mě zajímalo, jestli se mi někdy podaří uslyšet Bárdos nepředabovanou…snad jednou). Na druhou stranu, otázka viny a svědomí je právě ženským hrdinkám docela ulehčována. A další postavy působí zas poněkud jednoduše, v určitých případech skoro až černobíle (včetně Barešovy svině…jenže on je umí hrát s takovým přehledem, že mu to člověk stejně „žere“). I některé dialogy vyznívají lehce naivně, klišoidně. Nicméně, kladné dojmy z filmu převládají, a přestože by tam těch běžeckých scén mohlo být víc, kvituju, že se i v našich končinách někdo pokouší natočit kvalitní sportovní drama, a režisérce za něj posílám slabší 4*. (22.08.2014)