Sex Tape

Pastelově zelený lísteček právě prchavě opustil mohutnou korunu stromu a kymácivě se snesl na vysokou trávu posetou blyštivými kapkami večerní rosy. Zahalen v ponurém shluku cigaretového dýmu, hledím skrze poloprázdnou sklenici brandy nevalné kvality do své zahrady a každým smyslem vnímám kouzlo drahných pomíjivých večerů, přičemž pozvolna ujídám z talíře lasagní. Drobná černohlavá pěnice sveřepě se deroucí svým neostrým klofákem do útrob jabloně, ve mně v mžiku asociuje tu nekonečnou řadu horkých letních nocí, kdy jsem jako maličké, světa neznalé batolátko, posedával v dětské postýlce, ozdoben pěstěným plandajícím negližé s pestrobarevnými kostičkami, a bezcílně hleděl do hluboké temnoty naší zahrady plné pohádkových bytostí. Jenže dnešní večer nebude další z nich. Dnešní noc nebude další z těch dlouhých neposedných nocí ve spáru plytké fantazie zranitelného dítěte. Dnes ne! Dnešní noc bude tou výjimečnou nocí... Odhodlaně popadám svůj mobilní telefon z nočního stolku a bezhlavě vytáčím telefonní číslo své dlouholeté kamarádky (tak dneska si snad vrzneš, tak to hlavně zase nezkurvi Ištváne, soustřeď se a zkus ze sebe vyblít víc než "ééé, super kozy" jako posledně!). Jmenuje se Tereza, úžasně odvedená práce, kterou za nejpřísnějšího dozoru samotného Boha vytesali nebeští andělé v krvi a potu do toho nejdokonalejšího kusu klenotu, který jsem kdy měl tu čest uzřít (tyve, brutálně šukatelná kunda), s precizně tvarovaným dekoltem (kurva to sou dudy!), decentně zaobleným pozadím (prdel nic moc) a nekonečnou nadějí v sladce zářivých tyrkysových očích (...). Původně jsem ji chtěl pozvat na nenucenou romantickou večeři v zahradním posedu luxusní restaurace, s výhledem na malebně osvětlené dominanty města (po tý trávě bych sežral i mrtvýmu z nosu), bohužel však moji velkorysou nabídku odmítla, aby mi mohla záhy nabídnout tu svoji (kdybysme přeskočili všechny ty píčoviny a šli rovnou k tobě, byl bych ti fakt vděčnej, teda pokud nemáš doma fotra, z toho čerstvě propuštěnýho mukla se mi hrůzou roztahuje prdel). Prý je absolutně báječné, že volám zrovna v tuto chvíli, anžto má zarezervované dva lístky na lehkou letní komedii s předními herci současné kinematografie, její kamarádka, se kterou měla původně jít, bohužel změnila plány (na Kladenský ji srazilo auto, bylo to i v telce) a bylo by velmi příhodné, kdybych jí pro dnešní večer udělal doprovod já. Inu, proč ne, sledování nenáročné komedie ve společnosti okouzlující dámy je to nejlepší, co se mi dnes mohlo přihodit (nenávidím svý zpropadený péro, jen si tam tak visí, dělá, že se ho to netýká, přitom dokonale manipuluje s mým mozkem, chladnokrevně mu drží předkožku pod lalokem a vyděračsky se dožaduje šukání!) V následující hodině jsem provedl kompletní hygienu, společensky se oblékl a vypravil se na smluvené místo setkání. Jakmile jsem dorazil před vchod kina, uvolnil jsem se a trpělivě slečnu vyhlížel (když příště, ty krávo, řekneš, že dáme sraz v sedm, měla bys ses na tom domluvit i s tou svou línou prdelí, aby tě zbytečně nezdržovala). Nedaleký kostel odbil půl osmé a já ji spatřil. Svůdně kráčejíc po chodníku, v elegantním kompletu s vlasy zevrubně načesanými, mi již z dáli poslala sladký úsměv. Na přivítanou mi věnovala jemný pomíjívý polibek na tvář, prohodili jsme několik krátkých vět a šli rovnou dovnitř, neboť nebylo času nazbyt. U pokladny na lístky jsme stáli opravdu velmi blízko sebe, plnými doušky jsem hltal rozmarýnovou vůni její purpurové tuniky, načež mi zahlásila několik ukoktaných, smysl nedávajících polovět (do píči, ta je zas sjetá jak letní gumy mýho imaginárního auta, kurva práce!), což jsem přisoudil nevyspalosti a pracovnímu stresu. V interní restauraci jsme ještě narychlo nakoupili nějaké občerstvení (mám u sebe pětikilo, takže, mínus lístky, mínus pití, mínus brambůrky, mínus tady to sladký... to dělá dohromady... hm, super... nemáš na půjčení?). V kině se to hemžilo samými mladými, energetickými lidmi (jestli budou ty mrdky dělat bordel, oběsím se tkaničce), my se v poklidu posadili na místa a přestože přede mnou sedělo několik vyšších lidí, já si nemohl vynachválit výhled (ty vole, bomba, vidím jí na úplně celý kozy, ještě aby ne, když má výstřih u kotníků). Film začal a musím říct, že mě plně zaujal hned v prvních minutách (hejbni se, dělej, ještě se hejbni, no ták, zavrť s nima trochu...), neboť disponoval nenásilným, přirozeným humorem (...jóó, konečně, já to věděl, já věděl, že s nima hejbneš ty jedna mrcho...) a velmi sympatickými hlavními aktéry (...ty vole, asi vidím bradavku, hejbni se, dělej, ještě jednou, prosím...). Tereza mi během filmu občas pošeptala do ouška nějakou vtipnou poznámku (už drž hubu, ti lidi se chtěj dívat, řveš tu jak piča) a nakonec jsme odhodili stud a nesměle se chytili za ruce (tečou ti po bradě sliny ty prase). Cítil jsem se být konečně opravdu šťastný, moje osamocená duše byla po dlouhé době obalena hřejivou, nefalšovanou radostí (kurva, začíná mně bejt nějak zle) a velká míra nadšení byla vidět i na její spokojené tváři (ty debile, proč jsi žral ty lasagně, čpí ti to tam tejden a ty to stejně do tý tlamy nenažraný musíš cpát). Cameron Diaz předváděla na plátně vskutku mistrovské herecké výkony (já se snad poseru, sakra, už mi to tlačí na bránu) a jí směle sekundoval Jason Segel (no nic, musím jít na hajzl, to se nedá... ne, ty seď tady a hlavně drž hubu... co?... cože?... jaký kaštany?... víš co, radši pojď se mnou), ovšem i přesto všechno jsem se soustředil více na hebký dotek jejího palce, kterýmžto mazlivě přejížděla po hřbetu mé ruky (tak se pro tu kabelku vrať když sis ji tam zapomněla a přestaň brečet). Užíval jsem si těch chvílí, kdy se nespoutaně zahihňala, byla tak sladká (nemůžeš jít se mnou na pánský záchody, prostě tady počkej, prostě... kolik sis zas toho koksu vzala ty magore bláznivá... ano, vrátím se, fakt neuteču oknem jako posledně), byla tak nevinná a uklidňující (jo, už to leze ven, jóó, lez ty svině zákeřná, jako by mi z prdele vyjížděl chlupatej meloun, jen pojď) a já věděl, že dnešní noc bude tou výjimečnou nocí... (ty krávo, co sem lezeš... bacha, ježiši... kurva, poblilas mi klín... výborně... tak dneska to můžeme zabalit). (15.08.2014) (méně) (více)