Osm hrozných

// Nejdřív jsem nechtěl, ale nakonec tomu těch pět hvězd stejně loupnu. Geniální úvod, vynikající Morricone, perfektní kamera a mistr dialogů se sice sešli v příliš (!) dlouhém filmu, který v podstatě není ničím jiným, než režisérovým vlhkým snem, ALE i přesto to je zážitek, který z hlavy jen tak nevyprchá a stojí za to navštívit v kině - což teď of course všichni povinně uděláme! 9/10 (horší jak Pulp Fiction, lepší jak Inglorious Basterds) (28.12.2015)

Tarantinových Deset malých černouš... Ehm, Gaunerů v bezmála tříhodinovém komorním zasněženém westernovém hávu. Pokud i nadále platí jeho plán, že po deseti filmech končí s kinematografií a vrhá se na divadlo, tak se prkna co znamenají svět mají sakra na co těšit. Stejně jako kulisáci až budou po představeních drhnout ty hektolitry červené barvy. A jakkoli bych měl u Osmy některé zásadní výhrady k tomu, jak je to vystavěné (a že je to de facto repete čtvrté kapitoly Hanebných panchartů), a že mohla být tenzí mezi charaktery ještě hutnější, tak k brilantním dialogům a hercům naopak nemám ani ň. A jakožto fanoušek Gogginse oceňuji, jak se chopil příležitosti, když mu konečně někdo dal adekvátní prostor i ve filmu. (09.01.2016)

Tak vcera som videl The Revenant s DiCapriom a dnes dalsi krvavy skvost v zasnezenych horach, uz som myslel, ze aj v kine zamrznem :-) Dva filmy, ktore ma neskutocne pobavili, len skoda dlheho rozbehu na zaciatku, ktory uz mnohi kritizovali. Myslim si, ze by bolo lepsie, ak by ako kinoverziu pustil Tarantino do kin priblizne na 150 minut a ta trojhodinova mohla vyjst na Bluraykach, ale co uz. To je asi jediny dovod, preco nedam 5 hviezdiciek. Hudbu Ennia Morriconeho som si nedavno nazivo aj s jeho ceskym orchestrom vychutnal v Bratislave a bola skutocne skvela. Velmi dobre sa hodila do kazdej sceny, nominacia na Oscara je podla mna pravom zasluzena. Tarantino si opät rozdelil film na viacero kapitol, ako som uz zvyknuty, ale najlepsie bolo na tom prave to, ze som netusil, co ma kto v plane, kto je s kym na akej strane a proti komu. Taktiez aj prekvapive zabery ako aj z PULP FICTION (1994), najskor ukazat normalny dej a vsetko, co Tarantino chcel zatajit, ukazal v neskorsich scenach o par hodin skor, co robilo film este zaujimavejsim. Tim Roth mi neskutocne pripominal svojim arogantne elegantnym usmevnym vystupovanim Christopha Waltza, ktoreho by som v tej ulohe videl radsej, ale aj Tim Roth je velmi dobrym uz dlhodobo oblubenym Tarantinovym hercom, podobne, ako aj ostatni K. Russell, S. L. Jackson alebo aj M. Madsen... Jennifer Jason Leigh ma podla mna zasluzenu nominaciu na Oscara za najlepsiu herecku vo vedlajsej ulohe, teda hlavne za jej vystupenie v poslednej polhodine nemalo chybu. >>> (Videl v kine 31.01.16) >>> (01.02.2016)

Sebeukájivá masáž tvůrčího ega, která narostla do maniakálních rozměrů ve využívání epických kinematografických hraček (Ennio, 70 mm, Nicoreto), přičemž se tři hodiny zastřešuje banální historkou, která páchá obskurní sebevraždu v podobě kapitoly „Earlier that morning“, bořící poslední zbytky věrohodnosti. Co naplat, toliko haněná první hodina není zbytečná ani omylem a sněžní gauneři nemohli dostat lepšího castingu (všichni boží bezezbytku, ale Gogginsův Mannix projde nejzajímavějším vývojem divácké sympatie), takže i když se tomu zdravý rozum začne po všech veletočích slušně vzpírat, Tarantino zase dokáže, jak levnou děvkou dovede občas divák být a nechá se zaháčkovat banalitami, za něž bychom jiné dávno vypískali. Pokud ve finálním soudu přijmete fakt, že ta absence tradičního Quentinova absurdního humoru je vlastně dobře, máte s filmem vyhráno. 4 a ½. (13.01.2016)

Při sledování jsem si uvědomil, že Tarantino buď točí westerny celou dobu, anebo byla tohle prachobyčejná gangsterka. S povděkem kvituji, že Osm hrozných už není film, ze kterého čiší mainstream. Tohle je jeho ryzí styl. Stejně jako v Gaunerech či Pulp Fiction se střídají výborně napsané dialogy a akce v poměru 10:1, díky čemuž je akce o to překvapivější a údernější. Zároveň to není taková samohana, jakou předvedl v Death Proof. Tady ty dialogy mají smysl. Úvod pro mě nebyl jen čekáním na akci, ale skvělou předehrou a vynikajícím seznámením s těmi hlavními charaktery, podobně jako v Sedmi statečných se nejdříve seznámíme s Chrisem a Vinem. Může vyvstat otázka, jakou měli záporáci motivaci vyřešit svůj problém zrovna tímto způsobem, ale že bych v tom neviděl logiku, to si nemyslím. Skvělé herecké výkony, snad kromě Madsena. Opravdu bych nevyčítal Samuelovi, že si tenhle film vzal na svá bedra, protože to mu vždycky moc sluší. Velký tahák pro mě byla hudba Ennia Morriconeho a jsem moc rád, že zas po dlouhé době vznikl velmi výrazný a odvážný soundtrack, který se nebojí kašlat na zaběhnuté principy. Možná je škoda, že všechna Enniova hudba není původní, na druhou stranu je dobře, že některé výrazné pecky se konečně dostaly do filmu a neskončily v zapomnění kvůli ignoranství John Carpentera. Přítomný gore je naštěstí hlavně prostředek, nikoliv cíl. Bohužel spousta diváků ho jako cíl vnímá a z toho je mi smutno. Velmi mě pobavil zcizující prvek ve formě vypravěče. Určitě to není Tarantinův nejlepší film, ale moc mě potěšil a spolu s Gaunery na mě působí nejsevřenějším dojmem. (05.01.2016)