Angelika, markýza andělů

Angeliku miluju. Jako film. Ale protože už jsem velkej, tak s nadhledem přecházím postoj svých přátel, kteří jí říkají "ta kurva Mersijérová". Angelika mě kdysi naučila poznávat historii a historie by mě dnes měla správně nutit nahlížet na Angeliku kriticky, což se ovšem neděje. Ačkoliv většinou sepsuju kdejakej historickej blábol, Angelika se na vrcholu mých top filmových zážitků ani nezachvěje. Nepřestává mě fascinovat, jak úžasně nesourodej hereckej ansámbl se podařilo Bernardovi Borderie angažovat. Jedni jsou významní divadelní herci, co se filmu spíš vyhýbali, druzí byli hvězdičky béčkových žánrů, co šli naopak z filmu do filmu. Tu první skupinu zastupují šarmantní pánové Jacques Toja (Ludvík XIV.), Claude Giraud (bratranec Philippe de Plessis-Bellières) nebo Bernard Woringer jako zastupující ženich. Do druhé grupy patří Giuliano Gemma (Nicolas). Sem spadá i Etchika Choureau, extrémně krásná ženská, tady ovšem vedle Michèle Mercier v roli její sestry Hortensie šedá myška (ten účes!). Na hranici významných divadelních herců a hvězd béčkových filmů balancuje Robert Hossein; tady je na místě zmínit, že když se řekne "chodí jako Peyrac", je jasno a i v tomto ohledu se Angelika stala nesmrtelnou. Připočtěme dobrou výpravu, i když Borderie točil v destinacích, kde už pár let předtím točil Tři mušketýry. Navíc je známo, že klášter, kam byla nezdárná Angelika poslaná na převýchovu, a Peyracův zámek je jeden a tentýž barák (L'abbaye de Fontenay v Burgundsku). Už tady se nicméně objevují historické nesrovnalosti a nelogická jednání hlavních postav... jenže... Angeliku miluju (viz výše). (18.02.2012)

Obsáhlý šestidílný román Anne a Serge Golón, jsem přečetla celý (pod lavicí) a to ve slovenštině. Filmový „seriál“ je sice hodně zjednodušen a řádně přislazen, ale vůbec mi to nevadí. Joffrey de Peyrac je výjimečný a okouzlující muž.„Víte patřilo mi už mnoho žen, ale nikdy jsem ani jednu nezískal násilím ani penězi. Přišly samy. Jednou, jednoho dne, jedné noci přijdete i vy“ A Angelika je báječná, nezkrotná, ale i věrná, i když její srdce je hodně široké a náruč značně otevřená. Dokonalá romantika, která musí být milována všemi, kdo v našem příliš realistickém světě rádi utíkáme k pohádkám pro dospělé. (09.09.2005)

Chcem podotknut, ze Angeliku som prvykrat videl asi pred 19-timi rokmi v obdobi, ked v telke dali dobry film naozaj len raz za cas, ale vtedy ma nezaujimali tie romanticke obkecavacky, ale hlavne zivotunebezpecne sceny. Kolkokrat uz chceli Angeliku zabit, znasilnit alebo zbicovat? Z mojho pohladu je to film predovsetkym pre neznejsie pohlavia, avsak po niekolkych rokoch som si z nostalgie tento film opät pozrel a taktiez aj vdaka prekrasnej hudbe Michela Magneho. V tejto casti bolo zaujimave to, za akeho "netvora" Peyraca sa to ma Angelika vydat...14.12.2008 ____ Michele Mercier - (Angelika) +++ Robert Hossein - (Jeoffrey de Peyrac) +++ Jean Rochefort - (Desgrez) +++ Claude Giraud - (Philippe de Plessis-Bellieres) +++ Giuliano Gemma - (Nicolas) +++ Hudba: Michel Magne +++ (14.12.2008)

Je fascinující, že již během první minuty se z Angeliky stala miss mokré tričko. Především proto, že tenkrát ještě trička nebyla. Pak už to jde ráz naráz. Svatba s pokrokovým Peyracem, citlivým Peyracem, odvážným Peyracem, společenským Peyracem, nežným Peyracem, romantickým Peyracem, bohatým Peyracem, o kterém se snaží nám film namluvit, že je ošklivý kvůli kulhání a jedné sexy jizvě, ačkoliv je to model k pohledání. Není divu, že ho nakonec připustí. (08.07.2009)

Už přes dva týdny se mi nepodařilo nic zhlédnout a nic vyhodnotit... Proč? Protože, beruška, tedy vlastně olympiáda. No a proč to všechno píšu do komentáře k Angelice? Protože právě během olympiády se mi podařilo se dostat k šestidílné knize o Angelice v brožovaném vydání a u různých sportů jako parkur nebo házená, pozemní hokej či volejbal (u atletiky a basketu by to asi nešlo) ji celou přečíst. ;-) Výsledek? Tristní (tedy smutný)... Nelíbila se mi kniha, no a nenadchly mě ani filmy natočené podle ní, no prostě olympiáda mě nadchla mnohem víc. :-)) Ale zpátky ke knize a filmům. Nevím, zda ona kniha byla pouhý výtah, ale evidentně jí filmy moc neodpovídaly. Jakž takž se mi líbily první dva díly, ve třetím už bylo na mě příliš mnoho politiky a příliš málo Angeličina bratrance a druhého manžela, francouzského maršála Filipa du Plessis-Belliére ("užila" jsem si ho aspoň v knize), takže díl zachraňoval vizuálně princ Rákoczi (v knize mimochodem chyběl) a po ostatních stánkách bývalý advokát a tajný rada Desgréz. No a protože od čtvrtého dílu chyběl i ten (v knize se vrací v díle pátém, v La Rochelle) a protože z mladinkého admirála de Vivonne (bratra královy mnoholeté milenky Athénais de Montespan) tvůrci filmu udělali, co udělali, nebylo se už na co koukat... Ale ano, Angelice to po celou ságu moc slušelo a kostýmně to taky šlo, ale její sexuální apetýt byl pro mě až asexuální, a tak jsem nedokázala pochopit poselství o její velké lásce k prvnímu manželovi, panu de Peyrac, kterým se mě snažily zavalit jak kniha, tak i filmy. O kolik lepší byla v téže době natočená Paní z Monsoreau z doby kralování Jindřicha III. z Valois. Navázat na to, jak se mi sága o krásné markýze líbila před dvaceti lety, se nyní nepodařilo a zcela se ztotožňuji s flankerem.27 ohledně oslího můstku na Růžičkovou alias Škopkovou ve Slunce, seno... (15.08.2012)