Kam se poděla sedmá rota?

Chaudard, Pithivier a Tassin vystupují jako tři francouzští Švejkové ve 2. světové válce. K nim se přidá velice akční poručík letectva a poté společně ukořistí německý obrněný transportér. Výsledkem je podle mě nejlepší komedie z doby druhé světové války plná francouzského humoru. [9424. hodnocení, 194. komentář, 82%, 821. nejlepší film] (17.07.2019)

Svého času jsem pracoval v jednom knihkupectví, kam zákazníci moc nechodili, protože jeho výstřední vedoucí zaplnil půl kšeftu knihami o druhé světové válce. Dobře věděl, že se to neprodá, ale stejně kupoval další a další, protože to zkrátka bylo jeho téma a koníček a těšilo ho, že to tam má. Většinu pracovní doby jsme proklábosili o filmech, měli jsme dost shodný vkus, ale běda když došlo na francouzské válečné komedie! Já je mám rád, ale tento pán je nesnášel, tvrdil, že překrucují historii, že Francouzi byli největší kolaboranti a že o takových věcech se nežertuje. Marně jsem ho přesvědčoval, že komika většiny těchto filmů vyplývá právě z paradoxu, že obyčejný zbabělec jako je většina z nás, se k činnosti v odboji dostává náhodou (Sedmá rota) nebo dokonce proti své vůli (Louis DeFunés ve Velkém flámu atd.). Protože přesně tak to je a je to jeden z hlavních důvodů, proč mám ten film rád. Taky je mi protivná glorifikace postav podle poučky "po bitvě je každý generálem" a líbí se mi, že Sedmá rota právě tohle zesměšňuje. 80% (01.02.2006)

Je dobře, že se lidé dokáží dívat na vlastní historii s vtipnou sebeironií, nepotřebují dělat hrdiny a na národní porážku jsou ochotni nahlížet s humorným nadhledem. Oč je často taková válečná komedie příjemnější zábavou, než patetická dramata, která se snaží zdůraznit národní hrdost a hrdinství? Jsou tři. Seržant Chaudard (dobrý Pierre Mondy) a vojíni Pitivier (Jean Lefebvre) a Tassin (dobrý Aldo Maccione). Nechtějí být hrdiny, chtějí se především dostat ze zapeklité situace a utéci někam daleko do bezpečí. Jejich pouť je především hledáním jídla, schováváním se ve křoví, sušením mokrého prádla a ježděním obsazeným německým vozidlem. Více než hrdinství je zajímá plný žaludek, více než odplata je zajímají pevné boty. Z dalších rolí: sestřelený pilot a poručík Duvauchel (Erik Colin), který se přidává k trojici, plukovník Blanchet (sám pan režisér Robert Lamoureux), kterému všichni ujíždí, kapitán a velitel sedmé roty Dumont (Pierre Tornade), překvapený postupem trojice, nebo žhavá Germaine (Corinne Lahaye), okouzlená poručíkovým šarmem. A tak trojice s vypětím všech svých omezených sil, štěstím a hravým humorem překonává všechny překážky při cestě za svým vytouženým cílem: útěkem z obklíčení. Je to svižné a příjemně zábavné. (24.12.2015)

Francouzské komedie se mi trefují do vkusu stále. Je na nich cosi ryze opravdového, nefalšovaného a přirozeného - mnohdy úsměv vzbuzuje pouhá grimasa herce nebo způsob, jakým mluví. Jsou to věci, které nenacpete do scénáře, ani kdybyste je zhmotnili a vlisovali na papír. Ta část mě, která miluje Paříž ze všech měst nejvíce, si nad snímkem pomlaskávala čirou radostí. Jiná část, ne nutně nepřekrývající se s mou francouzskou stránkou, miluje filmy jako umění. U snímků, ke kterým mám nekritický (třebaže i jen sentimentální) vztah, často skřípe zuby zavřená v kumbále, protože se narodila až po jejich shlédnutí a tudíž nemá právo do nich kecat. U Sedmé roty jsem jí, snad poprvé u francouzské komedie, dovolil se dívat. No, začala se vysmívat faktu, že film dělá z druhé světové, navíc z tak pochmurné části jako je blitzkrieg do Francie, docela humornou situaci. Neberte mě teď prosím jako žádného morouse - nejsem proti tomu, když se člověk vyrovnává s něčím smíchem a už vůbec mě film nijak neurazil. Černý humor, taky humor. Jen jsem si říkal, proč to tolik filmařů stále umí jen černobíle. Kde mohla vzniknout geniální komedie mapující první měsíce války, vznikla prostě jen komedie. A za to strhávám hvězdy, neb to mi přišlo škoda. Přitom potenciál to mělo, viz scéna s francouzským prodavačem lakomým, aby dal najíst vlastním spoluobčanům, ale horliv nakrmit projíždějící fritzky. (21.08.2011)

Žánr válečné komedie je pro mě záhadou. Tak buď byla válka strašlivá událost, naprosto tragická etapa dějin, při které zahynuly miliony lidí a celý svět utrpěl obrovské a nevyčíslitelné škody a mělo by se k ní přistupovat vážně, a nebo to byla děsná prča a švanda a natáčet o ní veselé taškařice je tedy naprosto v pořádku. Snad by mělo platit jedno, nebo druhé. Ovšem je vidět, že v téhle naší fantasy realitě jdou oba protiklady skloubit jako po másle. (03.01.2021)