Most špiónů

Jakmile jsem v kině viděl pouze seniory, věděl jsem, že nebudu cílovka. Je to hezky zrežírované i poměrně inteligentně napsané, Tom Hanks hraje výborně a občas se mu vydaří fórek, ale více chvály vyslovit nemohu. Vadilo mi, že ze soudní síně se divákovi nedostane vůbec nic, stopáž je velmi přepálená a o zábavnosti nemůže být příliš řeč. ( ve srovnání s Catch me if you can, což byla také pouze dlouhá konverzačka, tak šlapala a působila na diváka mnohem úderněji i zábavněji). U Bridge of Spies mě více zajímalo kdy bude konec, než jak film skončí a to je předpokládám špatně. Kina sice nelituji, mělo to světlé momenty ( Pád letadla, konverzace v Berlíně), ale nestrhlo mě to. Silné tři. 70% (08.12.2015)

Nejcharakterističtější Spielberg snad za několik dekád. Žádná strana není černobílá, hlavní hrdina v podání dokonalého Hankse má s houstnoucí zápletkou stále jasněji srovnané lidské pohnutky a technická stránka zlomových scén (letadlo, zeď a koneckonců celý Berlín) je natolik blízká a zároveň formálně dokonalá, až to bere dech. I přes štědrou stopáž není prostor k nadechnutí a každý dějový posun nebo komplikace mě nutí zas a znovu roztočit mozkové závity a přemýšlet, jak z nastalé situace vykličkovat. A sem směřuje jediná, ale zároveň všeobsahující výtka. Všechno totiž dopadne tak, jak jsem bez znalosti konkrétních historických událostí očekával. Bolestně současné poselství působivě dolehne na diváka, ale zůstává pocit malé domů, kterou si Steven přihrál. V jeho rukou totiž taková tématika nemohla dopadnout špatně, ale i přes formální dokonalost mohla dopadnout ještě o chlup upřímněji. (01.12.2015)

„A to by pomohlo?“ Dobré, ale nudné. Zďaleka najlepší je Tom Hanks. Chválený Mark Rylance (ktorý v Intimite už viac ukázať nemohol a stále ma pri sledovaní Mostu špiónov mrazilo, lebo som si na "tie" scény nechtiac spomínal) mi prišiel naopak nesympatický a nepríjemný, hoci ako charakter bol prepracovaný, to treba priznať. Ale proste nebola to rola, ktorú by som si zamiloval. Tvorcovia si dali záležať na retro atmosfére, ale čo z toho, keď to dosť dobre nešliape? Zaspáva to, uspáva to a monotónne sa to vlečie od začiatku cez stred až do finále a (márne) sa to snaží bojovať so samovražednou minutážou. Mnohé scény sú super a rozhovory medzi Hanksom a Rylanceom skvelé. (07.05.2019)

Komorně točený silný lidský příběh z podivných podezřívavých časů studené války, kde Hanks válí v roli člověka, který se zachová správně ač jde proti proudu a na vlastní riziko. Je radost vidět v tomhle světě sem tam hrdiny a tohle je přesně ta inspirativní, pozitivní podívaná co mi dělá radost a posouvá mě dál. A co se filmařiny týče, ta je soustředěná a dle očekávání bezchybná. (07.02.2016)

Škoda, že Coeni si tohle nenatočili sami (věřím, že jejich původní scénář se musel pro Spielbergovi potřeby značně přebrousit). Oceňuji jak je to filmařsky skvěle zvládnuté, nicméně za týden o tom už asi nebudu vědět. (24.12.2015)

Výborný špionážní Spielbergův thriller dle scénáře bratří Coenů a na základě skutečných událostí. V hlavní roli tvrdohlavý právník "stojící muž" v podání Toma Hankse, v pozadí studená válka, strach z jaderných zbraní a Berlínská zeď. (22.05.2016)

"Vy se nikdy nebojíte? - A to by pomohlo?" Nepomohlo, Abele, nepomohlo. A ani skutečnost, že soudce má napsaný rozsudek již před procesem, ti taky moc nepomůže. Jenže máš právníka, který staví Ústavu nad vyšší zájmy a já jen doufám, že takoví v USA skutečně existují. Kdyby totiž existovali, tak bych si snad o něco víc vážil země, které vymyslela jadernou bombu, vyhrožovala s ní světu, nakonec ji i shodila na civilní obyvatelstvo a od té doby se paranoidně bojí Rusů, kteří nic z uvedeného neudělali. V této souvislosti mne samozřejmě pobavilo porovnání získávání informací, kdy Američané se zajatců ptají a nabízejí výhody, kdežto Rusové je samozřejmě mučí. Ach jo. Ale to je nakonec to jediné, co bych Mostu špiónů vytknul, protože jsem na něm pocítil náznak napětí, bavil jsem se "řádným" procesem a hodně mne nadchla Abelova vyrovnanost, které zarputilý hrdina bez kašmírového kabátu rozhodně nemohl konkurovat. (01.05.2016)

Poctivě vystavěný hollywoodský a de facto rodinný film vedený cílevědomou Speilbergovou taktovkou. Dějová linie obsahuje spoustu událostí, z kterých se vzhledem k omezenému prostoru dozvídáme jen to podstatné a v příjemně svižném tempu. Poté kvalitní první polovina rozvolní a nastoupí trocha Spielbergovské naivity a předvídatelnosti. Katarze v poslední minutě je překvapivě silná... 8/10 (18.01.2016)

Krom fakt že otravně patetický hudby vkusná vlastenecká slaďárna, kde mě sice Tom Hanks nepřestal iritovat, ale přesný spielbergovský mechanismus nemůže nestrhnout. Drama, jaké se už dnes nevidí, ve své promakané jednoduchosti a přímosti nenahraditelné. Vzpomněl jsem nejednou na Franka Capru. (13.12.2015)

Trochu mě překvapilo, že v tomto filmu maj prsty i bratři Coenovi. Nějak jsem tam jejich rukopis vůbec neobjevil. Zato z toho smrdí taková ta typická Spielbergova snaha lézt divákovi do prdele. Za mě je to průměr, ale je to škoda. Takový téma slibovalo rozhodně víc. (04.02.2022)

(1001) Dívala jsem se na tenhle film snad už před měsícem a pořád jsem si říkala "musím si to nechat rozležet, musím si to nechat rozležet", až jsem nakonec skoro zapomněla, že jsem to vůbec viděla, no a to je můj názor v kostce. Kdybych to měla vzít obšírněji, tak jsem vlastně celou dobu rozjímala, jestli to záslužné téma "oh, the humanity" dokáže vyvážit tu nechutně pro-americkou/patriotickou podbarvenost, která patří možná tak ještě do těch černobílých devadesátých let, ale určitě ne do kinematografie 21. století. Tím Spielberg se svým týmem, což (pro mě) překvapivě znamená i Coeny, dokazují, že nejsou schopni překročit svůj stín a reflektovat ve své tvorbě nejen dobu, jakou se zaobírají, ale (hlavně) i dobu, ve které jejich výtvor vzniká. Budu demonstrovat na příkladu: Z celého filmu se mi teoreticky nejvíc líbil oslí můstek mezi dvěma záběry, z nichž první je ten, kde Hanks jede v nadzemce "z jednoho Berlína do druhého" a vidí lidi střílené ostrými při pokusu přelézt "tu" zeď, a ten druhý je samozřejmě ten, kdy jede v nadzemce ve své domovské zemi a vidí děti, jak během hry přelézají přes plot u cesty. Jenomže jak můžou tento záběr s čistým svědomím prezentovat jako symbol "nesvoboda x svoboda" v současné Americe, která provádí víme co dětem, zdem a plotům u sebe, u svých sousedů i v mnoha dalších zemích světa. Dál by se mi taky třeba chtěla líbit postava Abela, jak ji pojal Mark Rylance, jenomže co s takovým skvělým minimalistickým výkonem ve filmu, kde se kalkul střídá s patosem. Dál mi taky přišlo úsměvné, jak je úvodní scéna pana právníka napsaná tak, aby vypadal jako největší parchant, nebo přinejmenším vyčůránek, na světě (nevím proč jsem si celou dobu představovala, že tu roli hraje Tarantino: "Ne náš týpek, ale klient našeho týpka."), ale protože ho hraje Tom Hanks, tak na tuto expozici film už dál nenavazuje a dál už se chová a mluví jako ten nejsprávnější chlap na světě v historii. No a nic moc víc už mi toho z filmu tedy neutkvělo. (07.07.2018)

Stefan stále umí a přijde mi, že (padesátkový) áčkový retrofilm by v dnešní době už nikdo jiný nenatočil (snad ještě Marty a Clint). Je poměrně zřetelně vidět jemné přechody mezi rukopisem Spielbergovým a rukopisem bratří Coenů. Přesto považuji Most špionů s ohledem na jeho nesporné kvality a tematické zaměření za Spielbergův nejméně zábavný a napínavý film od Terminálu (když nepočítám Mnichov, se kterým jsem ještě neměl tu čest). Would it help? (12.12.2015)

Most špiónů aneb Spielbergův úspěšný pokus prodat studenou válku mainstreamovému divákovi. Spielberg se dá bez nadsázky označit za nekorunovaného krále midcultu, a to nemyslím nikterak hanlivě. Jednoduše zvládl schopnost natočit film vysoce profesionálním způsobem a zpracovat jakékoli téma tak, aby ho zpřístupnil běžnému divákovi, nikoliv elitnímu festivalovému okruhu publika. S tím se ale pojí určitá líbivost, pilování hran, schopnost ždímat emoce, dojímat a to ne vždy ve správný okamžik. Ta jímavá hudba mně v Mostu špiónů už místy opravdu lezla krkem. Spielbergovy postavy jsou ve správný moment na tom správném místě a formulují správná slova a správné myšlenky. Historie a události ukazuje Spielberg tak nějak vznešeněji než jak vypadala přízemní realita. V něčem je zkrátka Most špiónů podobný Schindlerovu seznamu, jakkoliv ani vzdáleně nedosahuje účelového zkreslení typického pro tenhle kousek. V kinematografii je mi bližší přístup, který zvolil Polanski ve svém Pianistovi. Pokud ale budu chtít vidět nějaký snímek bez zjemňujících filtrů, musím se poohlédnout jinde než ve Spielbergově dílně. Co se dá ocenit beze zbytku, je vysoká profesionalita, schopnost vytváření krásných a působivých obrazů (50. léta jsou tam živější než ve skutečnosti) a právě zmíněnou schopnost Spielberga vhodně načasovat scénu a pracovat s lidskými emocemi. Spielberg je zkrátka vypravěč příběhů, které si někdy tak trošku pro potřeby efektu a výchovného poselství upravuje. Po herecké stránce je to bez připomínek, Tom Hanks je představitel hollywoodské elity, který se typově do podobné role víc než hodí. Pro zasvěceného diváka pak má Most špiónů ještě jeden negativní rozměr, který je typický pro podobné umělecké rekonstrukce skutečných událostí. Prostě víte, jak to s plukovníkem Abelem a s Powersem ve skutečnosti dopadlo a napětí se zkrátka přes veškerou snahu scénáristů nekoná. Celkový dojem: 80 %. (06.12.2015)

Na mě málo pohrocené, ale jinak kvalitní drámo se spolehlivým Hanksem. (12.01.2016)

„To nikdy nemáte obavy?“ - „Pomohlo by to?“ Na patos a klišé jsem se radši předem připravil…a dočkal se. Víc mi však vadilo, že samotný příběh byl bez čehokoli, co by mnou nějak emočně hnulo. A „inspirováno skutečnými událostmi“ mi přišlo k smíchu ještě víc než jindy. Jediné, co mě opravdu bavilo, byly výborné dialogy mezi Rylancem a Hanksem. Vůbec všechny scény s prvním jmenovaným byly zajímavé díky jeho zvláštně umírněnému hereckému projevu, kterým si mě zcela získal. Hanks mu byl pouhým nahrávačem, bez něj působil mdle. A tomuto dojmu zrovna moc nepomohly ani jím prezentované naivní myšlenky. Po řemeslné stránce se filmu nic vytknout nedá, ale to někdy opravdu nestačí. Za mě lepší, ale jen průměr. „Jste obžalován ze tří trestných činů a z 19-ti přečinů. Konspirace za účelem vyzradit informace o americké jaderné obraně, konspirace pro shromažďování tajných informací a nezapsání se do registru jako zahraniční agent.“ – „Chodí se registrovat hodně zahraničních agentů?“ (13.07.2016)

Řemeslná rozkoš pro staromilce. Když na newyorkské noční ulici bičuje prudký déšť zaparkované staré bouráky a pod dozorem pouličních lamp kráčejí po chodníku siluety s deštníky, musíte Kamińskeho práci s umělým světlem obdivovat. Vyjednávač Hanks s třemi Grand Canyony nad kořenem nosu působí tak seriózně a přesvědčivě, že by s ním Kim vyměnil svůj jaderný kufřík včetně dvou tužkových baterek za balíček Wrigley´s Spearmint. Mizanscéna je propracovaná do takových detailů, že jí možná odpustíte i klasický stereotyp, kdy západní svět vyniká pestrými barvami z Abelovy palety a ten východní je vyveden jen v odstínech namíchaných z betonové suti. Co si budeme nalhávat, tyhle věci jsou pro Spielberga snáze dosažitelné než pro nějakého no name tvůrce, jenže s rozkoší občas kráčí ruku v ruce stará bolest. Nezbytnost vložení vtipu či odlehčení, i když si to příběh ani nevyžaduje. Snaha o silné momenty, která občas překročí hranici do státu Kontraproduktivnost (u přelézání zdi v Berlíně a plotu v New Yorku to třeba funguje, u pohledů lidí ve vlaku před a po výměně bohužel ani trochu). Lepkavý liberalismus, prosazování toho jediného etalonu morálních hodnot a vesměs černobílé figurky na druhé straně (směr Spielbergových myšlenek je ušlechtilý, ale oplývat jim všichni politici světa, brzy by se zhroutil). Celkový dojem ovlivní i otupění napětí při znalosti historických faktů a některé momenty fabulované touhou v první řadě bavit (čištění palety při zatýkání špiona Abela vládními agenty mohla klidně doprovodit konverzace: „Mohu si odskočit na toaletu? Mám tam v lékárničce mikrofilmy a rád bych je spláchnul do záchodu.“ - „Samozřejmě. Nemusíte se ptát, vy jste tady doma..“). Steven si měl raději vybrat zmiňovaný případ manželů Rosenbergových a na něm ukázat, co doopravdy umí.. (14.03.2018)

Spielberg neselhává... minimálně tucet scén opět památných. (07.12.2015)

První třetinu tvoří soudní, kdy se bojuje za práva a spravedlivý proces cizince ze znepřátelené země. Důstojný Hanks v roli člověka s vysokou profesní etikou odvádí standardně kvalitní výkon. Spielberg vytváří přesvědčivou atmosféru antikomunistické propagandy, strachu z nepřítele, závodů ve zbrojení a mocenských bojů mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Výprava působí velmi autenticky, ať už vidíme dobová auta nebo krátké kravaty z 50. let. Náladotvorná kamera Kamińského sestává z promyšlených, spíše delších záběrů, a výrazné hry se světly a stíny evokující noir filmy (např. scéna v dešti), čímž podtrhává vynikající řemeslné kvality snímku. Slabinou je tak spíše pomalejší tempo, kdy vyprávění bez překvapivých zvratů směřuje k vytyčenému cíli. Absentuje větší napětí v průběhu filmu, což však nemůžeme přičítat tomu, že z historie předem asi víme, jak to s výměnou dopadne. Lincoln stál také na známém výseku z dějin, a přesto byl fascinujícím portrétem jednoho státníka. Donovan je oproti němu charakterově plošší. Zajatý pilot je využit pouze k jedné akční scéně, která je osamoceným momentem napětí, neboť na Most špiónů totiž převládá pozvolné drama o síle slova. Řada scén je tak postavena na Donovanově rétorickém umu, ale i jeho nezkušenosti se světem vysoké politiky, když doráží do Berlína, kde má domluvit výměnu zajatců. Do města nepřijíždí jako oficiální zástupce vlády, takže má ve vyjednávání relativně volnou, ale vždy neozbrojenou ruku. Lehce rušivým elementem filmu jsou humorné vsuvky scenáristického dua bratří Coenů, které někdy až příliš zlehčují potenciálně velmi nebezpečné situace, kdy ve všech vrstvách společnosti rezonuje obava z války. Newmanova hudba je kýčovitá a násilná, Rylance poněkud toporný. Most špiónů coby příběh malého člověka ve velkém světě je však stále vytříbenou podívanou s málem patosu. Poselství filmu, cynicky řečeno, krásně zabijí pozdější výrok kralující 70. let a mění jej na "Obrovský skok pro člověka a malý krok pro lidstvo". Režisér tak možná implicitně komentuje v současnosti velice intenzivní napětí mezi oběma mocnostmi, v němž sebedůležitější čin jedince nehraje žádnou roli v celkovém uspořádání. Největší odměnu/změnu tak Donovan nalézá v individuální rovině, tj. pyšný pohled manželky. [Kino] (02.12.2015)

Spielberg ve vrcholné formě. Tak jak to umí nejlépe - vyprávějící silný příběh, který dokáže rezonovat v téměř každém divákovi. Precizně natočené, excelentně zahrané, vzletně ozvučené (Newman standardně výborný, doplňuje přesně každou scénu, někdy komorní, někdy skoro hrdinský). V ději neexistuje ani jedno zaváhání, dramatičnost a gradace jednotlivých scén je na nejvyšší úrovni. Nečekejte ale další špionskou hru na kočku a myš jako to bylo předvedené v Mnichově. Ten byl přece jenom mnohem závažněji podaný a od toho se odvíjela i jeho tvrdost a menší přístupnost. Toto je naopak sice příběh z vrcholu studené války, jak je nám předáno hned úvodním textem, ale tu se chce poukázat hlavně na dobro v lidech, ne zlo. No a pak je tu taky ten fakt, že je to schválně celé velmi uvolněné a líbivé, přitom to ale neztrácí ze zřetele zachování dostatečného množství autenticity a dokonce to přes jistou přítomnost amerikanismu a patosu, protože Spielberg zůstane Spielbergem, po celou dobu zůstává nestranné. Film tak dokáže uvěřitelně vykreslit atmosféru a paranoii americké společnosti, která vedla mnohé lidi až k demokracii popírajícím postupům a k zaslepené nenávisti, s čímž po celou dobu bojuje postava Toma Hankse, stojící pevně na základech Ameriky v Ústavě a nehodlající dělat žádné kompromisy. Stejně tak je i postava Rudolfa Abela, nenáviděného sovětského špióna, ztvárněná velmi civilně a přesto díky výkonu Marka Rylance výrazně, znovu s důrazem na kladné rysy postavy, jeho loajálnost a taky přátelství s Donovanem. Svět je na pokraji 3SV, v Berlíně se staví zeď a všudypřítomné napětí se odráží v amerických školách, kde pouštějí dětem zajímavé instruktáže a přesto dokáže Spielberg s citem poukazovat na to, že nejdůležitější jsou jednotlivci, kteří se dokážou dohodnout mírumilovně. Nezavírá ale určitě oči ani před rozdíly mezi oběma částmi tohoto studeného, bipolárního světa, někdy jsou ukázány velmi zřetelně. Forma nezaostává, audiovizuální stránka filmu dodává potřebnou výpravnost a dobovou atmosféru, barevně je to stylizované výrazně do palet, odrážejících přesně prostředí a situaci scény. Stavba a kompozice některých scén je taktéž vskutku mistrovská. Zajímavý význam byl dán scénám, kdy Donovan jezdí vlakem/metrem. Na tak malém úseku dokáže Spielberg vyjádřit prakticky veškeré myšlenky a záměry filmu. Mírný problém může být, jak jsem už napsal výš, s jeho klasickým sentimentem a patosem, objevujícím se čas od času zřetelněji a v závěru za doprovodu vzletné hudby, ale na rozdíl od takového Válečného koně to tady nikdy nepřesáhlo míru únosnosti. A člověk si při konci jen řekl "Donovan si to zasloužil". Čistá a nanejvýš zábavná filmařina, na kterou bylo radost ty dvě hodiny a něco koukat. I zde tedy rozkaz - víc takových životopisných/historických filmů! 9/10 (01.03.2016)

Majstrovstvo je aj to, keď minimalistickými prostriedkami dosiahnete maximálne efekt. Spielberg pohľadí na duši aj s príbehom, ktorý na prvý pohľad nemôže dopadnúť úspešne, ani z rúk Coenových. Príjemný film o nepríjemných časoch. 80% (24.01.2016)