Sedm statečných

Spoilery! Když opomeneme naprosto zbytečný vznik remaku, tak se v mých očích jednalo o sledovatelnou záležitost. Dialogy byly sice psány pacienty lobotomického oddělení a děj vás zřejmě také úplně neoslní. Nicméně, celkem mě oslovilo obsazení jednotlivých rolí. V sedmičce nebyl nikdo, kdo by mě nějakým způsobem iritoval. Dokonce i hlavní hrdinka, která vypadala jako taková lepší verze Jennifer Lawrence, by za použití hada stála. Se spolusledovatelkou jsme hádali, který pán svého hada nakonec použije. Ona tipovala Pratta, protože byl největší fešák. Já jsem tipoval černouška, protože měl pravděpodobně největšího hada. Malinko mě iritoval snad jen hlavní záporák, který byl takový menší přizdisráč. Nejvíce jsem se ve filmu těšil na akci, od které jsem měl očekávání, že by v moderním westernu za něco mohla stát. Akce byla vynikající, té nemůže vytknout nikdo nic. Hudba byla taktéž velice solidní a akci skvěle doplňovala. Taktéž se snímek snažil zabodovat v každé domácnosti. Byl neskutečně multikulturní. Už obsazení černouška do hlavní role byl pořádný signál boje proti rasismu ve filmu. Myslím si, že je třeba tento boj vést, když už nyní máme prostředky. Myslím si, že hlavní příčinou částečného potlačení rasismu, byl právě nástup barevných filmů. Na konci samozřejmě následoval klasický kýč o neskutečné odvaze a hrdinství sedmičky statečných, ale nalijme si sklenku čistého vína. Kdyby za pány přišel nejdříve ten zlý pán a nabídl jim penízky, tak by s velkou pravděpodobností neměli nejmenší problém stát na druhé straně zákona. Toho bezobsažného kecání tam bylo přeci jen trošku moc, takže se přikláním spíše ke třem hvězdám za tři přeživší. (06.01.2017)

Nechtěl jsem příliš porovnávat s původní verzí Sedmi statečných, v níž se to hemžilo silným charismatem hereckých ikon zvučných jmen jako Yul Brynner, Steve McQueen, Charles Bronson či James Coburn, avšak nešlo to jinak. V prvních minutách nové verze jsem byl relativně spokojený a užíval si občasných odkazů na Sturgesův počin, z nichž mnohé prakticky kopírují kultovní western z 60. let. Nemohu si pomoct, ale zatímco v Sedmi statečných od Johna Sturgese má každá scéna své místo a svoji velkou výpovědní hodnotu, jež nachází obrovskou podporu v geniální hudební složce a perfektních hereckých výkonech, jež jsou mimo jiné determinovány excelentně napsaným scénářem plným nezapomenutelných dialogů, v novém zpracování mi přišla řada scén zcela zbytečných či rozvláčných. Antoine Fuqua si pro diváky naservíroval řemeslně zvládnutou podívanou, která ovšem nemá zdaleka ten spád a náboj, který učinil z původního filmu legendu. Chybí tu charismatické osobnosti a pamětihodné scény (jako je např. jízda s funebráckým vozem, zkoušení mladého Chica, první setkání s Calverou, či svým pojetím i daleko zábavnější nábor pistolníků do finálního komanda). Dočkáme se tu sice snahy ukázat i něco z minulosti hlavních hrdinů, což v Sturgesově počinu není, ale možná právě proto byla starší verze působivější, neboť dávala větší prostor divácké fantazii o sedmi hlavních pistolnících a jejich předchozím životě. Stačí si porovnat scénu s nožířem z roku 1960 a 2016. Zatímco v Coburnově pojetí je dodnes dechberoucí a správně "chlapská", v nové je pouze zdařilejším místem z celku. Ne, opravdu nechci hanobit snahu o remake klasiky, svým způsobem jsem se na něj těšil, byť se značnými obavami, jež se nakonec naplnily, avšak při sečtení všech kladů a záporů nemohu být s hodnocením vstřícnější. Nejde o špatný western, avšak nese-li název jednoho z nejlepších zástupců tohoto žánru, měl by být o několik levelů výš, než je Fuquův film. Inu, já se u sledování stihl i nudit, což by se v případě party kolem Yula Brynnera nestalo ani po desátém, pche třeba i pětadvacátém zhlédnutí. Stačilo by, kdyby jen zazněla legendární znělka "pa-papa-da, pa-pa-dada-da, pa dá, ta da, dý dááá" a už bych měl sto chutí si Sedm statečných znovu pustit. V případě stejnojmenného filmu z roku 2016 bych si mohl pouze zanotovat výše uvedenou melodii v těch málo scénách, v nichž zazněla a snažila se tak navodit atmosféru nepřekonatelné klasiky staré více než 50 let. (27.12.2016)

Přiznám se, že nová verze Sedmi statečných mi docela sedla. I proto jsem jí fláknul čtyři hvězdy. No a navíc jsem se rozhodl, že tu nebudu hejtovat ty klasický body, který mě na klasickým současným Hollywoodu hrozně serou, a prostě řeknu, že remake Sedm statečných je blockbusterově vydařený film. Co naplat, že skladba sedmi statečných je různá variace bílejch a k tomu černej, žlutej a oranžovej. A že jsou tu všichni korektní až běda? O tom ani nebudu polemizovat. Na obranu režiséra ale musím říct, že co se mu povedlo, tak jednoznačně akce a atmosféra prostředí. Je to taková jednoduchá, nenásilná jednohubka, zato je ale zatraceně zábavná. Navíc mám pocit, že tady se to netočilo jako vykradačka, ale jako pocta legendám, což mi potvrzuje i herecká skvadra, která si tady zatraceně sedla a mě dost bavila. Teda na úkor nepřítele - blbečka - kterej měl za úkol tvořit rozličné emoce, ale nakonec stejně skončil u skutečnosti, že je to hroznej blbeček. A pokud znáte originál, moc dobře víte, jakou dostane na konci filmu bídu. A stojí za to si na to počkat...Příjemná buddy akce, kterou Hollywood už moc neumí. Tudíž příjemné překvapení. (14.03.2021)

[ČSFD projekce] Samotný film z roku 1960 je remakem, tedy budu k tomuto komentáři přistupovat s rezervou. Příběh sedmi statečných, odpadlíků společnosti, kteří se postaví neskutečné přesile, aby jednou v životě splatili jakýsi dluh svému svědomí, je opravdu romantický a již notoricky známý, tedy není třeba se tu s ním zdržovat. Skladba postav je dle mého skrovného názoru na divoký západ docela roztodivná, jelikož se nám tu sejde docela zajímavá etnická směsice. Netuším, zda to byl záměr, ale mně to příliš nesedělo. Dialogy jsou celkem plytké a občas vám přijde, že zbytečné, snad by bylo lepší trochu detailnější rozpitvání jednotlivých charakterů postav, než táhlé záběry na hory, lesy, louky, pole a do výstřihu hlavní hrdinky. Co se týče samotných akčních scén, které tvoří prakticky většinu filmu, jsou opravdu pěkné, ale hodily by se spíš do nějakého profláknutého akčního snímku s vysokým pořadovým číslem. Chyběla mi tam větší záživnost a smysl pro detail. Více vyhrocených situací, co by se člověku vryly do paměti. Takhle z legendární klasiky vyšla jen lehce nadprůměrná rutina, aby zas někteří mladší diváci zjistili, že existuje ještě několik starších kousků, které jsou tu již od let, kdy pomalu jejich rodiče nebyli na světě, a které stojí za to vidět víc. 60% (22.09.2016)

Je to hodně chromá pětka, ale mám pro ni dva důvody. Aniž bych se chtěl nějak více zamýšlet na faktem, že mluvíme o remaku kované klasiky, nelze bez čistého hejtu neuznat, že to je remake zdařilý, a to samo o sobé v dněšní dobé sračkoidních remaků znamená docela dost. Druhým důvodem je to, že holt nějaký čistokrevný (=béčkový) akčňák v topce mít musím, přičemž za tento se stydět nebudu muset. Objektivně je to sedm bez tří za čtyři. 85% Jako update po pád týdench snižuju přece jen na čtyři. Přidal jsem jinde. (11.12.2016)